Den poznání

Myslela jsem si, že tento den (27. 6. 2007) bude ve škole normální flákárna jako každej rok touhle dobou a že potom půjdu na kytaru pro vízo, pak do knihovny, no a potom nudění se doma a snažení se dostat přes bordel ke compu, stolu a posteli, jenže se stalo úúúplnnněěě jinak!!! (Zas tak úplně ne, ale co! ;oDD) A začneme úplně od začátku… (nebylo toho „úplně“ už moc?? ;o)

Bylo-nebylo… V jednom celkem velkém bytě se okolo 6té hodiny rozeřvalo rádio, ale dívka spící v pokoji s rádiem na něj byla zvyklá a spala klidně dál. V 6:40 se pro změnu rozeřval budík a tak dívka poslepu ošahávala véélkou plyšovou žábu, aby našla hlučící mobil a pořádně do něj bouchla. Pak- přesně každé dvě minuty -se rituál opakoval s drobnou změnou; Dívka již nemusela ošahávat velkou plyšovou žábu, protože měla mobil v ruce. Po celou dobu jí byla hrozná zima, jelikož se ochladilo a ona spala jen pod prostěradlem (pod peřinou by se většinou DOST pařila… ), ale vydržela to. V 7:00 si uvědomila, že už musí vstát. „Ach jo, musím opustit to malé množství tepla do úplné zimy… NE! Ještě 5 minut!“ Tak si tedy ještě 10 minutek přispala a pak se zabalila do prostěradla a za rad Pana Špačka (na rádiu) o společenském chování se snažila oblékat co nejrychleji.

TAK JO! FAKT SE MI LÍBÍ TAKHLE PSÁT, ALE DO BYCH TO PSALA TEJDEN!! ALE STRÁÁÁŠNĚ SE MI TO LÍBÍ!! NONIC, TEĎ, KDYŽ JSEM POPSALA VSTÁVÁNÍ, BUDU PSÁT TAK, JAK JSTE ZVYKLÍ. ;o)

Když jsem si připravila všechny věci a učesala vlasy, marně jsem hledala něco k snědku, jelikož u nás už asi 3 dni nic není! Udělala jsem si tedy Horkou čokoládu a koukala se na TV. Bohužel se mě táta otázal „Neměla bys už bát ve škole? Je třičtvrtě…“, no a tak jsem tedy svou horkou super čokoládu nedopila a nechala jsem jí na kuchyňské lince, že si jí po škole vypiju. (Nepsala bych to kdyby se mi to nezdálo důležitý! ;oD)

Cestou do školy jsem šla za nějakým klukem asi metr za ním, což mě strašně štvalo, jelikož nesnáším, když jde někdo tak blízko mě. A tak jsem se snažila zpomalovat, ale furt to nějak nešlo, pořád jsem byla MOC blízko a tak jsem se rozhodla ho předhonit! Stalo se a úspěšně, jenže na přechodu na mě zavolala Lenka V. a když jsem se otáčela, ten vůl (celkem hezkej vůl ;oDD) mě zase předehnal! (Připomínalo mi to, jako když se předháněj 2 auta, co jedou stejnou rychlostí… ;oD) Nonic… tak jsem ho předhonila na křižovatce a ON mě pak ZASE předhonil ve škole, jelikož já (BLBÁ) jsem šla ze zvyku do skříňky, i když se už nepřezouvám!! Nonic, toť konec povídky s předháněním a teď se jde na školu, kde už nebudou detaily (Třikrát hurá…že? ;oC )

Ve škole už se neučíme podle rozvrhu, ale máme „třídnický hodiny“, což znamená, že jsme 5 hodin v naší třídě a máme volnou zábavu. Matně si vzpomínám, že jako první jsem šla zkusit, jestli není otevřená hudebka, jelikož tak vždycky s Verčou hrajem na klavír a blbnem, ale byla zamčená… ;o( Pak jsem šla vrátit 4 učebnice do matiky a na příroďák a pak ještě chemii ;o) No… ještě před chemií přišla Verča a my jsme pak hrály karty a když se po nějaké době uvolnil comp, tak jsem ukázala Verče nějaký úžasný střeva, co…koukněte se sami! Já jsem to vlastně znala od našich (lidí ze třídy), ale doma jsem zjistila, že to maj i v jiných jazycích (nej: FRJapanese a Ger.) Je to pořád stejný, jenom ty písničky jsou nazpívaný v jiných jazycích… ;o) Tak jsem ukázala, ale v půlce přišla Vančurová a řekla, že jdeme na skříňky. Vzala jsem si s sebou tašku na věci, který mi ještě ve skříňce 153 (konečně jsem si zapamatovala číslo a už budu mít jinou!) zůstali (fakt zajímavý věci! ;oD). Pak jsme (asi) šli zpívat! To miluju! Vždycky Mančal a Batík (proč mám právě tik v oku?? no fakticky! To je divný… nonic ;o) vytáhnou kytary (Mančal měl tentokrát elektriku-jů!! ;o)) a zpíváme (proč je tohle slovo kurzívou? Jelikož náš zpěv se zpěvem nazývat nedá.. Někdy jsem nahrávala a když jsem si to pak pouštěla, myslela jsem, že zhinu… ;oDD). I přes to se mi to mooc líbí a vždycky si připadám strašně šťastná! ;o) Ještě jsme pak vlastně hráli židličky (zase jsem vyhrála ;o) a pak ještě noviny!! ;oD Jsme takoví hraví kamarádi ;oDD Tak, to je asi tak všechno… Je divný, že při věcích které miluji a které mi připadají na dnu nejlepší napíšu jednu větu, a o předhánění s neznámým klukem a chladném ránu napíšu tolik. je to moc divné a hlavně mě to štve! ;oD

Po tom super zpěvu jsem ještě s pár lidmi šla na oběd. Po o (bědě) jsme ještě kecali před školou, kde byla i Markéta! Nějak se jako normálně všichni po nějaké době rozprchli a zůstala jsem tam jen já, Kája P., Marky a Eliška. Kája s Marky šly do Pemi a my jsme šly zatím na roh školy a furt jsme čekaly až vylezou. Ale nenudily jsme se! Povídaly jsme si o moc problémech a zajímavostí! ;o) (Vypadá to divně, ale skvěle jsme si pokecaly!) Po době, kdy by i mrtvý vstal z hrobu vyšly z pemi a přišly k nám. My jsme tam ještě zahlédly Mančala, jak čeká na tramvaj a začaly jsme mávat do doby, než si nás všimnul. My z jeho naprosto čekané reakce (zamával a sklonil hlavu tak, že by se normálnímu člověku vykloubila) jsme byly (aspoň teda já ;o) absolutně vysmáté a větou „Už se za nás stydí“ jsme se rozhodly, že se za ním nenápadně vydáme… Markéta už po pemi hned odešla a Kája čekala u Mančala na tramvaj a my na protějším můstku jsme (padající smíchy pod koleje) dělaly, že pojedeme tramvají, ale pak se rozhodlo, že teda za ním půjdeme… Uhodla jsem spávně, že chce jet pětkou, když řekl, že chce koupit dárek mámě (Divná věta… ;o). Zmínil se o tom, co jí chce koupit a to, nějaký DVD s nějakým americkým filmem (název si už nepamatuju ;o). Eliška si hned vzpomněla, že ten film má doma (oni maj všechny americký filmy! ;oDD) a tak jsme nechaly Káju čekající na tramvaj osudu a vydaly jsme se k Elišce domů. Cestou jsme kecali. (Co jiného, že? Ještě jsme mohli zaritě mlčet nebo vylézt na nějakou budovu a zní skákat na nic netušící lid pod náma, že? (Mám dneska vtipnou!! ;o))

Přišli jsme k Eli, ta dala DVD (ne, bylo to asi CD, já nevim, tím jsem se nezajímala.. ;oD) (Zase ten tik?? Co mu sakra je! To je dneska už po několikátý!), Manča (l) odešel a my jsme se doprovodily na roh 2 ulic, kde si myslíme, že to máme domů stejně daleko a šly samostatně domů…

Domů jsem přišla, zjistila, že mi táta vypil mou předposlední horkou čokoládu (ještě jsem ho neseřvala… ;oDDD, udělala jsem si poslední (kňů, kňů ;oC), zjistila, že přijede Ája (teta), neuklidila jsem si v pokoji a pořád pila mou poslední horkou čokoládku v hrnečku, co má strašně tenký ucho. Přišla Ája, já zjistila, že musím jít ještě na kytaru pro vízo (fakt vtipná historka… To se poserete!! ;o( ) a tak jsem si rychle (asi hodina.. ;oDD) vzala nějaký věci a šla. Chtěla jsem ještě jít do knihovny a tak jsem zavolala Verče, jestli mi už vrátila knížky a jestli mám teda už odblokovanou kartu (tuhle vtipnou příhodu říkat nebudu! ;o) . Ona mi (ZASE TEN TIK!) oznámila, že je vrátila a že se tam potkala s Bárou H. a já- vzhledem k tomu, že nerada cestuju sama -jsem se zeptala, jestli by se mnou Bára nechtěla do tý druhý knihovny (Já jí mám v Korunní a ony na Žižkově) a ona souhlasila. To je teď ale jedno…

Jela jsem 26kou na Želivského, vystoupila (co jiného? ;o), s úsměvem šla známou trasou k malému vtipnému domečku v parku a s udivením prošla… seru nato, to psát nebudu… ;oD. Prostě mi pak Paní učitelka na kytaru dala vízo (1, 2 – hehe ;o). (Teď bude ta vtipná historka, při které se na 100% budete válet po zemi.. ;o( ) Venku jsem ho nesla v ruce. Příliš velký vítr mi rozhaboval vlasy. Rozhodla jsem se, dát vysvědčení do baťůžku a v tom frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr a vízo někde ve výšce 3-4 patra poletovalo pryč. (to je divný, že ten tik nemám teď…;o) Strhnout na sebe pozornost ještě víc a běhat za tím papírem, který bych stejně nechytila se mi nechtělo, takže jsem s úsměvem na tváři, ale s véélkým smutkem a zklamáním na duši odešla na zastávku a zavolala mámě, která se mohla potrhat smíchy a hned to řekla Áje, kterou jsem přes telefon neslyšela, ale určitě se mi směje ještě teď! 

No… pak je to nudný, to popisovat nebudu… nebo ne, já to zkrátím; Bára mi v hovoru oznámila, že má u sebe v bytě Verču a že mám přijít taky. „Tak jo, půjdu do té knihovny, co je blíže jim.“ jsem si řekla. Cestu tramvají po mně nemůžete chtít! To bylo fakt maso! Ale možná jen v bodech: 1. zastávka pěšky, 2. na špatnou zastávku (né, že bych si spletla tramvaj, já si nějak neuvědomila, kam jedu… ;o), od 2. špatné zastávky jsem šla na druhou dobrou pěšky, 3-4 zastávku jsem už jela normálně… ;oD

Došla jsem k Báře a vstoupila. Tam to bylo super!! Ale vzhledem k tomu, že to bylo fakt dobrý, nevim, co napsat (jako normálně… ;oD)

Potom jsem šla do knihovny, ale pak jsem se rozmyslela a šla do tý mojí. No…šla, spíš jela. A tentokrát se mi to podařilo na poprvé!! Prostě jsem jenom nastoupila na 10 a jela! Ke konci jsem pustila nějakou paní a měla jsem ze sebe dobrý pocit ;oDD

Knihovna: vešla jsem „Můžu ještě?
„No jasně, zavíráme až v 19:00“
Proč jsem se ptala? Přišlo mi, že je to tam blbě osvětlený a bylo tam hrozně málo lidí… ;o) Pak jsem přišla do druhého patra a půjčovala a blábláblá… Pak (zlatý hřeb knihovny:) jsem čekala až slečna/paní, co tam půjčovala ty knížky obslouží pána předemnou a zatím jsem si přemýšlela a četla ceduli „Knížky půjčené dnes jsou až do 5. září “ A tak jsem si pořád přemýšlela a přemýšlela…;
Slečna/paní: Tak prosím (nebo něco podobného, co znamenalo, že tam mám dát ty knížky)
Já: Děkuju
Já: sjf? ups… teda… dobrý den… já mám dneska nějakej divnej den…
Slečna/paní se usmála…
No… když si jdu něco o hodině vyřídit k učitelce, co je ve třídě a budu jí mít ještě aspoň po zbytek hodiny a řeknu „děkuju, nashledanou“, tak to ještě jde, ale říct DĚKUJU v takovéhle situaci… Jéžiš! Nonic…

Přišla jsem domů a tím si můžete oddychnout, že jste tento článek myslím u mě rekordní svou délkou a hlavně časem, kterým jsem ho psala už pomalu, ale jistě končí… No, ale ještě něco k němu, nejdříve ke vsuvkám: Tiky, které jsem tam psala byly skutečné a teď mám právě jeden pod nosem! Proč?? Kdo ví! ;oD, teď k názvu článku: vymyslela jsem ho už při některé z mých dnešních cest pěšky, ale vůbec nevím proč, k mému divnému malíčku na levé ruce, který se pořád odděluje a je to strašně divný, k tomu, že tenhle článek strčím a doporučím úplně všemu, co se hejbe a má aspoň zbytek mozku… No… to je tak všechno…

PS: Bolej mě záda, mám opuchlý oči a je mi zima na nohy!!!!!!!!!!!
PS2: Omluvte Chyby a překlepy… myslím, že chcípnu unaveností… ;o)
PS3: DÁMI A PÁNOVÉ, TENHLE ČLÁNEK JSEM PSALA OD 19:14 (nějak tak) DO 21:19 a obrázky a úpravy a opravy v textu byly až DO 22:16

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.