Nádherné ranko

Hned po ránu jsem si užila kópu legrace; Napřed napíšu 2 zajímavosti, bez kterých by toto ráno nebylo TOTO ráno a vy nic nepochopili- 1. V úterý jsem si pilně udělala charakteristiku osoby z Remarqua, dělala. jsem ji 2 hodiny. a za 2. jsem si omylem nechala ve skříňce mobil a klíče, proto jsem musela přijít brzo do školy, abych stihla Verču spoluskříňku a ta mi ji mohla otevřít. (Teď už ten příběh) Bohužel mám na mobilu buzení na 6:50, ale vzhledem k tomu, že jsem ho nechala v tý skříňce, musela jsem si nastavit jiný budík. Ten jsem ale nastavila blbě, takže mě vzbudil v 6:00, tak jsem zapla rádio a nastavila budík, ale vzhledem k tomu, že jsem ho moc nepoužívala, zapomněla jsem, že se tam musí zmáčknout čudlík a tak mě to v určenou dobu nezbudilo. Táta mě vzbudil až v 7:10, což je o 20 minut pozdějš než normálně. Tak jsem hystericky pobíhala po bytě (za chvíli asi dostanu infarkt ;o))-zase, ti co byli na Př to pochopí), udělala jsem si rohlík se šunkou-toho jsem snědla půlku a už jsem pádila do školy.

U šaten jsem čekala na Verču a přemýšlela o tom, co dneska budeme psát-Chemii, tu charakteristiku…
TU CHARAKTERISTIKU! Najednou jsem si vzpomněla, že jsem jí nachala doma, smutnila jsem si, že jsem fakt blbá a svěřila se jedný holce, ona mi úplně samozdřejmě řekla něco ve smyslu „Tak na co čekáš? Pak jsem si uvědomila, že to ještě domů stihnu a tak jsem si zařídila, že na mě Verča počká a já tam doběhnu. Ale vzhledem k tomu, že nemám nějak zázračnou fyzičku běžela jsem chvíli a pak jsem se jen plazila, vyfuněla 4 patra, odemkla, vběhla do obýváku s botama (mami sorry ;o) a už chtěla odejít, ale v tom se tam vřítil táta, že co tady dělám a že mě do školy hodí. Ó! Dojela jsem tam po zvonění, ale to nevadilo.

NO, nepřipadá vám tohleto jako úžasně strávené ráno? Mě tedy ne! ;o)