Pohádka na dobrou noc

Tentokrát jsme měli zadání takové, že se ve slohové práci musí objevit slovo zmije, slunečná stráň a možná ještě něco, já už fakt nevím, takže jestli to víte tak pište.

Pohádka na dobrou noc

Bylo, nebylo; jednou šli Anča, Fanča, Jarča, Maruška, Jan, Pepa L. a Lída zase, jako každý pátek, za školu do lesa. Tato partička „drsňáků“ ,jak si přezdívali, měli úhlavní nepřátele-„husťáky“, což znamenalo Filipa, Janu, Lenku, Davida, Pepu S. a Tínu. Byli ze stejné třídy-2. B a tam tím pádem bylo peklo. Celé hodiny se hádali rvali, trhali vlasy, prostě hrůza. Tak, abych nezapomněla; šli za školu na snad největší „lesní plodiště“, kde byly všelijaké jahody, jedovaté houby, borůvky, něco co vypadalo jako borůvky, ale jeden člen „drsňáků“ pak byl 3 měsíce v nemocnici, trny, smrtelně jedovaté houby a hlavně ostružiny. Bylo to asi u prostřed lesa na slunečné a teď od sluníčka vyhřáté stráni. Měla dost velkých kamenů.

Přišli na stráň a začali do podctivě ukradnutých hrnečků sbírat vše co vidí. Najednou uslyšeli řev Mařky, že si zlomila nohu, ale protože je to stará simulantka, nikdo si jí nevšímal. Maruše měla opravdu obrovskou slovní zásobu vulgárních výrazů, že by urazila i hluchýho a proto byli rádi když zařvala poslední „Čů–ci“ a „Já se na vás „vys—“ a ztichla. Takový klid, nádherné šumění lesa a zamatlané ruce od ostružin jim dávalo krásný pocit svobody, ale né na dlouho, protože uviděli „husťáky“.
„Vy zmije jedovatý!“ zakřičela naštvaná Jaruna
„Co tu děláte, to je naše místo!!!!!“ hekl David
„Né není“
„Jó je“
„Ne, ne, ne ,ne“
„Jo, jo, jo, jo“ a už se hádali, což vedlo k rvačce. A rvali se a rvali………prali se a prali…….rvali a prali…….až se ozval velmi nepříjemný a skřehotavý hlas „Nechte toho vy spratci, jakto, že nejste ve škole“ Řekla dáma, velmi, velmi, velmi při těle, dá se říct obézní až tlustá. Byla to matka Pepi L. a Lídy. Tato rázná žena naplácala všem přes hlavu, vzala Mařku se zlomenou nohou a donesla ji k rodičům A ŽILI HNUSNĚ AŽ DO SMRTI.