Může za to…láska aneb ach ty hormony…

Název zní opravdu divně, ale nic jiného mě nenapadlo. Tenhle článek bude patřit zase k těm osobnějším. Vypadá to, že jich opravdu asi bude víc. Možná to souvisí s mým dospěním. No ale kdo ví, že?? ;o) Tak už bych mohla přestat blábolit nesmysli a prostě začít už s tím, co mě trápí... netrápí, ale jak to mám asi tak říct/napsat jinak?? Ok, let´s go!

Jsem zabouchlá! A fakt dost! Nějak strašně moc. Je to divný, jelikož jsem dlouho neměla ani obzor* a teď takový strašný zamilování! No fakt! Myslím na něj snad skoro furt! Ví o něm asi jen Verunka, možná trochu Krisťuch a za chvíli to bude vědět i Anča, která to ze mě vytáhne. ;o) On je prostě NAPROSTO dokonalý! Neviděla jsem se s ním už celkem dlouho, ale ty vzpomínky! Nechápu to, většinou, když nějakého obzora dlouho nevidím, zapomenu, ale teď! No hrůza!! Ještě k tomuhle dokonalému jsou na obzoru 2. Jeden, za kterého si vždycky dávám facky a nebo se okřiknu, když na něj myslím! A druhý…o tom až později…. Bože! Tyhle kydy bych raději strčila do nějaké knížky, kde je tohle téma hlavním dějem a hlavní hrdinka má ráda růžovou a spoustu slepic za kamarádky s kterýma to rozebírá. Je to fakt divný, že to píšu já, ale přišlo mi to tak zajímavý, že proč to sem nenapsat?

*obzor říkám objektu (v mém případě klukovi), který se mi líbí. Jenom líbí. –>vznik: „Je někdo na obzoru?“, „Někdo na obzoru?“, „Nějakej obzor“?, „Máš obzora?“

Nonic… takže, začneme tím, že jsi pojmenujeme obzory. První se jmenuje „dokonalý“, druhý Obzor1 a třetí obzor2. Myslím, že jsou to celkem trefná jména, co můžu vymyslet jenom já ;oD Dokonalého
jsem už celkem probrala a těd jdu na obzora1. Vidím ho celkem často a strašně mě sere svým chováním. STRAŠNĚ! Bohužel to nemohu nějak více rozvinout, protože by jste ho IHNED poznali a to by se mi nelíbilo, jelikož bych pak chodila kanálama… Ale teď; v čem je háček? Člověk, co mě tak
strašně sere je MŮJ OBZOR! Je to dosti divné. Bohužel se při některých chvílí přistihnu, při myšlenkách, že celkem ujde a pak si hned okřiknu-bohužel někdy i nahlas…- „nech toho“. Strašně mě to štve, ale asi v sobě má něco, co se mi líbí a je to tak velké, že to přebije i jeho dementní chování. Ach jo! To byl obzor1.
Obzor2. To bude velmi krátké. Viděla jsem ho a líbí se mi. Tečka. Moc ho neznám, ale vypadá symphatique. To je vše. krátké, stručné, výstižné! ;o)

Možná to některým z Vás připadá normální a možná někomu nemožné. Chci jen říct, že kdyby to pro mě nebylo něčím zvláštní a nové, tak to sem nepíšu. Prostě, poslední dobou jsem neměla ani 1 malilinkatýho obzůrka a najednou 3 a ještě k tomu na jednoho myslím furt!

Tak končím. Mým přáním jest, aby jste nepřemýšleli, kdo by to tak mohl být. Děkuji za Váš čas a brzy nashledanou!

11 komentářů: „Může za to…láska aneb ach ty hormony…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.