Na tábor a zpět

Nevím, jestli se mi tento článek povedl… Předem upozorňuji! ;o)
Odložila sešit z češtiny a ponořila se do horké vody. Z ničeho nic se objevila na táboře. Bolela jí hlava a tak ležela na lehátku uprostřed tábora v úplném tichu, jen ptáci někdy zaječeli anebo sem dolehlo řinčení hrnců či smích kuchařek. Uvědomila si, že všechny děti jsou s vedoucími někde v lese a určitě hrají závěrečnou bitvu. Vítr jí příjemně ofoukával a slunce svítilo. Najednou…
…jsem se probudila ve vaně. Bylo to strašně hezké. Začneme ale od odložení sešitu, aby jste všechno hezky pochopili! Ponořila jsem se do vody a užívala si teplo a klid. Pomaličku jsem zavřela oči,klimbala. Najednou jsem si připadala, Jako bych právě přijela z tábora anebo jako nemocná ležela v obýváku. Nemohla jsem to identifikovat, ale pak se mi to konečně povedlo. Vzpomněla jsem si, jak mě jednou na táboře bolela hlava. Jako celotáborovku jsme měli, myslím, řecké bohy a proto jsme měli vprostřed tábora takové pódium a tam jsem na lehátku spala. Bylo vedro a slunce mi svítilo do obličeje. Vítr foukal. To bylo ono! Přesně! Pak jsem usla a jak jsem si před tím uvědomila, kdy jsem ten pocit zažila, zdálo se mi o tom a já se ve snu vrátila do skvělých dětských (víc dětských než teď 😉 let. Slunce představovala žárovka, teplo, to byla teplá voda a vítr? Nevím, jak se do koupelny dostal, když jsem měla zavřené dveře, ale maličko tam pohyb vzduchu byl.

10 komentářů: „Na tábor a zpět

  1. já nikdy ve vaně usnout nemůžu každou chvilku se ozý " veroniko¨budeš tam celý den?já bych se taky chtěl umýt!" a podobné věci..ty co znají  mojí rodinu si umějí nejspíš představit kdo to říká!no ale co nadělám chjo…závidim ti všechno:(

    To se mi líbí

  2. To já tam taky vždycky skoro usínám, lae pak se proberu a vzpomínám, jak rodiče říkali, když jsem byla menší, že bych se takhle mohla utopit, a že je to nebezpečné. TAk pak se mi už spát nechce:D

    To se mi líbí

  3. Jéééééééééééééééé……to se mi někdy stalo taky…bylo to asi někdy v Říjnu a já si vzpomněla na školní výlet v sekundě na který rozhodně nejse zapomenout…bylo to tam strašně moc fajn…každý večer jsme polovina třídy…i s profesorkou 😀 leželi na 2 postleích který byly smrsklý k sobě…a leželi a povídali si a dívali se na tečlevizi–musim říct že to byl můj nejlepší výlet v životě…a to bez keců..nebo to taky bylo naprosto nej na lyžáku…:) úžasný vzpomínky…jo, a ve vaně jsem usla asi jen 2x za život…ale vždycky se mi tov strašně moc líbilo..tenhle článek (vůbec nevím proč) mě dostal do tý táborový pohody!!!!už si začínám vzpomínat, jak vždycky přijedem na tábor, sedíme ve stanech a čekáme jen na "-." nástup naší vedpoucí…a pak všichni strašnou rychlostí běžíme k těm lavičkám se strašným nadšením…po tom se mi stýská úplně nejvíc…dokonce i po těch sprachách, stýská se mi po těch lidech… po Áje, Magdě, Terce, Sekym, Adamovi po Kubovi, no naprosto strašně moc po všech…jsem strašně moc ráda že tam každý rok jezdím a už se tam děsně moc těšim!!!Mám tě moc moc moc moc ráda…

    To se mi líbí

  4. Domča: Mně to řikali taky, od té doby jsem tam usnula jen par krat… ;oDKiki:Já taky, ale hrozně mě štve, že tam budu naposledy… Snad mi Pegina nabýdne, abych tam jela ještě jednou, jako to nebýdla Jarce!!! ;o((

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.