Teď

Právě jsem se probudila ze snu, že máma už po sedmé nemůže nastartovat auto, protože jí došlo palivo. Najednou otevřu oči a naučeným způsobem kouknu na hodiny, které jdou asi o 15 nebo10 minut napřed. 7:06. Normálně bych v tuto hodinu zase šla spát, ale když jsem obracela hlavu zase ke spánku, uviděla jsem něco, co už dlouho ne; na Anetiný posteli ležela Aneta! Pak jsem si taky uvědomila, že tady ta velkohubá příšerka po deseti měsících a sedmnácti dnech zase je! Teď už jsem nechtěla jít spát! Chtěla jsem se s Vámi podělit o tento pocit!! Ale jak jsem tak klepala do klávesnice, asi jsem jí probudila. Otevřela oči a zase je zavřela… to jsem si oddechla! Nojo, jenže za chvíli je otevřela zase s údivem se koukla na hodiny (, které se už nehýbou). Ty ukazovali 7:35, pak jí došlo, že se nehejbou a koukla se na mobil. Pokusila se říct větu, ale pochopila jsem jí až na druhý pokus. Bylo to něco jako: vždyť ještě není ani 7. Já jsem se na ní usmála mým tupým způsobem a ona zase zalehla.

Teď. Článek se jmenuje „Teď“, ale budu psát i o včerejšku. Kolem půl osmé večer jsme nevyjeli. Trochu jsme se zpozdili, ale nevadilo to. Přijeli jsme k letišti a hledali příletovou halu. Našli jsme a čekali u terminálu 1, což ale bylo špatně, tak jsme se zeptali infa a šli jsme úúúúúúúúúplně do zadu někam jinam. Strašně dlouho jsme čekali, než Anča vyleze. Vyděli jsme rodinu slečny, která jela taky do Francie (jediné 2 z Čech ;o) a taky Ančiny kámošky, který na ní čekaly ;o). Hromada lidí různého druhu a různé národnosti vyjížděli, jen naše holky ne! Vycházela tam nějaká obrovská čínská rodina a tak jsme z prdele řekli „Hele! Anetka už jde! ;o)“, pak tam byl nějakej žid a taky pán, co měl na vozíku asi 5 lodí, nebo surfovacích prken, ale celkem obratně -i když pomalu- se vymotával. ÁÁÁ! Konečně Aneta! Máma se na ní vrhla a Anča začala hrozně brečet! Máma samozřejmě taky! ;o) Po přivítání nás, přivítala i kamarádky. Všichni na nás koukali jak sovy z nudlí. Srdce ryvná scénka z televize! ;o)))

Celou cestu autem domů jsme si povídali a Anča vyprávěla a my jsme vyprávěli.. (Proboha! To je ale blbá věta!) A jak mluvila tak se pořád zadrhávala, protože si nemohla vzpomenout na to „jak se to řekne česky“ ;o) To bylo dost vtipný! ;o)

Doma… už ani nevím. Právě na mě padla únava a vidím dvojtě! Jdu k televizi pokusit se usnout ;o) Papa někdy se článkem z tábora (Bora Bora! ;o) a s pohádkou! ;o) Nashle! ;o)

8 komentářů: „Teď

  1. Já ti tu nemám co psát ale řeklas ať píšu tak píšu… Jo a jak jste odjely z tábora tak Andy bulela eště xy hodin a neměla k tomu důvod… Vyhráli jsme my a druhý byli všichni ostatní. Musíme dát někdy sraza a pokecáme.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.