Pátý den na cestě

Jestli se těšíte, že si po dlouhé době konečně počtete nad pátým dnem na zájezdě, ještě se tak moc netěšte. Zapomněla jsem totiž na něco ještě z minulého dne. Když jsme odjížděli ze Stonehage, strašně jsme to po cestě crossili! Asi tam byla silnice jako u nás, protože se celý autobus houpal jako na lodi! Fakticky jsem si tak připadala! ;o) Crossili jsme si o na malé cestě mezi stromy a asi se od nás odrazil nějaký kámen nebo co a strašně to břinklo! Hrozně jsem se lekla! ;o))) A teď už ten slibovaný pátý den.
Ten den bylo pondělí a tedy i první školní den. Obě děti byly v uniformách a když jsme jeli na místo stanoviště, viděli jsme všude nějaké podobně oblečené studenty. Bylo to strašně roztomilý, ale změnila jsem názor, k nám bych to asi nechtěla. Nebo? Budu o tom přemýšlet ;o)
Další věc, které jsem si pořádně všimla až teď zase po cestě k autobusu s tátou, bylo to jezdění. Někdy minule jsem špatně napsala, že se tam jezdí vlevo. Nejezdí! Naštěstí mě na to upozornila Ája a tak teď nenapíšu stejnou chybu. Tak tedy, mají volant vpravo a jezdí vlevo! ;o) To jsem si poprvé uvědomila, když jsme s otcem vjeli na kruhový objezd úplně obráceně než jsem zvyklá!! ;o) Je to prostě divný!
Jeli jsme si to ulicemi do města Centerbury. V tamní gotické katedrále (jak jinak) zavraždili arcibiskupa Thomase Becketa, což se stalo námětem na Canterburských povídek od spisovatele Chaucera.
Bus zastavil někde na okraji a my jsme šli přes most na hradbu. Naproti ní byla taková hezká budova, ale když se zaostřilo na nápis, který byl dost velký, tak by se na něj ani ostřit nemuselo, všimli jste si, že je to Night Club… Na druhé straně hradby byla tráva a bludiště! ;o) Nějak jsme to celé přešli a objevili jsme se u té katedrály patrně ve středu města. Možná to bylo jinak, nejsem schopná to identifikovat z fotek , protože z cesty na nich není kromě těch hradeb a parku uvnitř nic jiného ;o)
Tak nás UFO teleportovalo před katedrálu. Obrovská vstupní brána a uvnitř obrovská katedrála. Všichni nás varovali, že to tam všichni považují za posvátné místo a tak bychom tam neměli dělat kraviny, odhazovat odpad a ani jíst svačiny. Rozdělili jsme se na 3 skupiny a přemístili jsme se dovnitř.
Že by se tam nesmělo fotit? Ne, asi smělo, ale proč mám jen 2 fotky? Pochopila jsem, že ty fotky jsou fajn věc, i když jejich pořizování je opruzující. Nevím, jak to tam vypadalo. Mrzí mě, že tento článek je strašně neúplný a že pořád nic nevím… ;o((
Teď už to ale bude lepší, přeskočím prohlídku a vydám se směrem k záchodům. Byla tam cedulka, že se nemáme lekat, že ty naše holčičí záchody chodí uklízet muži ;o)
Kus z ženské psychiky. Ať nám moji mužští čtenáři trochu porozumějí:
Pak jsme měli chvíli volna a pak rozchod. Já jsem odešla s mámou kupovat oblečení. Byly jsme asi ve třech krámech a vždycky jsem narazily na něco, co nebylo zrovna podle našeho vkusu. Jednou oblečení pro starší spoluobčany Anglie, podruhé zase pro mladší atd. Nakonec jsme zapadly do M&S, který jsem do té doby vůbec neznala.
Nejdřív mě to nebavilo a myslela jsem jen na to, kdy už půjdem pryč. Za chvíli jsem ale našla pár kousků a už to jelo! Do kabinky jsem si toho vzala snad 10! ;o) Všechno se mi na mě líbilo a tak bylo rozhodování strašně těžký. Nakonec jsem na sebe byla tvrdá a rozhodla se pro zelené triko-šaty a bílé letní kalhoty. Koupili jsme ještě 2 trika pro Anču a už nás čas tlačil dál a dál.
Cestou na sraz jsme zabloudily a koupili 3 šátky za 5 liber taky pro Anču a snažily jsme se to najít. Našly moje rádkyně? Našly! Ale přišly jsme pozdě. ;o)
Pak jsme dorazili se všemi na parkoviště a vyjeli na hrad Leeds. Vylezli jsme z busu a šly čekat ke krámkům. Přiběhla ke mně Verča a řekla, že je za záchody páv. Přicupitala jsem tam a opravdu! Bílá pávice – patrně ;o)
Zanedlouho jsme se řadili před vchodem do zahrad. Prošli jsme k hradu, kde se půlka rozešla jinou stranou, takže nám nakonec bylo řečeno, že máme asi 3 hodiny rozchod a že si můžeme dělat, co chceme. Já jsem se šla kouknout do hradu. Když jsem našla cestu, byla jsem ráda ;o) Vedla vedle řeky a na druhé straně bylo golfové hřiště. Na cestě byly toi-toiky. Vypadaly opravdu strašně. Přála sem si, aby se mi během těch třech hodin nechtělo na záchod. Blé. Za rohem od záchodů byly 2 kachny. Zaútočili tam na někoho. Mám ale pocit, že si to zavinili sami.
V hradu se bohužel smělo fotit a tak jsem se snažila něco zachycovat. Máma chtěla vyfotit koupelnu, jenže dovnitř, do té místnosti se nesmělo a tak jsou fotky dost nekvalitní a není tam vlastně skoro nic vidět. Vyfotila jsem pár dalších věcí a procházela jsem hradem tak, jak se mělo. Byla tam škola nějakých francouzů. Asi 4 holčičky stály u obrazu, na kterých bylo asi pět žen a ony se dohadovaly, která je nejhezčí ;o)
Nakonec jsme nějak nalezla Verču s Krůtou, se kterýma jsem se pořád míjela a odešli jsme nic nedělat. Tři hodiny rozchodu? Bylo nám to divný a tak jsme se ptali dalších, ale všichni stejně překvapeně jako my přikyvovali.
Procházeli jsme se obrovskýma zahradama a přemýšleli, jak se usadit a v poklidu si sníst svačinu, respektive oběd. Už jsem měla vyhlídnutých asi 12 stromů, ale Verča se chtěla vrátit k východu, kde byl mostík přes říčku, kam turisti házeli drobné. Její plán byl lovit a vylovit si nějaké peníze. Já jsem s tím nesouhlasila a připadala jsem si, jako kdybychom byli bezdomovci nebo nějací žebráci… Řekla jsem, že se jdu usadit, ukázala jsem jim mnou vybraný strom a šla. Šla jsem tam snad 10 minut, protože jsem musela obcházet rybníček a říčkou vedoucí od hradu.
To je neuvěřitelné, kolik tam bylo zeleně! A ty nádherné obrovské stromy! Zvířata volně běhající! Krása! Mohla jsem si oči vykoukat tou krásnou barevnou, zelenou a modrou!
Sedla jsem si tedy na jeden kmen do stínu – pořád strašné vedro. Pojedla jsem svůj rozmačkaný bílý to
ustík a čekala až se vrátí. Viděla jsem je, jak se vracejí, ale neobcházejí to. Šli přes tu říčku, jak jsem o ní mluvila. Šli a pak zašli za kopec a už jsem neměla přehled o tom, kde jsou. Strašně dlouho se nic nedělo. Nikde nikdo. Asi za 10 nebo 15 minut vyšli zpoza kopce a tlemili se, v ruce boty. Přesně jak jsem si myslela. Nezklamali.
Hehe. Dozvěděla jsem se, že nejdřív chtěli řeku přeskočit, ale pak se báli a tak se rozhodli jí přebrodit. Netušili však, že řeka je hlubší, než se zdá a tak měla Verča tříčtvrťáky mokré jen v kolenou, ale Krůtovi se jedna ohrnutá nohavice sesunula dolů a tak měl jednu mokrou jen trochu a druhou úplně, pokud si dobře pamatuju, což není moc pravděpodobné ;o)
Rozplácli jsme se na trávu na sluníčko, povídali si a dělali voloviny. Na dlouhou dobu, kdy už jsme měli všecko snědený a tráva byla vytrhána ze širokého okolí, přišel na druhý trávník páv. Né ale to malé, bílé, co jsme viděli před vchodem do areálu, ale normální barevnej páv s ocasem! Já a Verča jsme se k němu plížily s foťáky. Fotily si, fotily a pak se vydal ke mně. Bála jsem se, ale na Verčinu radu jsem zůstala stát. Proběhl kolem mě a šel ke Krůtovi. Taky kolem něho jen prošel a šel dál.
I když nás to bavilo, zajímalo nás kde jsou ostatní a tak jsme se je vydali hledat. Potkali jsme cestou 2 holky a pak jsme podle hluku zjistili, kde jsou ostatní. Pohled na rozprostřené kalhoty, trika boty a kdo ví co ještě mě trochu zarazil, ale ne víc, než když jsem viděla lidi hrající fotbal polonahé. Nejvíc mě teda udivili samozřejmě holky bez kalhot. Po pátrání jsem se dozvěděla, že se tam házeli do vody. Jsem ráda, že jsem tam nebyla.
Vzhledem k tomu, že močový měchýř dával jasné signály, musely jsme se s Verčou odebrat na ty výše zmíněné nechutné záchody. Otevřu ten s holčičkou a samovolně se mi krásou otevřela pusa. Vypadalo to tam úplně jinak než jak jsem si představovala! Hezké umyvadýlko, hezká mísa (;oD), toaletní papír, možná snad i sušák! A zápach se tam nevyskytoval! Po vykonání potřeby jsem vyletěla ze záchodů a čekala až Verča vyleze z jejího. Taky byla překvapená, ale zdaleka to neprožívala tak, jako já. Nechápu! ;oD
Pak jsme hráli fotbal. Bylo to fajn, ale většinou jsem nevěděla s kým hraju, což byla taková stěžejní věc! ;o) Ale dali jsme pár gólů a pak se všechno rozprchlo. Kája (nebo Eliška či Verča) si půjčila moje boty, jelikož měla ty svoje mokrý a potřebovala na záchod.
Povídala jsem si se špinavýma nohama bez bot s kamarády. Nikdo neřekl žádné drby, ale zato jsme si ujasnili, kdo je teplý a kdo ne! ;oD
Nakonec se mi konečně vrátily boty a pomaličku jsme vyrazili k odchodu. Tak nás ale zastavili 4 pávi! Dva s obrovským ocasem a ti druzí byly asi spíš slečny. Pávové se nad nimi naparovali a snažili se jim zalíbi. Ony na ně ale sraly a povídaly si spolu. Asi o líčidlech ;oD Ty jo! Byli jsme tak strašně blízko!! ;o) Pak k nám přišla učitelka, že máme hrozný zpoždění a že se musíme podepsat na hromadné přáníčko pro pí. uč. Reynoldsovou k narozeninám. Pak jsem tedy doběhli k busu. Přišli asi ještě 2 lidi po nás, a když se všichni usadili, zazpívali jsme Happy Birsthday. Pak nám byly rozdány bonbony a jeli jsme domů.
Byla to naše poslední noc. Přišly jsme do domu a holky začaly balit. Já jsem si naházela pár věcí do tašky a měla jsem jakž takž sbaleno. Ony si balily hrozně dlouho! Fakt nevím, co tam tak dlouho dělaly… Ale tak už to asi bývá. ? Ne… ;o)
K večeři jsme měli asi typickou anglickou. Vařenou zeleninu a k tomu snad kuřecí maso, nějaký sos a brambory. Já jsem snědla jen maso a brambory, protože, jistě víte, že tu zeleninu, ať vařenou, dušenou nebo v jakékoli jiné tepelné úpravě, nemám ráda.. ;o)
Po večeři jsme šly, já a Verča, na trampolínu. Za chvíli se k nám přidaly ty dvě dcery. Zahrály jsme si netball. Pak Antonia – mladší – musela a už jít spát a tak jsme skákaly na trampolíně. Bylo to skvělý! Měly jsme už několikrát jít spát a uvědomovaly jsme si to, jenže jsme pořád nešly pryč. Pořád jsem si říkaly last one, ale vždycky bylo další last one… Nakonec jsme se tedy odebraly do postelí, ale řekly si, že se vzbudíme o hodinu nebo půl dřív, abychom si pak mohli zaskákat ještě ráno. Já i Verča jsme si nařídily budík, já poprvé v Anglii.
Úterní ráno
Zazvonil budík, za chvíli jsme vstaly a začaly si dobalovat, oblíkat se a podobně. V domě pořád žádný ruch. Jana se trochu vzbudila, koukla na hodiny a řekla, že je má nějaký špatný, protože jí to ukazuje, že je něco kolem páté. Ajé… Víte, že se posunuje v Anglii čas? A já si ho naschvál neposunula, abych se s tím nemusela srát a když jsem si nastavovala budík, zapomněla jsem na to…
Verča byla strašně naštvaná a já bych si nejraději zarazila hlavu do nejbližšího cihlového domu. Lehly jsme si oblečené na ustlané postele a po pár minutách usly. Asi. Já jsem ještě uronila pár slz a snažila jsem se udusit polštářem. Nešlo to a tak jsem, jak jsem už řekla, usnula.
A nakonec jsme stejně neskákaly… Ach jo. Den odjezdu příště ;o)

6 komentářů: „Pátý den na cestě

  1. Tenhle den byl vážně uplne nejlepší. Škoda žes tam nebyla protože se házet do vody a blbnout s ostatníma (holky proti klukům) byla děsná legrace!!!! Ale neboj když sme tam přišli tak oni už hráli ale to si zatim jenom brali veci a utikali pred sebou–taky nám to přišlo děsně uhozený ale začali sme hrát a nabralo to grády. No prostě super ale Kájo nebyly to 3 hodiny bylo to minimálně 5 hodin. Vim top protoze sme se nekolikrat desne divili a koukali na hodinky… Měli sme jit prece do toho bludiste ale to padlo takze sme misto toho meli taky rozchod 😉 Bylo to prostě úžasný!!!!

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.