Švp- první den-pátek

Na školu v přírodě jsme jeli 2 sedmičky, a to C-my a B. Je zajímyvý, že jsem na škole Lupáčově už 2 roky a pořád nerozpoznám bečko a céčko. Na minulý škole to bylo úplně jasný-A jsme byli my, docela normáolní třída, B byli kreténi a diliny a C byli jiní než my, divný, ale tahle škola má lidi hodně podobný a tak jsem až tady A od B TROCHU rozpoznala.
Sraz jsme měli na jinym místě než obvykle. Dovezl mě tam táta, což mě trochu zklamalo, protože jsem byla zvyklá na mámu, ale to je jedno. Hlavní je to, že táta, jak jsem byla zvyklá od mámy, mě vyhodil na stanoveném stanovišti a JEL PRYČ. Já chápu, že má práci, ale aspoň kdyby počkal chvilku. Záviděla jsem dětem, že s nimi stojí, záviděla jsem těm dětem, co na ně rodiče mávali před autobusem. Jo, já vím, asi vám těď připadám nějaká divná, dětincká, možná i rozmazlená, ale já jsem na to byla zvyklá a tohle mě mrzelo. Když na lyžáku s Bárou M. nečekali rodiče, přišlo mi jí líto,a takový hrozně hrubý, ale my už jsme velký, už to není jako v první třídě když jsme brečeli, ne. A tak bych si na to měla zvyknout. No nic, to je jedno.

Do autobusu nalezlo B, a na nás vyzbyla jen místa ve předu, teda až na pár „frajerů“ (aspoň si to o sobě myslej), které obdivují všechny diliny, víte co myslim, né? Takže na „nezajímavé“ (čímš myslím všechny co nejsou „nejlepší“) vyzbyla místa ve předu. Já nesnášim, když sedim v první půlce autobusu! Nevadí. seděla jsem vedle Verči Šaumanový a před náma byly Markéta P. a Bára M. Polovinu cesty jsme proflákaly tím, že jsme hledaly nějaký discman, který by NÁM fungoval. Já to nechápu, všem fungovaly, všem kromě nás. Ať jsme si půjčily sebelepší, žadný nefungoval. Jako kdyby se proti nám spikla všechna elektronika! Nakonec jsme jednoho našly.

Já jsem v „hotelu“ Fahnrichův mlýn už byla, když mi bylo asi 5, možná i míň. Trochu jsem si to tam pamotovala, ale ne moc.

Když jsme přijeli na místo, autobus nás vyhodil asi 100m od toho „hotelu“ a tak jsme museli v tom ohromě nechutnym vedru s taškama. (Hodně by mě překvapilo, kdyby se našel nějaký gentleman, který by mladým slečnám trochu pomohl. Nenašel. Co by jsme taky chtěly čekat od této doby. ;O)

Učitelky nás nepustili hned do pokojů a proto jsme dlouho byli venku. Tam jsme se nudili, pařili vedrem a zápasili s obrovským návalem komárů, který jsme postupem času vzdali.
Pokoje-některé odporné a některé (2) hnusný,ale s nádhenou koupelnou. My jsme byly teda na tom 4lůžák jak už jsem jednou psala. Byl to docela velký, průměrný pokoj, na kterém bylo vidět, že tu byl i za dob komunismu, bohužel. Koupelna byla taky průměrná. Měla super zrcedlo, že je vidět ze tří stran a to se mi hrozně líbilo. Pokoj byl oknem na ZÁPAD, ale o tom až ráno. V tomto pokoji bylo málo věcí; 2 stolečky (1. jsme přendaly do koupelny, protože jen v koupelně byly 2 zásuvky u sebe a my jsme potřebovaly zapojit bedničky a nabíječku na discman), lampička o které se dozvíte víc dál a nějaké „komunistické křesla“ + dlouhý stolek. A ještě skříň, jinak snad nic.
Já, ale vlastně i všichni z pokoje jsme byly naznámím důvodem hrozně vysmátý a když jsem uviděla pod číslem 20 na našich dveřích kousek papírku přilepeného izolepou a na něm napsáno něco co vypadalo jako POM začala jsem říkat něco o pomerančích, že jich máme 14 a že se pořád množí. Verča v podobnou chvíli obhlížela pokoje a v jednom, kde nikdo nebydlel šlohla lampičku, co vypadala jako věštící koule. Lampičku zelenou, co jsme měli v pokoji před tím jsme dali do toho prázdnýho. Tu věštící kouli jsme daly na druhý stoleček, který jsme otočily tak aby nebylo viděl co je v něm,chtěly jsme schovávat sladkosti, ale pak se to využilo taky na něco jiného, co se za chvíli dozvíte. Ihned jsme začaly s věštěním a chtěly jsme za to 10 kč, ale nikdo nechtěl dát. Nejdřív jsem to jen tak zkoušela s klukama z našeho patra, oni si prostě sedly na jedno z těch „krásných“ křesel a já jsem se ptala a mačkala vypínač jak jsem chtěla, ale pak myslím, že Verču napadlo, že by bylo lepší, kdyby si někdo malý lehnul do jedné z poliček ve stolku a mačkal to sám, vypadalo to zajímavějš. Taky, že bylo, ale všichni to hned prokoukli. Jednou nám „zákazník“ šáhl na kouli tak že trošku vypadla z původního stanoviště a Verča která byla schovaná ji narovnala a vzhledem k tomu, že její ruka byla vidět vykřikla jsem něco v tom smyslu jako „Ježíš nám dává znamení“, pak mi Ježíš přišel divnej a řekla jsem Mojžíš a když se stalo něco podobnýho zase někomu jinému řekla jsem Aláh a prostě jsem všechno motala do hromady, ale tohle s tou koulí se nestalo po příjezdu, bylo to prostě někdy v pátek.
Během několika minut k nám přišlo hodně lidí, a náš pokoj se stal takovou 24hodinovou pařbou. A taky jedna velká změna tam proběhla:byl tam absolutně neuvěřitelný bordel! ale opravdu hrozný. Na pokoji byl většinou velký hluk a návštěvy, pánské i dámská. ALE FURT, většina lidí sem chodila jako domů, většina už neklepala. Supr! Takhle úžasný jsem si to ani nepředctavovala!!!!
Ještě se vrátím k těm pomerančům; jak jsme všude rozhlašovaly (hlavně já a Verča), že se nám množej ty pomeranče, ze 14ti jich bylo 60, 550, 561, někdy dokonce i 1000 a i 3500, no prostě se množily geometrickou řadou, ale vzhledem k tomu, že jsme je vybíjely, čísla se také menšila. S těmito pomeranči jsem si s Verčou užila hodně toho, co se jen tak nevidí. O pomerančích jsme říkaly hlavně na jednom 5tilůžáku (kde byli ti frajeři co jsem o nich už mluvila, ale né všichni se chovali tak nadnešeně, jen 2, a to byli taky všichni z těch našich 2 třídách-v každý jeden-nebudu jmenovat)a tam už jsme chodily bez zaklepání. No a já jsem tam jednou tak vrazila a uviděla jsem jednoho z těch „úžasnejch“ ve slipech, ale to není ještě nic, proti tomu co viděla Verča, nebo spíš mohla vidět. Ta tam zase vtrhla a Rošecký (jeden z těch normálnějších) si jen tak tak stihl schovat svoje „nádobíčko“. ;oD
Tohle všechno se dělo samozdřejmě po celý den a né, jen v pauze mezi ubytováním a procházkou o které teď budu psát.
Oběd i večeře byli hrozně hnusný, zlatá školní jídelna! Po tom „obědě“-jestli se to tak dá říct- jsme se šli kouknout do Stráže nad Nežárkou, nic moc. Měli jsme tam rozchod, věřili by jste tomu, že ta vesnice je MĚSTO? Taková malá „prdel“ světa a ono je to město?!?!?! Teď nevim jestli jsme tam šli před nebo po obědě, protože jsme tam šly ten den 2krát. No to je jedno, prostě jsme šli poprví normální cestou a pak podruhý lesem a vysokou trávou. To byla upravdu výživná cesta.
Večer jsme chtěli diskotéku, ale místo toho jsme seděli 3 nebo 2 hodiny venku a nechali se ohlodávat TĚMA ZASRANÝMA KOMÁRAMA, co byli uplně všude. Myslím, že buď dneska nebo zítra jsme hráli na chodbě na slepou bábu, ale teď fakt už nevim co to bylo za den!
Kluci (Matouš a spol) slíbili, že k nám v noci přijdou na pokoj, ale nepřišli-protože usnuli, stejně jako my.
Další dny připíšu někdy jindy, po tomto obrovským článku mě bolí ruce i nohy, fakt už musim, ale slibuji, že se vrhnu na další dny hned zítry a možná je napíšu všechny, i když jestli se budu takhle rozcapovat pochybuji, že to napíši za jeden den. ;o))))

8 komentářů: „Švp- první den-pátek

  1. No, vy jste se asi měli!!!Zato já dneska vstávala v půl šestý! To abych stihla autobus odjíždějící v  půl sedmý…  Moje teta se sice vdala ale málem né, protože si  i se svym snoubencem pěkně  pletli  nějaký kecy jako: budu ti dobrou a věrnou manželkou v dobrém i zlém a budu ti pomáhat a ctít tě jako muže svého … a další a další kydy. no já myslela, že se zcvoknu…. No mám ti toho spoustu co povědět stejně jako ty mě. Už se strašně těším na čtvrtek (i když to nejspíš bude děsnej propadák…).Doufám, že jste rozhlásili všude novinku o "diskošce".Jo, taky musíme sehnat někoho, kdo by dělal dýdžeje.

    To se mi líbí

  2. koukej psát dál, je to boží! Hele kdo byli všichni ti frajeři? (A zvlášť ten se slipama.) No, piš dál ať se toho, co nejvíc dozvím.Co, kdyby dělala dýdžeje Marky?I když nevím jestli by se to lidem(zvl. klukům typu Baťa a spol.) zvlášť líbilo.

    To se mi líbí

  3. Ti frajírci jsou baťa a spol ;o) a dneska napíšu jen pátek, zítra to všechno dopíšu už mě to nebaví a když mě to nebaví hodně toho vynechávám a to by jsi URČITĚ nechtěla!! ;o)

    To se mi líbí

  4. karolinecko, to je takova nostalgie…na ty zasrany komary budu vzpominat do konce zivota…Jak si ppala o tom lyzaku…me to bylo taky svym zpusobem lito…ale je to takovy blby rict "mami nikam nechod a zamavej mi az budu odjizdet". clovek si ale bez toho pripada takovej prazdnej…No nic…ale ta svp byla dokonala =))

    To se mi líbí

  5. Jak jsem se tě na lyžáku ptala, kde máš "doprovod", tak si odpověděla tak, že jsem si myslela, že ti to nevadí a že seš na to zvyklá a pak jsem si připadala divně… ;o)  Ale je jasný, že když maj rodiče práci, tak jim nemůžem říct "vyserte se na to. ;( ;o)

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.