Hrůza… Šílená

Doufám, že jste se zalekli názvu. Já sem většinou píšu věci veselé, dojímavé nebo. S nějakým smutným, který by byl o mně a nebo o mých zážitcích jsem nepřišla snad nikdy…. Nejblíže bylo asi, že mě něco bolí a nebo něco podobného, ale jinak sem nic, co se HODNĚ týká mě a mých problémů, nepíši. (To je napínávé! Doufám, že se všichni bojíte, že jsem zabila všechny učitele, rodinu a teď se chystám spáchat sebevraždu já. ;o) Ne, tak to není, ale to, o čem budu vyprávět taky nebyl žádný med. Bojím se však, že to nedokážu popsat tak, jak bych chtěla…

Psala jsem tu o škole. Když sem ten článek psala -před 2 dny – bylo ještě všechno tak nějak v pohodě. Přišla jsem ze školy a jak v minulých letech nebylo zvykem, ale teď -od začátku tohohle škol. roku- už naštěstí je, sedla jsem si k učebnicím a všechno si zopakovala a začala něco shánět na referát, co má být až za týden. Pak jsem poklidila byt a přemýšlela, co bych udělala užitečného teď. Ale včera ve škole se to malilinko zvrtlo, a začala jsem panikařit, že nic nestihnu a ze všeho propadnu. Doma jsem to ale stihla v pohodě. Naučila jsem se prvky na chemii tak, že mé mnemotechnické pomůcky pomalu nebyly ani zapotřebí a byla tak šťastná, že moje první známka bude z chemie a bude to 1! Bohužel, pí. uč. na chemii tam dala i 3 prvky, o kterých se zmínila asi jen jednou a tak jsem dostala 2. Jasně, co je na tom, vždyť dvojka je u mě-trojkařky- skvělá známka, tak co ta kráva dělá? Ale pro mě to znamenalo mnohem víc. Brala jsem to jako znamení, že to mé snažení a pilnost a prostě všechno bylo na prd, že se nikam nedostanu. Že na vždy zůstanu ta, co je úplně blbá, vrátím se k tahákům a opisování… Asi stejný pocit, jako když jsem minulý rok ostala ze slohu 2. Chcete ještě pořád vysvětlení? Tak jo… Psaní beru za mou nejsilnější stránku. beru to jako moje výjimečnost, i když nemám cit pro čárky, jak si pořád namlouvám, dělám chyby, že kdyby je i vidělo pětileté dítě, tak se mu protočej panenky a články taky jsou mnohem horší, než si myslím. Takže doufám, že víte, proč jsem byla z té dvojky úplně v řiti… Z obou dvojek. Obě úplně stejné.

Většinou si nepřiznám svou slabost. Všude píšu, že se mám ráda. Jestli jste se někdy podivili, co to jako píšu, tak to je u mě něco jako obraný mechanismus proti mým vlastnostem, které si nepřiznávám, že mám. Asi i proto jsem nikdy nepsala o tom, co se mi stalo trapného nebo blbého… Nonic. Tak jsem si zasmutnila, a teď teda pointu celého článku. Tak teda zaprvé mě vydeptala ta dvojka z chemie. Po škole /kdy jsem měl obrovské výtlemy s Verunkou-na to nesmím zapomenout!/ jsem si zase sedla ke stolu a už jsem cítila, jak ke mě přistupuje Šílená*, ale zahnala jsem jí a v pohodě si prázdném bytě opakovala a učila. Problém nastal, když mi zavolala máma a zeptala se co v škole a já jsem tak nějak jakože odpovídala, ale na tu dvojku jsem si nevzpomněla.. Až, když se mě máma zeptala se strachem v hlase, jestli nemám náhodou nějakou známku, tak jsem si vzpomněla, ale řekla jsem to s naštváním a Šílená do mě ťukla, ale já jsem jí nechala. Bohužel se máma zmínila o tom, že mám vyluxovat a to už Šílená vyrazila dveře do mého vědomí a začala se srát i k centru mozku. Ale zase jsem jí odehnala a pak začala činnost, co mi zabrala asi hodinu, ale teď jí zveřejňovat nebudu, a krásně jsem se odreagovala. Jenže myšlenky na to, že budu muset zase uklízet mě potom přepadly a Šílená už mě měla. Chytila mě za mozek a nepustila… Absolutní hysterický záchvat. Vy, co už tu čtete delší dobu, jste si jistě všimly, že do nějakých článku píšu „po několika hysterických záchvatech“ a nebo že mě chytil hysterák a za tím tak 3 tisíce smailíků. To mělo být a jistě jste to brali jako srandu, jenže… Někdy byla a někdy taky ne… Teď byl teda obrovský. Hrozný! Strašlivý!

Důvody: škola; to, že všechno musím dělat -rozvinu: máma nás už bere za velké a máme, z ničehonic, uklízet, dávat nádobí do myčky, vykydávat kocourovi, dávat mu nažrat atdatd. Proboha! Je jasné, že to máme dělat, ale já na to nejsem zvyklá a vzhledem k tomu, že jsem doma věčně sama, tak všechno dělám já (asi kecám, možná se mi to jen zdá a chci se brát za tu ubližovanou chudinku). Je to obrovská změna.

Šílená se vším mlátila, házela, dupala, řvala, brečela a hroutila. Absolutně. Tak teda po tom Šíleným záchvatu jsem se zhroutila. Nejhorší bylo, že jsem pořád věděla, že musím ještě něco udělat, že to luxování není to poslední. NE. Musím si ještě sbalit do Budějovic, kam pojedu s Verčou a hrozně se tam těším, ale i bojím. Jenže, říkejte to Šílený! Ona je úplně na palici. Celou dobu, kdy jsem střídala záchvat, zhroucení a stav klidu jsem si přála, aby tu někdo byl, protože před někým bych se ovládala a dělala nanejvýš smutnou či unavenou, ale když jsem uslyšela zvonek, proklínala jsem to přání a nenáviděla maminku za to, že přišla. Neuklidnila jsem se ani omylem. Zavřela jsem se do pokoje a když jsem uslyšela sprchu, tak jsem se strašně rozbrečela a někam se -jak už bývá zvykem- zhroutila… Máma pak ke mě přišla něco probrat /to už jsem se ze zhroucení probrala/ a vytáhla to ze mě. To, že jsem teď úplně v řiti. Vybrečela jsem se utřela si oči i nos /nemyslete si o mě, že jsem prase, ale nouze žádá nouzové řešení/ do Sukně a pak jsem si došla pro toaleťák, abych nebyla zas tak velký prase… Přece jenom… ;o) O té doby už je to v pohodě. Psaní je úplně úžasný. Jsem strašně ráda, že jsem mé záchvaty Šílenosti konečně někomu svěřila, ale poprosila bych aby jste nepsali nikam komentáře o tomto článku. U tohoto jsou zablokovaný a tak to prosím probírejte jen se mnou. Buď z očí do očí a nebo jinou formou, to už je mi jedno, ale prosím nepište mi to nikam na blog. Proč? Nejsem na Šílenou moc pyšná a tak vlastně nechci moc vědět o tomto článku, že jsme ho psala a tak… To je vše. Kdyby někdo náhodou se mnou chtěl mluvit a neznal mé icq, tak je to 202296359.

*Inspirace k pojmenování mého Šíleného Druhého Já jsem vzala z opravdu úžasné knížky „Z těch zelených očí jde strach“ Opravdu všem doporučuji…

Nashle a děkuji za pochopení. Pochopení je totiž to nejdůležitější. Děkuji mami, dík Marky, mám tě ráda Verčo!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.