Druhý den v Anglii

ZPS: Čím je článků o Anglii víc, tím upadá jejich kvalita. Omlouvám se…
Dnes 10. 5. jsme to měli namířeno z našich nových rodin pryč z Londýna. První zastávka byla v Brightonu.
Tam, kde nás minulý den autobus vykopl do rodin jsme se, myslím, měli sejít v 7:30. Vzbudily jsme se o hodinu dřív. Půl hodiny jsme ze sebe dělaly lidi a balily si batůžky a pak seběhly jedno a čtvrt patra na snídani. Byla zase puštěná televize a dávaly něco, jako je u nás Dobré ráno nebo Snídaně s Novou. Při snídani se objevila babička. Dohadovaly jsme se, kde asi bydlí, protože vždycky se najednou objevila v kuchyni ;o)
Dostaly jsme takové malé roztomilé krabičky, ve kterých byl sáček s cornflaky. Vešly se přesně do mističky ;o) Dále byla na stole velká bílá veka, z které máma uřízla 3 kusy, které pak ještě rozřízla podél. K tomu jsme si mohly dát marmeládu, nutelu a máslo. Také tam byly skleničky a vedle krabice s džusem nebo voda. Ještě se nás máma zeptala jestli nechceme kafe nebo čaj.
Měly jsme to vždycky jen tak tak, abychom na sraz dorazily včas. Snídaly jsme většinou tak 25 minut a pak jsme běhaly po domě a braly si foťáky, peněženky, svačiny a všechno, na co jsme si vzpomněly
Učitelky nám na začátku několikrát řekly, že anglická specialita jsou octové chipsy a že se nemáme lekat, když nám je dají. ;o) My jsme je ale neměly nikdy a tak jsme musely během zájezdu ochutnávat od ostatních nenadšených spolužáků. Musím uznat, že mi teda nechutnaly, ale mámě jo. Jenže máma by sežrala i hovno, kdyby bylo dobře upravené, jak sama říká ;o))
Naše každodenní svačina spočívala v toustovém bílém chlebu, který se dal tvarovat do různých tvarů, když byl v batohu dýl a ještě k tomu někde přimáčknutý. V něm byl salát, šunka a nastrouhaný sýr. Pak jsme měly pytlíček slaných chipsů. (Pytlíček byl mnohem, mnohem menší než u nás, takže moc neslintě ;o) Moc dobrá tyčinka Rocky také nikdy nemohla chybět stejně jako poslední kus svačiny, kterým bylo jablko.
Ve zpoždění jsme tedy vyběhly k autu a nechaly jsme se odvést k busu. Z daleka jsme ale nepřišly poslední ;o) Když jsme se protlačovaly uličkou mezi sedadly, slyšely jsme, jak nám nový kamarád (;o) říká, že mají v rodině trampolínu. Zezelenala jsem závistí! ;o)
Odjeli jsme do přímořského města Brighton, kterému se říká „Londýn na moři“, protože tam o víkendech hodně jezdí Londýňané. Zastavili jsme u moře. Nádhernej vzduch! Vás, kdo se díváte na Mr. Bean, bude určitě zajímat následující informace; Přesně tam, kde jsme byli, se natáčel ten díl s tím slepcem u moře. Doufám, že víte, který myslím ;o)
Byl zrovna odliv a tak jsme se mohli procházet po – na můj vkus – dost velké oblasti (? nemůžu najít to správné slovo), která byla pokrytá mokrým pískem a ne kamínkama, jak to bylo všude jinde na pláži. Vzhledem k tomu, že byl písek asi zásobován velkým množstvím vody, tak jsem na něj nejdřív nechtěla jít, abych si nenamočila boty, ale pak jsem prostě musela a stálo to za to. Bylo to strašně hezký ;o) Ale nakonec jsem si ty boty stejně namočila… ;o)
Jak tam byla ta kamínková pláž, tak jsem neodolala a několik kamínků si nasbírala. Máma taky, takže bude u nás v rodině kamínková invaze ;o) Ale oni jsou tak hezký! ;o)
Po namočení bot jsme šly do Sea Live Center – velkého podmořského akvária. Během cesty jsem viděla auto Xara Picasso, které jsem si z neznámých důvodů oblíbila a mělo dokonce i stejnou barvu, jako to, které vídám v Praze ;o) Nevím proč, ale myslela jsem si, že to bude takový tunel pod mořem a že budeme koukat, co se kolem nás děje. Místo toho to bylo normální akvárium, které je možné vidět všude. Byla jsem trošku zklamaná, ale náladu mi vylepšilo razítko na ruku ;o)
Procházela jsem mezi akváriema a byla jsem nešťastná. Přijde mi hrozný utlačovat ty ryby a jiné mořské stvoření… Byla jsem z toho smutná, ale jinak to bylo hezky udělaný. Asi ve dvou průchodech byly zrcadla a málem jsem do nich nabourala ;o) A byla tam obrovská želva a rejnoci, kteří byli ze spodu strašně divní ;o)))
Byla jsem napřed a tak jsem moc nevěděla kam jít. Počkala jsem teda na učitelku a nenápadně šla za ní. ;o) Když už tak nějak přišli všichni, tak jsem šla do takové ponorky. Bylo to oravdu skvěle udělaný! Byly tam sedadla a mluvit tam hlas těch, co tam jakoby dělali námořníky a když na nás začala útočit chobotnice, sedadla se začala hýbat. Po skončení jsem odešla do krámku a koukala po suvenýrech. Nakonec jsem si koupila lízátko a odešla na sraz před akváriem. Verča si tam vytáhla z automatu delfína! Ta se má ;o)
Odtamtud nás průvodkyně zavedla do historického centra města. Původně to byla rybářská osada, ale teď se z toho stala luxusní nákupní čtvrť. Dala nám rozchod. Chodily jsme tam po uličkách a po krámcích. Zkoušeli jsme automaty, jestli bychom nevytáhli taky nějaký ty plyšáky, ale už jsme neměli to štěstí…. ;o(
Potom jsme jeli na vápencové útesy. Překrásná krajina! Obrovská přírodní rezervace! Opravdu nádhera! Ovce, zatočené řeky! A všechno! ;o) Vystoupili jsme na přeplněném malém parkovišti na útesech Seven sisters. Mimochodem, pod námi na pláži bylo pár nudistů.
Bylo to krásný vidět tu nádhernou přírodu a ty křídové útesy. Koukat z nich dolů a bát se, že spadnu. Moře nádherný. Všechno! ;o) Posbírala jsem si křídy ;o)
Měli jsme rozchod jen půl hodiny, ale protáhlo se to možná až na hodinu a půl. Učitelky totiž někoho vyslali, aby se rychlým během koukli k majáku, který byl od útesů nahoře třeba kilometr. No a ostatní šli za nimi, ale to už jen šli. Takže jsme se maličko zpozdili, ale stoprocentně to stálo za to! ;o)
Musím zase připomenout, že celý den bylo extrémní vedro a že jsme jím tam všichni umírali, samozřejmě ;o) Hrůza.
Dál jsme jeli busem do Hastings. Vypravili jsme se do jeskyně pašeráků „Smugglers´Adventure“. Byly tam různé hračičky, které zvonily a tůtaly a dělaly různé jiné zvuky, takže to tak bylo chililičku nesnesitelné. Hračičky byly ale hlavně naučné. Dozvěděli jsme se jimi kam všude se dávalo zlato, jak těžké byly jaká břemena (;o) a tak. Byly tam taky záchody a hromada voskových figurín. Celá jeskyně byla provázená příběhy a fakty vyprávěné pašerákem. Hezky udělané ;o)
Vzhledem ke zpoždění se starší ze zájezdu musely domluvit, co se bude dít. Nakonec to bylo vymysleno tak, že ti,
co chtěj jít na zříceninu, ať jdou a ostatní budou mít rozchod. Bože, já si připadám jako intelektuál! Přihlásila jsem se já, Verča a ještě někdo třetí. Pořád nevím, jestli byla Verča nakonec ráda, že šla nebo jestli se kvůli mě přetvařovala. Asi tak 3 000x jsem jí říkala, že mi to nevadí a že klidně nemusí chodit, jestli nechce, ale ona mi říkala, že chce. Tak doufám, že to myslela vážně a že mě teď, v autobuse do Prahy, neproklíná ;o) Nakonec se k nám třem přidaly ještě 2 holky, které se styděly zvednout ruku. Hihihihhi.
Šlo nás teda 5 se slečnou průvodkyní. Myslela jsem, že od doby, kdy jsem byla posledně na zřícenině, tak jsem zmoudřela, ale pořád v tom vidím prostě jenom šutry a skvělé místo pro feťáky, což teda tady neplatilo, protože byl vstup placený. Ale teď jsem předběhla! Koupili jsme vstupenky a vzali si manuál (takový ten papír, jak je tam napsaný, co je to zač a co se tu kdy dělo). Lehly jsme si na kopec – celkem nepohodlné, když ležíte NA tom kopci, čímž myslím na tom, jak se to zvedá – a překládaly, co psali. Pak jsme prošly zříceninu a svezli se vláčkem dolů a měli rozchod.
Mimochodem… ptala jsem se pak mámi, jestli to tu průvodkyni neobtěžovalo, že tam někdo chtěl jít a máma říkala že ne. To jsem ráda! ;o)
Pak už jsme jeli jen a jen domů. Koukali jsme, myslím, na nějaký film. Viděli jste americký film Pidi hajzlík/Little man? Strašný! Jestli jste bulímici, do toho. Nebudete si pak muset strkat prst do krku!
Dojeli jsme na stanoviště, kde si nás rozebrali naše rodiny. Ujal se nás táta. Přijeli jsme domů, vyměnily ponožky (divíte se?) a odpočívaly. Zachvilku se zase ozvalo Knock, knock a Your dinner is ready.
K večeři byly špagety. (anketa) Zase byla zapnutá televize. Když jsme šly odnést talíř, Verča si všimla otevřených dveří na takovou malou terásku. Vešla, já za ní a najednou jsme zjistily, že to není malý dvoreček, ale celkem velká zahrada! A hádejte co? Měli trampolínu! ;oD Sice menší než tamti, ale měli. ;o) Pak tam bylo taky takové jezírko, kde prý byly ryby, ale ty jim pochcípaly a pak se tam přistěhovala žába a od té doby jich tam mají strašně moc ;o) Taky tam měli jeden nebo dva takové ty domečky na harampádí. Pak ještě takové malé domácí hřišťátko, koš na basket a basketbalové míče. Já s verčou jsme skákaly na trampolíně a pak hrály s dětmi netball (asi to nepíšu dobře, co?). Je to vlastně to samé, jako basket, akorát se u toho nedribluje, ale přihrává, což mi připadá úplně geniální! ;o) Hrály jsme já a Verča proti Alex a Antonia, ale přesto, že byly mnohem mladší a menší, pořád vyhrávaly! Ta větší, Alex, to prý hraje závodně…. ;o) Nakonec jsme si utahaný umyly tělo a hlavně nohy, hrály jsme totiž bosý, a šly spát. Tentokrát jsme neusly tak hned, jako tu první noc, ale taky brzo ;o)

15 komentářů: „Druhý den v Anglii

  1. bylo to super! hlavně v tom akváriu!!!:D:D:D fakt bezva! kájo já asi o anglii psát neudu rotože mi tam nák nejdou fotky a tak takže tam dám odkaz na tebe jo?;) taková reklamka:D nevadí???:)

    To se mi líbí

  2. Tolik toho stihnout za den ? To tě museli bolet nohy .. 🙂 jsi musela nachodit pěknejch pár kilometrů ale za ty zážitky to stálo viď ? P S: a jak jinak jíst špagety ? 🙂

    To se mi líbí

  3. taky jsem byla se školou v Anglii, ale už je to dřív. Je zvláštní, že se  vždycky bydlí v cihlových domech, jídlo se dává do malých sáčků, že se všichni fotí v kabince London eye a s Big Benem. 🙂 Bylo to tam super, taky jsme toho spoustu nachodili. A nejlepší bylo, když mě ta rodina vzala na Rollel Coaster 🙂

    To se mi líbí

  4. Verča: Jsem strašlivě naštvaná a souhlasím s někým, kdo nevím kdo je a štve mě to, že ta anketa je zmanipulovana! Všichni přece jedí špagety lžící! ;oDKiki: Budu, budu! A konečně se někdy musíme vidět! Potřebuju ti dát dárek a kát se… ;o)Sirius: Dnešek byl celkem v pohodě, ale ten první den! Londýn! Hrůza! ;o) PS: Jako jen vidličkou nebo ještě s nožem… Nechápu, jakto že Ne vyhrává! CS!Woodoo: No tak v Anglii snad ani jiné domy nejsou a… nojo, všichni jsou stejní ;o)Clars:  Prosim tě! Poznáváš krásy ČR! Já o ní zase nevím nic… ;o(;o)

    To se mi líbí

  5. omlouvám se, ale já je vážně nejím se lžící! 😀 a někdy, och, to je trapné, si je krájim nožem, aby mi nepadaly z talíře.(stydím se za zmanipulovanost ankety, ke které jsem přispěla 😀 )

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.