Tak, omlouvám se, že jsem tu dlouho nebyla, ale u nás-u mě v pokojíčku nemám počítač a psát to v malé komůrce, příšerně zabordelené se mi vůbec nechtělo! Tak za to sorry.
Jinak, sestřičinečka (to je ale patvar ,o) už odjela a probíhalo to asi takhle;Ráno, 1. září vstaly Anča s mámou asi v 6 (MYSLIM-hodina sem, hodina tam…), já jsem měla vstávat o půl hodiny pozdějš a táta asi jako já. Snídaně se vyvíjela v krásném humoru a vysmátí. Nervozita ani nic podobného nebyla. Ta snídaně trvala déle než normálně a byla skvělá. Anči kufr byl strašně těžký, měl mít 20kg, ale když jsme ho zvážili měl 25, nebo 28…nějak tak a byl dost těžkej.
Na letiště jsme jeli strejdovým autem. Přijeli jsme-no vlastně ani nevim v kolik, je to už tak dlouho… Zabalili jsme kufr do toho igelitovýho igelitu, (já jsem vždycky, když jsme někam letěli a nějaký lidi to měli takhle zabalený klepala na hlavu a myslela si něco o magorech, ale ono je to prostě na to, aby se to neprorvalo!) a čekali…táta mezi tím jel přeparkovat auto, jelikož to parkoviště bylo dost drahý. Na Sestru (myslím že v už autě, ale možná ne) přišla nervozita.
Šly jsme spolu na záchod a tam byla uklizečka záchodů-nic zvláštního, jenom mě napadla ta Ančina brigáda v kině. To je vše, ani nevim proč to sem píšu, ale zdá se mi to podstatný.
Čekali jsme dlouho na kovových sedátkách v před letišní hale. Četla jsem si časáky o mobilech, ale nic pro mě. Za nějakou chvíli přišla slečna z AFS (z tý „organizace“, co ty pobyty pořádá) a začala nám radit a prostě říkat jak to v těch rodinách, na letištích a tak chodí a jak se má chovat, kam jít atd.
Z České republiky jely do Francie 2 holky-jen. Zase za nějakou tu chvíli jsme se šli odbavovat. Anča a spolucestovatelka dostaly místo v letadle vedle sebe A za pár minut jsme se loučili, ale moc neobjímali, což mě trochu mrzí. Pak přišla ta chvíle, (musím to udělat trochu zajímavější!) naše malá Anetka přes pasovou kontrolu a za ní už-jak možná víte- nikdo jiný nesmí, než ten kdo má letenku a pas. Takže Anča trochu zmateně (zmatenost se prokázala tím, že narazila asi do tří „zábradlí“ ;o) PAK ZAŠLA, S ÚSMĚVEM NA TVÁŘI NÁM ZAMÁVALA a odešla. Nu co, mě má zvědavost nad příštími 10 měsíci zatajila mysl před steskem a podobným. (To jsem napsala moc krásně), ale na mámu to skočilo hned jak Anča zašla a nebyla vidět. Brečela jak želva, ale jen chvíli, čekala jsem to delší, ale nebylo, za což jsem ráda. Vyměnili jsme si čísla s tou druhou rodinou od spolucestovky (;o)) a zamířili jsme domů, teda vlastně ne. Ještě jsem šla s mámou do lékárny. (Táta nás u ní vyhodil a jel do práce nebo na chalupu-nevím.) Koupily něco o čem bych se nerada zmiňovala a pak jsme šly domů.
Tak to je asi vše. Jestli se chcete dozvědět víc o Anče, její hostitelský rodině, jak si žije a tak koukněte se na annette-cz-fr.blog.cz Ten odkaz mi furt nejde. Tak sorry.
Papa
neverim..
To se mi líbíTo se mi líbí
Kybych věděl vo co de tk napíšu něco inteligentnějšího 😛
To se mi líbíTo se mi líbí
to bys moch jde o to ze honza prodava koblihy a ze se tu spemaje:P
To se mi líbíTo se mi líbí
spamuje kdyz tak a muzu dal i sladke kolacky,venecky a zaviny!!
To se mi líbíTo se mi líbí
AKTUALIZACE!
To se mi líbíTo se mi líbí
jaka ??
To se mi líbíTo se mi líbí
vyžadovaná!
To se mi líbíTo se mi líbí
Jen jsem chtěla napsat, že ten odkaz na Ančiny stránky…najdete v mých oblíbených po názvem Anetinka-franzsous (to franzsous je blbe napsaný schválně, prostě mě to napadlo) ;o)))))
To se mi líbíTo se mi líbí
To je fakt něco….'))))))
To se mi líbíTo se mi líbí
hmmmm, tojo! ;o()
To se mi líbíTo se mi líbí