Druhá polovina prvního dne

Probudila jsem se při zastávce u anglického krámku (?). …nebo spíš domu s několika krámky. Ten dům byl z těch typických anglických cihel, a měl typické anglické lampy a koše a všechno! Připadala jsem si jako v Herculu Poirotovi!
Mohli jsme si vzít věci z kufrů. Tak jsem si vzala MP3 a dala do kufru Srdíčko, abych ho nemusela tahat. To vás asi moc zajímá, co?
Pak jsme jeli dál a dál a já zase usla a probudila se za hluku města. Byli jsme asi někde u centra a já byla absolutně omámena architekturou! Všechny domy byly nádherný a vypadaly tak krásně staře a opečovávaně! Nikde nebylo vidět ani jednoho grafitu (což mě opravdu strašně udivilo a kroutila jsem nad tím hlavou celý zájezd)! A ty úžasné taxíky a autobusy! A telefonní budky!
Jeli jsme kolem hromady památek a zvláštních míst až nám slečna průvodkyně nestihla všechno říkat. ;o) Bylo tam místo, kde byly prý celoročně Greenpeace a všelijaké podobné organizace. Policie je prý ještě nikdy nevyhodila a tak tam 365/6 dní v roce stanují.
Když jsme chtěli vylézt z busu, bylo nám opakováno, že budeme vystupovat do silnice a proto máme vystoupit rychle a být přilepení na autobus. Poprvé jsem si trochu uvědomila, že Angličané jezdí vpravo.
Šli jsme někudy někam. Přes ulice, malý park s památníky, další ulice, přes Hyde Park, kde jsme viděli bezdomovce s nákupním košíkem a hromadou oblečení, k Buckinghamskému paláci. Obrovská budova ;o)
Vyfotila jsem si ten balkón, ze kterého mává, ale fotka už neexistuje, protože byla rozmazaná… Na chvíli jsme si sedli na kašnu, která byla vypuštěná a uklízela se.;o( Věděli jste, že královský sypač koření (chodí po paláci a sype vonné látky, aby palác voněl) dostává něco kolem 80 tisíc liber?
Pak jsme šli do parku, který patřil k paláci. Myslím, že se mu říká St. James´s Park. Byly tam kachny, labutě, holubi a veverky, u kterých jsme strávili strašně moc času! Později jsem zjistila, že veverky jsou všude v anglických parcích ;o)
Dali jsme si v tom parku odpočinek. Byli tam nějací Francouzi a já jsem jim rozuměla snad jenom merde
Pokračovali jsme zběsilým tempem dále. Byli jsme roztroušeni tak kilometr, protože průvodkyně snad běhala! ;o)
Procházeli jsme kolem Big Benu, budově Parlamentu, a já jsem byla vedle z velikosti té obrovitananánské budovy. To bylo opravdu až hrozivé! Byly jste tam někdy? To by se nevyfotilo ani z letadla jako celek! A každý detail vypiplaný v tom hrozivém gotickém stylu! No… popojedem. Prošli jsme se po Westminster Bridge a pak jsme šli kolem muzeí a soch Dalího, kterého jsem poznala podle sochy (!!!) a Azama (neznám) na London eye, jednu ze tří staveb postavených k miléniu. Z dálky se to nezdálo zas tak velké, myslela jsem si, že je to normální nudný ruský kolo, ale co nevidím, když přijdu blíže? Místo sedaček pro 4-5 lidí je tam obrovská kabina pro 30! Už jsem asi pochopila, proč je to tak slavný ;o)
Byl to krásný pohled, vidět všechno takhle z výšky, ale zase ve mě převládaly pocity, které jsem pociťovala asi po 15 minutách, co jsme pobíhali po Londýně. Londýn je strašnej. Všude hluk, všude strašně moc lidí, kteří do sebe narážej a mluví 300 různými jazyky (říkala slečna průvodkyně), všude jeřáby a prach. Na druhé řadě tu zase nikde nebyly hnusné nevkusné paneláky ani sídliště ve stylu funkcionalismu jako u nás a různorodost lidí se mi taky strašně líbila; na každém rohu jiná kultura, ale mísení starých katedrál a překrásných domů s novými skleněnými budovami mi přišlo prostě hrozný. Přepadla mě tíha prachu a toho, že jsem si Londýn – už z toho názvu čišila ta nadřazenost a krása – představovala úplně jinak. Když se k tomu ještě přidá puberta, je to třaskavina a člověk dělá kraviny a chová se, jako nějaká herečka
Po tom jsme měli rozchod a já jsem se tam zase uklidnila (děkuji).
Když jsme se zase vši sešli na stanovišti, vydali jsme se do Westminster Abbey. Místo, kde jsou pochováni snad všichni en. panovníci a významné osobnosti do roku 1760, bylo opravdu velmi působivé. Další obrovská katedrála (?). Nechápu, proč se dělali s tak velkými budovami. A proč tolik detailů? Sice nechápu, kdo by se s tím takhle dělal, ale nádhera to byla opravdu velká. Jen ale vzpomínka na to, že vlastně chodíme po hrobech torchu kauila dojem… Pak jsem si myslela, že jsme se v ní trochu ztratili skupině, ale oni nás nakonec doběhli a všechno bylo v pohodě.
Záměrně nepíšu, že nás boleli nohy, protože bych to musela psát pořád, ale pamatuju si, že tady už byla bolest znatelná asi u všech. Po prohlídce Westminster Abbey jsme seděli před tím na trávě a povídali si. Za náma lidi hráli fotbal. není to divný? Kousek od pohřebiště jsou svačící puberťáci a lidi, co vesele hrajou fotbal. Noco ;o
Podle programu jsme se prý prošli po Parlament Square a po vládní ulici Whitehall. Jména ulic jsem tedy vůbec nepostřehla, ale vím o Downing Street, kde úřaduje a bydlí ministerský předseda. Byla tam hromada policistů a velká černá vrata. Pár kroků od toho bylo Horse Guards, kde byly stráže na koních. Nezpustila jsem z těch koní oči! Nechápu, jaktože dokážou tak strašně dlouho stát na jednom místě a nic nedělat. O to víc v takovém strašném vedru, jako bylo ten den. Zapomněla jsem se zmínit… ;o) Taky jsem obdivovala ty strážné. Měli na sobě tolik oblečení a taky ne nesměli hnout! Asi 2x tam prošel rázným a nesmlouvavým krokem další v podobném oblečení. Bylo zajímavé sledovat to, jak jde a lidé mu ustupují. Jako ve filmech; dav se rozestoupí a pak zase zapadá. ;o)
Bože! Jsem jen kousek za půlkou a už jsem chtěla umřít vedrem a na únavu!
Dále jsme si to mašírovali na Trafalgar Square, kde to byla pro nás jako oáza; dvě kašny!!! ;o) Jinak, byl tam převysoký sloup Nelsona. U něj dole 4 lvi a v rozích náměstí 4 podstavce. Tři z nich jsou sochy a na čtvrtém podstavci každý rok jiné dílo moderního umění. Mně osobně se moderní umění nelíbí a hlavně mi připadá, že se to na to náměstí nehodí, no ale co s tím nadělám? Pro mě byla důležitá ta kašna! ;o)
Teď nevím, kdy jsme šli na toho náměstí, tedy Piccadilly Circus, ale myslím, že teď. Tam je obrovská reklamní plocha a kašna, u které se mladí lidé scházejí, jak bylo napsáno v programu dne. Pokud to bylo tam, kde si myslím, tak jsme teď dostali rozchod. Já, Verča a krůta jsme někde chodili a pak prohodili pár slov se stojanem na reklamu. Abych to řádně vysvětlila; Živý stojan na reklamu funguje tak, že je člověk a ten má v ruce tyč a na ní reklamu. V Londýně jsem viděla hodně takových stojanů. Někdo měl i reklamu v batohu. ;o) On říkal, že je to výhodnější, než mít někde nádobí, nebo něco takového. Už přesně nevím ;o)
Po tomto jsme přešli na tržnici Covent Garden a dostali třeba hodinovej rozchod. Bylo to místo, kde se natáčela My fair lady, což mě zaujalo asi nejvíc. Jinak tam byly živé sochy, obchody, kouzelníci a tak dále a tak dále. Sochy tam byly 3. Čarodějnice – ta ale moc mrkala a připadalo mi, že je dost vidět, jak jí to nebaví, vodník – ten mě taky nějak neuchvátil a normální socha. Ten vypadal opravdu jako socha ;o)) Trochu pod nimi se střídali 2 showmani. Viděla jsem jen kousky obou a tak moc nemůžu posoudit, co se tam dělo, ale začátek toho druhého mě uchvátil. Potřeboval nahnat diváky a tak je různě vábil. Bylo jich tam ale celkem málo a u té sochy jich bylo víc a on řekl něco ve smyslu „Přece se nebudete dívat na tu nudnou debilní sochu, která nic nedělá“ a v tu chvíli socha pomalu natáhla ruku a vztyčila prostředníček, pak zase ruku dala zpátky. To bylo super! ;o) Dále tam měli dva Jamajčani nějaké vystoupení, na které jsme se koukali celkem dlouho a bylo fajn ;o)
Už jsem mrtvá, takže to zkrátím. Pak jsme šli do Britského muzea, kde jsme měli asi taky rozchod hodinu. Strašně ráda bych si to všechno prohlídla, ale byla jsem hrozně unavená. Krůta a Verča mě táhli do několika místností muzea a pak jsme se usadili na zídku a hráli karty. Přišlo mi to jako znesvěcení, ale v té chvíli mi to fakt bylo jedno. Byla jsem přemrtvěná.
Když jsme po rozchodu čekali na bus, který přijel až po dlouhé době, šli po ulici asi 3 černošky. Oni – to jako my, ale beze mě – na ně řvali, ony na nás řvaly, ony zašly ke kamarádce do domu v prvním patře a řvaly na nás přes okno a kroutily se před ním.
Za den jsem viděla asi 3 nebo 4 limuzíny a z toho jednu růžovou a jednu bílou.
Bože! Ten den ještě nekončí! Já už chci jít spát!
Vyzvedl si nás autobus a ve všech se zvedla vlna vzrušení, protože nám za chvíli ukážou naše rodiny. Někdo se bál, že to budou pedofilové nebo že jim nedají najíst, druzí se zase zaobírali tím, jestli jim koupili dobrý dárek a někteří více bez mozku nahlas vykřikovali „Co když budu mít nějakýho negra!“ To slovo řekli asi desetkrát a mě to přišlo jako opravdu strašné, že to někdo ještě v této době může říct.
Osobně. Mně to bylo tak nějak jedno. Bylo mi jasný, že budu mít dobrou rodinu, bylo mi jedno, jakou budou mít barvu pleti, ale spíš jsem si teda přála mít nějakou exotičtější rodinu a bylo mi jasný, že jsem koupila dobrej dárek ;o)
Přijeli jsme tam, kde na nás čekaly rodiny. Bylo nám několikrát ohlášeno, že nemáme chodit ven z autobusu, že si nás budou volat. Z našeho místa bylo vidět na pár lidí stojících v kroužku. Jeden černější muž, asi ind (bylo zase asi 12x použito to hnusné slovo), 2 obtloustlejší ženy, jedna normálnější žena a žena v bílém tričku, o kterou byl mezi studenty projeven zájem. Několik lidí už bylo zavoláno a shledávali se se svou rodinou.
Měli jsme jednu rodinu, ale pak byla nějaká změna a my jsme dostaly rodinu Ou Níl (;oD) (řekněte mi, jak se to píše!), což byla ta žena v bílém tričku. Pozdravily jsme se a šly do auta. Měla takový chraplavý hlas a rozuměla jsem jí jen z půlky. Verča seděla ve předu a já s Janou vzadu. Zjistily jsme, že má 2 děti a ona zjistila kolik nám je a kolik máme sourozenců. ;o)
Jejich dům byl ten typický anglický. Pozdravily jsme tátu a obě děti a šly se kouknout do našeho
pokojíčku. Byl kouzelný! Mně připadal takový načančaný, jako pro porcelánový panenky. Tři postele, skříň a umyvadlo. Dále jsme se šly s mámou kouknout na koupelnu – teda spíš místnost s harampádím, kde bylo umyvadlo a dveře na záchod, pak jsme se šly juknout na normální koupelnu. Moc hezká! ;o)
Uklidili jsme se do pokoje a sdělovaly jsme si nové dojmy. Za nedlouho přišla starší dcera a řekla „Your dinner is ready“ a tak jsme šly na večeři. Před tím se nás matka zeptala, jestli nám nevadí omeleta a jestli do ní chceme houby. Já jsem nechtěla a Jany myslím taky ne a tak jsme neměli ani jedna. K večeři jsme teda měli omeletu, hranolky a pár kousků okurky a rajčat. Omeleta s hranolkama, mně to připadá nevkusné ;o)
Víte, co bylo zvláštní? Hned jak jsme si lehly jsme usnuly. Hned. A ani jedna se neprobudila. Opravdu to vypadalo, že jsme spaly jako zabité.
Konečně! Konec! Psala jsem to kolem dvou hodin a čtyřiceti minut a dohromady jsem nad ním strávila skoro 4 hodiny! Tento článek byl na 4 stránky, 1 934 slov a 10 803 znaků.
PS: Je možný, že jsem za ten den udělala 500 fotek?

20 komentářů: „Druhá polovina prvního dne

  1. Záměrně nepíšu, že nás boleli nohy, protože bych to musela psát pořád, ale pamatuju si, že tady už byla bolest znatelná asi u všech. tahle věta se mi líbila fakt moc:D trochu mě štve že mi nejde napsat ten článek a ted jak si ho napsala ty tak to bude vypadat jako "kopírování":(už se ho snažím napsat dlouho ale blbne mi to:( no jinak nádherný článek a obdivuju tě!!!:D

    To se mi líbí

  2. Týjooo, tak to bylo tááák dlouhý. Ale moc pěkný… super 🙂 Nejvíc se mi líbí, jak si popsala ty ulice a  různé budovy. Já už se taky těšim, až naše třída něam pojede, ale jezdí se až v sextě… Do Norska nebo Německa,  Holandska,  Anglie a asi i Francie. Schválně co vyjde na mou třídu 🙂

    To se mi líbí

  3. Verča: Co děláš se třema tečkama??? A co to kecáš s kopírováním! Podle mě je "Ježiš, tys napsala stejnej článek jako já!! Ty mě kopíruješ!" na hlavu padlý, ještě k tomu, když je to jenom proto, že je to o stejné věci a napadlo nás to nezávisle na sobě. Co je pak kopírování prboha?! ;o)))Mydooooom: Chtěla bych… ;o)Sirius: To sjsem ráda, že se ti tak líbí ;o)Domča: už se těším, až o tom budeš psát! ;o) A děkujuAneta: Nojojnonoo ;o) Bohužel. Nebo naštěstí?

    To se mi líbí

  4. opravdu sem doteď byla přesvědčená, že jezdí vlevo…ale mám v tom takovej hokej, že už ani nevím kde jezdíme my 🙂 ( v pravo? ..doufám..a vždycky se říká, že v anglii to je naopak? 🙂 huh, tady takhle otravovat  jestli v pravo nebo vlevo..promin 😀

    To se mi líbí

  5. Teda to bylo dlouhý ale zábavný!! Taky mě děsně bolely nohy ale myslim ze me jinej den bolely vic…to napisu az ten den budes ty popisovat 😀 jiank sem mi tam fakt hrozne libilo a tak je dobry ze si to takhle pripomenu-kdyz si ctu ty clánky…….hele a ty sis tam psala nejaky poznamky nebo to delas podle fotek nebo…??

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.