Největší

Před nějakou dobou bych se charakterizovala asi jako „malá, roztomilá“, ale teď? Položím Vám otázku; už jste jednou byly jeden z největších a nejstarších? Kdekoli?! Sice nemám představu, jestli jste odpověděli kladně nebo záporně, ale jedno vím jistě, já se cítím velká a to je pro mě VELIKÁNSKÁ změna. Drobné změny jsem cítila už na táboře, když tam bylo 3 řitě /to jako prdele, akorát slušně řečeno, -psáno;o)))/ malých dětí, a byla jsem tam brána už za tu větší, ale pořád tam byly starší… Pak – druhá fáze-, že jsem si začala přestavovat pokojíček, aby nebyl tak dětský a vlastně se mi teď o prázdninách strašně změnil vkus a názor na vše. Zní to blbě… jako v nějakým blbým filmu, kde se ze dne na den stal z hlavní osoby lepší člověk, ale já jsem se nestala lepší… Stala jsem se vlastně? Jsem tu? ((((Kdo jí tohle kuře, co?? ;oD-no nic… vsuvka z RD ;oDD )))) Jo… Na čem by jinak vysela moje mikina?! PROBOHA! Tupá volovina, co tu vůbec neměla být, ale co ;oD Zjištění, že ses něčím stal je kravina a já to napsala blbě! Sakra… co teď? Přepsat či nepřepsat… toť otázka! Nechám to tak i s tímto vysvětlením.

Takže, začneme tentokrát o trošku později, abych zase nezačala vykládat nějaký nepodstatnosti!: 3. září. Je Vám jistě známo, že třetího září začala škola. Já jsem tam zase přišla brzo! Jak jinak! ;o) Nonic. Když jsem vcházela do třídy, viděla jsem na dveřích IX. C. IX. C?? Jů!!! No to je drsný! Už jsme v devátý! Nejvýš, jak jsem na základce mohla být! Vešla jsem a najednou mi došlo, že už jsem skoro stejně velká, jako ostatní a že ty dlouhý nohy, ruce, tělo jsem si nevymyslela a že tam fakt je a že jsem fakt velká! /tohle sebevědomí mi srazil hned Batík, který se přes prázdniny zase zvětšil tak o 2 metry!/.

Teď, když jdu po škole, tak mám takovej pocit, jakože jsem důležitější a že mě všichni budou uctívat a brát si ze mě příklad! ;oD Bohužel si uvědomuju, že za chvilku budu stará (př: 20 ;oD) a už nebudu moct dělat blbosti, za který mě nikdo nebude soudit. Už nebudu ta malá roztomilá, budu ta, co dělá kraviny a určitě dělá něco nezákoně a kazí jejich děti! Šup od ní pryč! Taky mám strašnej strach z práce. Co budu asi po školách dělat?? Zatím jsem nepřišla na nic, co by mě nějak strašně zaujalo… Mám strach, že mě nikde nevezmou a když, tak mě vzápětí vyhoděj… Bojím se, že si nenajdu chlapa, s kterým vydržím dlouho, s kterým budu mít děti, že budu mít dobrý vztahy s jeho rodinou a on mě bude milovat a já jeho… Ach jo… fakt se bojím budoucnosti… Máma říká, že by se nechtěla za žádných okolností vrátit do školy, že jí to za ten stres a tak nestojí… Ale myslím, že ostatní dospělí říkají (aspoň ve filmech ;oD) svým ratolestem, když si stěžují, že je nebaví být děti a že dospělí to mají jednoduší, že mají být rádi, že jsou děti… Tak co si vybrat, že?

Ach jo… tenhle článek měl být vtipný. O tom, jak se mi zdá, že jsem velká a musím být zodpovědnější, ale při tom jsem napsala něco, o čem jsem se vlastně ani zmiňovat nechtělo… To nasere! ;o)

Ale snad né Vás! Mám Vás ráda… Teda asi… ;o) Papa! A sorry, že jsem moc nepsala. Nějak měním styl života! V posledních dnech jsem vůbec nepotřebovala televizi, comp a ani moc lednici ;o))))