Život, vteřina po vteřině stejný

Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvá, ale už mi to všechno leze krkem. Nedělám nic jiného, než že jsem u notebooku, televize a jídla – to vše najednou – a snažím se zabavit. Já potřebuju jít ven! Jenže na mě nikdo nemá čas! Všichni jsou extrémně zaneprázdnění a chudinka Karolínka musí být v bytě sama a nebo s věčně spící sestrou!
Ve škole je to strašný. Máme po přijímačkách a tak je výuka volnější. Bohužel a ni tohle mi nevyhovuje. Jsem naštvaná, když se máme učit a jsem naštvaná, když máme volno, protože se nudím. Hrát karty a nebo zeměměsto či piškvorky, to už mě omrzelo a teď ta škola opravdu stojí za prd.
Jediné, co mi dodá nějaký elán je změna. Pořád ten stereotyp, leze mi to na mozek! A ještě když si představím, že budou letní prázdniny! Nahání mi to hrůzu! Všichni budou určitě pryč a já tu budu sama a venku bude nádherně. Toho bude… ;o)
Ale pár věcí, které mě nadchly, nebo aspoň vnesly do života něco nového, by se za tento týden našly. Půjdeme do prostředku a dáme si středu. To byl ten úžasný film, od kterého se odvíjelo další dění ve třídě. Pak jsem šla asi po půl roce zase na volejbal. Ne že bych ho zatahovala, ale měla jsem v tu dobu přípravku, bohužel. Měla jsme strašný strach z toho, že mi to nepůjde a budu to všem kazit. Bála jsem se zbytečně, protože ty jelita, které tam chodí, jsou mnohem, MNOHEM horší než já.
Ještě jsem ve středu šla s Verčou po volejbalu do knihovny, kde jsem měla v záměru půjčit si několik inteligentních knížek. Když jsem si je ale chtěla půjčit, řekli mi, že nemám platnou kartičku, protože už je mi 15, a že potřebují mojí občanku a 60kč. Občanku jsem si pořád nevyzvedla a tak jsem půjčila knížky na Verčinu kartičku. Musela jsem si ale kartičku zařídit co nejdříve, protože jsem musela ve čtvrtek vrátit jednu knížku.
Dočetla jsem se na netu, že mají na úřadu otevřeno ve čtvrtek do 16:00. Jela tedy po škole jsem se třemi kluky a Kájou směrem k úřadu a oni jeli směrem domů. Kluci byli tak hodní, že mě na úřad doprovodili. Tam jsem ale zjistila, že mají jen do 12. No hurá. Tak jsem šla k Batíkovi spolu s ostatními.
Pátek, no to byl den jak malovaný, ale ten konec! Se třídou jsme se dohodli, že si vezmeme všichni bílé košile nebo trika. Já jsem ale neměla ani prd a tak jsem se dohodla s Kájou, že mi přinese.
Vzhledem k tomu, že jsem potřebovala občanku nutně, abych neplatila v knihovně zpozdné, šla jsem si pro ní ráno, protože zase měli jen do 12. Přijela jsem na zastávku a v 7:57 jsem si vybírala pořadové číslo. Skoro nikdo tam nebyl a tak jsem byla první na přepážce 7. Všechno jsem si připravila a s nadšeným výrazem čekala na signál. Cink a šla jsem. Před přepážkou byla židle a já nevěděla, jestli si mám sednout nebo ne. Tak jsem tam zděšeně asi 10 vteřin stála, pak jsem si sundala tašku a sedla. Paní zalovila v šuplíku a vyndala mi občanský průkaz. Už jsem občan. Řekla mi, abych zkontrovala všechny údaje, jestli sedí. Koukala jsem na to a kontrovala. Všechno asi sedělo a tak jsem vzala vše, co mi vypadlo a jela do školy.
Představovala jsem si, že vejdu do třídy, která bude z půlky bílá a udělám Vlnový pozdrav. Pak učitelce vysvětlím, kde jsem byla a zasednu do lavice. Bohužel ale samozřejmě, nemám tolik sebevědomí, abych si tam před všechny stoupla a byla středem pozornosti při pozdravu, a tak jsem to už při cestě do matiky ve třetím patře zavrhla. Stejně bych to neudělala, protože skutečnost byla úplně jiná, než jsem si představovala a tak bych tam asi jen stála a němě na ně zírala. Představovala jsem si totiž, že bude třída bíla tak z půlky, jak už jsem výše uvedla, ale třída byla bílá skoro úplně celá! Já jsem si v černé mikině a černém tričku připadala úplně jako černá ovce! No, po hodině jsem se šla převléct na záchody do Kájiné košile a už to bylo lepší ;o)
Bylo strašně fajn jít po chodbě na vyučovací hodiny v bílých početných skupinách a pozorovat udivené pohledy těch, kteří film neviděli i těch, kteří ho viděli. Bylo to strašně fajn! Bude se mi hrozně stýskat! Udělali jsme fotky – respektive všechno udělal Fiedler – a už jsme organizace! ;o) O dvou hodinách jsme ji zase povídali o tom filmu a já jsem se dozvěděla zase několik zajímavých věcí, za které jsem vděčná. Mám zase o čem přemýšlet ;o)
Bylo to strašně fajn, ale všechno jednou skončí a tak skončilo i tohle. Já jsem se převlékla, vrátila to Káje a s Kriki čekající před školou jsem zanedlouho odešla ke mně domů. Tak jsme si vši, všy, všechny, povídaly. Doprovodila jsem sestřenici metrem na Můstek nebo Muzeum a pak domů. Máma mi ještě řekla, že mám koupit jogurt a konzervy pro kočku.
Když jsem šla od metra, potkala jsem kámošku. Koupila jsem bílý jogurt a šla ke krámku pro zvířecí jídlo. Jako normálně tam měl ten nesympatický prodavač cedulku „Přijdu hned“. Sedla jsem si tedy naštvaně na zábradlí a čekala, až se ten kretén – pardon – dostaví. Dostavil se a ve chvíli, kdy jsem šla ke krámku, uviděla jsem tu kamarádku, jak se vrací domů. Zakecaly jsme se a když ona odcházela, odešel zase i ten vůl! Takže jsem čekala dalších deset minut na to, až se uráčí vrátit se do krámu. Vzala jsem 4 konzervy, které mi dal do igelitové tašky, i když jsem mu asi 300x říkala, že bydlím za rohem a že pytlík nechci. No, dneska jsem na to neměla sílu mu něco říkat, tak jsem si to vzala i s taškou a nas*raně šla konečně domů.
Když jsem tam přišla a odhodila konzervy, vzpomněla jsem si, že jsem měla jít do té knihovny. Samozřejmě okolo čtvrté hodiny už neměla ta malá knihovna v pátek dávno otevřeno. Byla jsem… jak to říct… ukrutně nasraná! Nejhorší bylo, že jsem to zase nemohla na nikoho svést, protože jsem si za to mohla já a jen já. Zavřela jsem se do pokoje a kopala do všeho, co mi přišlo pod ruku. Házela jsem s batohem, který jsem měla sebou, kopala jsem do něj a tak různě. Chtěla jsem se uklidnit a myslela jsem si, že hudba na to bude nejlepší. Sáhla jsem do batohu, kde mimochodem MP3 ani nebyla, a najednou mi dojde jedna taková věc. Nekoupila jsem náhodou jogurt? Jak vám asi všem došlo, jogurt byl z půlky nalitý do batohu. To mi na náladě moc nepřidalo, že? Z naštvanosti se stala hysteričnost a pocit beznaděje a méněcennosti. Vybrečela jsem se a šla do vany. Nejlepší lék, co znám, na všechno! Napustila jsem si vařící vodu a četla si. Vůbec jsem ale nevěděla co čtu, protože horká voda mě hrozně uspávala a pořád se mi zavíraly oči, i když jsem se snažila. Když se mi zavřely asi po šesté a vzbudila jsem se, když knížka – ta z knihovny – byla hřbetem položena na vodě, řekla jsem si DOST. Dala jsem knížku pod umyvadlo a zavřela oči. Usnula jsem.
Když jsem se probudila, byla jsem unavená a kdyby nebyl pátek, šla bych možná už spát (bylo okolo půl sedmé). Asi za hodinu jsem se probrala a od té doby jsem se nepohla do jedné hodiny v noci z místa. Byla jsem u tv a počítače. Když jsem se dneska v sobotu probudila, hned jsem zase zaujmula stejnou pozici. Po asi Třech hodinách jsem si řekla , že tohle už je vrchol a rozhodla se něco dělat. Tak vidíte, co dělám. Píšu. Píšu o tom, jak mám strašně stejnej a strašně nudnej život
. Nikdo se mnou nechce nikam jít, nikdo mě nemá rád!
PS: Víte, že tento článek měl být původně o pátém dnu v EN? Měl to být malý odstaveček na úvod o tom, jak jsem líná a pak, co se dělo v Anglii. Ups… Tak příště, ne?

20 komentářů: „Život, vteřina po vteřině stejný

  1. No jo už je z tebe dospělá:) ale až do 18ti tě stejně nikdo nebude brát vážně (a někteří i po 18 ne 🙂  si užij občanku a dej pozor ať ji neztratíš … Jsem chtěl počkat s tímto komentářem až by bylo 2 :22 ale kašlu na to 🙂 jdu spát …

    To se mi líbí

  2. Mydoooom: Nojo, ale je to divný ;o)))Sirius: 22 by bylo až za hodně dlouho ;o) ale neboj, někdy se ti ten první komentář určitě podaří! ;o)Ivusha: Ale já opravdu jen občas! Nebo… když se nad tím tak zamyslím…Krůta: No! To teda!Miška: A CO S TIM JAKO UDĚLÁŠ?Clars: Nojo… ;o))) Nojo, takový jogurt v tašce dokáže zkazit den! ;o)))

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.