Pláč, jaké jsou jeho důvody teď?

Brek byl, je a myslím, že bude i nadále přirozená záležitost. Já jsem brečela vždycky. Jako menší jsem byla strašnej spratek, který brečel, když nedostal to, co chtěl, ale častěji kvůli bolesti. Přišel ke mně kocour, zaútočil mi na nohu/ruku/hlavu/záda/břicho a už jsem se topila v slzách.
Poprvé jsem si změnu uvědomila, když přijela Anča z Francie a když na mě zase zaútočila kočka – víc než obvykle – a já jsem neudělala víc než „Au! Kretén!“. Anča se udivila a řekla „Jaktože nebrečíš?“ (Pamatuju si to pořád) Něco jsem zmateně odpověděla a začala jsem o tom trochu přemýšlet, což došlo až k tomuto článku.
Už si nepamatuju, kdy bych hystericky brečela kvůli nějaké bolesti, jak jsem to dělávala dřív. Jen mi třeba vytrysknou slzy, což se mnou nedá ovlivnit. Teď má pláč jiné důvody a mnohem divnější, pochybuju, že by někdo chápal, proč jsou, protože to jsou snad jen drobnosti, které mě můžou vytočit. Mám dva nejčastější důvody. Jeden ten nepochopitelný a druhý poukazující na mou slabost. Začnu tím druhým, což jsou známky. Poslední dobou se moc nevyskytuje, protože je mi to tak nějak jedno, mám před přijímačkama… Ale před tím jsem byla s kapesníkem u očí furt a bohužel myslím, že se to vrátí…
První a pro hodně lidí jistě nepochopitelná věc je z hysterického pohledu, Šílená. Rozhodí mě úplně všecko; To, že jsem šla do knihovny, když měla zavřeno, to, že mám dva dny po sobě jiné jídlo na oběd, než sem si objednala i to, že jsem si roztáhla svoje oblíbený triko. Nejvíc prostě když dělám něco, co bylo k ničemu nebo když to nemá pořádné vysvětlení, které by mi řeklo, že to byla moje chyba, čímž mám na mysli ty první 2 věci. Koukala jsem na internet a tam psali, že mají v sobotu otevřeno, pak jsem tam jela a hádejte co? A když se k tomu ještě přidá několik věcí, které se mi staly při cestě, malér je na světě. A to nemá žádné vsvětlení a cesta byla úplně zbytečná. Proč na netu psali, že mají otevřeno, když nemají? A proč, když si jsem 100% jistá (Anet, fakt jsem! ;oD), že jsem si čipla 2, tak jsem dostala 1? To se také nedá vysvětlit! Když se něco takového stane – musím říct, že se to stává pořád – připadám si absolutně k ničemu, což říkám teď s čistým rozumem (jakože nejsem v hysterii ;o). Mám hromadu výčitek, které také mají velkou zásluhu nad mém zhroucení a pocitu, že jsem k ničemu.
A jinak? Bolest? Cs! Proč bych kvůli ní měla brečet a okrádat se tím o tekutinu, kterou potřebuji, aby mě neustále nebolela hlava? Ne, tu si raději šetřím na známky a záchvaty. ACH JO!

8 komentářů: „Pláč, jaké jsou jeho důvody teď?

  1. Tak to jsme na tom podobně. Pláč je součástí mýho života a většinou vetšina lidí nechápe jeho důvod. Co rozpláče jiné, mě většinou nerozpláče, ani když se o to snažím, protože se to, jak se zdá, žádá. Naopak když něco nění, jak bych chtěla, nebo když se objeví nějaká maličkost, kterou ne a ne dostat z hlavy, tak prostě neudržím kohoutky a každej hned pozná, jak mi je. To je přííííšerná vlastnost! :o( Jinak talent na blogy máš po sestřičce ;o)

    To se mi líbí

  2. kájo to s tim čipováním myslim že někdy se stane že to změní jedničku na dvojku a dvojku na jedničku mě už seto stalo hooodně krát a ty si z toho byla váýžně tak vedle

    To se mi líbí

  3. Kájo, ty jsi stejně největší zlato…<3Buď ráda, že brečíš. Takhle brečíme všichni. Nejhorší je, když se něco stane no a ty brečet přestaneš. A teď jedeš jedeš ten svůj živůtek, a říkáš si, že to jde všechno do prdele, a že by to potřebovalo nějaký emoční vypětí… a pořád nic nejde, tak jedeš a nemůžeš se zastavit. A při tom máš takovej tlak pod levou bránicí. achjo, brečet je fajn.

    To se mi líbí

  4. JO…to sem mívala taky…teď už ani ne!!! JO a jinak…aspoň se na ten net podíváš kdy je ta knihovna otevřená,  ale já tam jdu vždycky v pondělí kdy je najisto zavřená a nic s tim neudělám!! A nebo se mi stane že tam často nejezdí tramvaje, protože to nějak opravujou a já dostanu záchvat kvuli tomu, že musim jít asi půl kilák pěšky..sem fakt debil…ale teď už mě to díkybohu přešlo!!!!!!!

    To se mi líbí

  5. Cinka: Tak to máme opravdu úplně stejný. Taky, když je nějaká věc, kdy bych brečet měla, tak to nejde… ;o((Anetka: Achh jo, asi jsem úlně blbáí, ale já ten komentář nepochopila… A to je důvod k pláči!Verča: To máme bohužel stejný…Krikinka ;o): No tak to ti móc závidím!  A v pondělí chodím do knihovny pravidelně, ale to má vysvětlení ;o))

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.