Červená karkulka

Červená kakkulka

Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
„Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku „
Karkulka: „Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!“
Matka: „Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
ať bába vyskočí zas jako srnka!“
Popadla Karkulka aktovku s jídlem
a běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.
Karkulka: „Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!
Vlk: „Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá
Karkulka: „Tak to sis vybral kvalitní stravu!
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou děvenkou,
sežral si babičku .. s infekční žloutenkou!!!
Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.