Poslední… a naposledy

Celý týden si myslím, že je čtvrtek. Dneska jsem si po změnu myslela, že je pátek. Pátek. Hrozně dlouho očekávaný pátek. Poslední pátek, poslední den.
Minulý víkend jsem na to musela a pořád myslet. Byla jsem furt strašně zamyšlená a divně jsem se usmívala nebo smutně koukala do blba. Přišlo pondělí, Mančal a já jsem od té doby až moc v pohodě… Dneska to na mě maličko přišlo na obědě a pak s Anetou, která dneska odjížděla na Moravu, takže jsem ji viděla, snad na co nejkratší dobu, naposled.
Rozloučila jsem se s mou skříňkou 30, jejíž číslo jsem zjistila až teď. Naplácla jsem se na ní a zůstala jsem tam několik vteřin. Už jste se někdy objímali s dřevem? Je to fajn ;o)
Naposledy jsem hodila tašku u jídelny, i když už to nemělo ten efekt, jako když ve strachu z počtu lidí, kteří mě předběhnou ve frontě na jídlo, v běhu odhazuju plnou a těžkou tašku do školy bez ohledu na cennosti ukryté v ní na police, do kterých nám je zakázali házet a rychle se prodírám spadlými či pomalejšími a hlavně většinou mladšími žáky Lupáčovky. Teď jsem jen odhodila maličkatý baťůžeček a v klidu šla rovnou do jídelny, jelikož žádná fronta nebyla. Nechipla (nečipla) jsem si, z důvodu odevzdání čipu, který se mnou byl 4 krásné roky a se sestrou 7 let. Na začátku páté třídy jsem šla totiž se sestrou objednat moje obědy a ona tam zjistila, že se chipy měly odevzdávat a tak jsem ho dostala po ní.
Naposledy jsem si vzala jídlo, mandarinku a příbor. Usedla jsem u velkého stolu v zadní místnosti se spolužáky. S mými momentálními spolužáky. Přinesla jsem 2x pití po třech a pak ještě jedno. Naposledy jsem navyklým pohybem otočila skleničky, dala je pod várnici, natočila, nesla a přinesla. Rozdala jsem je a nejedla. Bylo to jídlo s houbami a já jsem to prostě v tom jídle cítila! Své poslední jídlo jsem nejedla ;o)
Je to poslední. Moje škola už bude moje bývalá škola. Já budu bydlet kilometry od mých momentálních spolužáků a nebudu se s nimi moci moc vídat. Už nikdy nebudu chodit do školy, ale budu muset jezdit. Nebudu mít dřevěnou skříňku, nebudu chodit do krásné staré budovy, nebudu sahat na Matoušův tvrdý zadek, nebudu v jídelně sedět u velkého stolu s hrozně moc kamarády, nebudu čekat 15 minut na to, až přijde učitelka na Tv, nebudu vedle z toho, když se pan zástupce školy Kopecký bude smát a nebudu se na něj obdivně a udiveně koukat. Nebudu ve dvě pozorovat v TV dementní seriály, protože to už nebudu stíhat, nebudu jíst Verče svačiny a ona nebude jíst chleba s Krávou a OKURKOU. Nebudu chodit s Eliškou na Roh, kde si tisíckrát řekneme, že už bychom měli jít domů, nebudu probírat milostný život několika spolužáků… i když… ;o), nikdo nepochopí, když začnu zívat a u toho si hladit břicho a vyhrnovat si u toho tričko, mluvit hlubokým hlasem nebo dost nápadně mrkat, zmínit se o šalvěji, Ráďovi, Nakashi, Páje, pravidelné dávce emocí nebo někomu říct, že vůbec neví. Mnoho lidí to nechápe ani teď, což je pro ně samozřejmě dobře.. ;o) Když řeknu „tři“, nikdo si nevybaví Káju, Elišku a Verču, Krůta taky nikomu nic neřekne a Samice, to už vůbec ne ;o) Už nikdy si – možná – nebudu stěžovat na alkoholismus několika lidí z učitelského sboru. Nevezmu si do školy růžové tričko a asi ani bílou košili. A hlavně, už nikdy nebudeme sedět před školou na zábradlí! Po tom se mi bude stýskat nejvíc!
Když půjdu do školy, nebudu myslet na zářezy, úchylství jednoho ze spolužáků, kytary, Venga boys, Slavíky z Madridu, na 20 skvělých lidí, klavír v hudebce, kouření (ale za to budu ráda! Vy buďte rádi, že o tom nic nevíte!), na psa (;oD To je taky hnus ;oD), na sacharin ve várnici na čaj, vélkou alkoholovou krádež, mobily v tabulích a rosekané lavice.
Ne, už nebudu. Ale jsem ráda. Mám je strašně ráda a jen 4 roky s nimi byly jako celý život. Tam jsem se nejvíce změnila, tam jsem našla svou osobnost, tam jsem začala psát, tam jsem nepoznala úžasné lidi. Nesmíme být ale celý život zakonzervovaní v jedné společnosti. Třeba se budeme vídat. Třeba uděláme tradici ze srazů na Klingerových koncertech. Třeba se někdo odstěhuje ke mně, na Černý most, nebo se s ním setkám v práci. Nebo na vejšce. Už nikdy to ale nebude tak, jak to bylo. Counter strike si asi už v počítačovce hrát nebudeme…
Nechci utěšovat. Vím všechno. Najdeme si nové kamarády a hodně toho zapomeneme. Tak to má být. Stejně ale navždy zůstanete v mém srdci. A zítra… zítra to bude masáž.

24 komentářů: „Poslední… a naposledy

  1. Uvedomil jsem si, jak jsou si nekteri lide strasne rozdilni…ja jsem to tohle tolik silne neprozival, kdyz jsem opoustel mou zakladku. Mozna je to tim, ze je mam porad nablizku. Ale urcite se to potom "zahoji", na gymplu to bude mela. Ani jsem nevedel, ze na svete je tolik druhu osobnosti…na zakladce jsme byli vsichni totiz temer stejni.

    To se mi líbí

  2. posledni odstavet ve mě vzbudil dva úplně jiná typy emocí! Nejdřív strašně smutnej až jsem měla slzy na karajíčku a poslední slova mě rozesmála, takže jsem si připadala jako idiot! Tenhle článek je úplně procítěný! Postě tam ty emoce jsou a já to vím! cítím se uplně stejně chci o tom psát, ale kdybych začla, nikdy bych nezkončila! Je toho tolik co bych všem chtěla říct a napsat, nebo sdělit jiným způsobem! Ty čtyři roky byly úžasný a strašně se mi líbí, že píšeš věci, které lidi nechápou a jenom naše třída se tomu směje! líbí se mi že máme nějáké hlášky a vtipy, které vždycky spolehlivě rozesmějí celou třídu! ale nikoho jiného! líbí se mi naše třída i když ted zakusíme něco jiného a asi..prostě ZAPOMENEME! Máš pravdu budemse možná scházet, ale zas tak moc v to nevěřím a máš pravdu i v tom…tak to má být. at je to smutný sebevíc! Všechno jednou končí! I to zlé a i to dobré! I kdybychom měli srazy, scházeli se jednou za – třeba dva měsíce nebude to stejné! budeme si asi mít co říct, ale budeme se mít pořád tak rádi? Budeme se za tu dobu pořád tak "znát"? Bude nás asi od sebe "oddělovat" nějáká neviditelná síla delšího odloučení nebo tak něják…nevím co na to říct…bude mi to zcházet…bylo to s váma moc fajn

    To se mi líbí

  3. To já jsem to tolik taky neprožívala, když jsme v 5. třídě odcházela na gympl. Ale šklo se mnou ještě 5 lidí, tak tim to možná je. A ted už si vůbec neumim predstavit, ze bych chodila pořád na základu a nebyla na gymplu.Moc pěknej článek ( sice pro vás trochu smutnej , ale…:)

    To se mi líbí

  4. Mydoooom: Nojo, ja většinou všechno hodně prožívám, ale jak to vypadá, u nás to asi prožívaji všichni kromě Mančala.. ;o)PS: Counter strike paříme furt, je u toho vždycky strašná sranda! ;o)Verunka: No to jsem ráda! Já jak jsem si to po sobě četla, tak mi to nepřišlo takové, jak jsem si představovala, ale ozvěny jsou na to dobrý, tak jsem ráda! Mám tě ráda! Mám vás ráda! Ale už nikdy to nebude takové, jak říkáš… ;o(Eliška: Jé! tak si na mě příští rok vzpomeň! ;o) A hlavně si devítku pořádně užij!Domča: Já to v páté taky neprožívala, to jsem šla pryč z Jiřáku.. ;o?Krůti, merci beaucoupMatouš: Doufám, že mě zítra všichni neseřvete! ;o) Já tě taky ;o/Domča:

    To se mi líbí

  5. No jo základka a dokážeš si představit že bys jsto s těma lidma táhla celejch 9 let ? To by pak museli bejt emoce ale neboj s některýma z nich se budeš určitě potkávat Já kámoše a kámošky ze základky potkávám doteď 🙂

    To se mi líbí

  6. Teda Kájo tys me uplne dostala… bulim jako malý dítě ale nestydim se za to v tuhle chvíli….. taky se moc bojim ze kdyz se budem vidat tak ze uz se tak znat nebudem ale ze to bude fajn ale rozhodne to nebude takovy jko driv–to uz sem bohuzel pochopila 😦  Ja to jak vas mam rada ani nedokazu vyslovit protoze tolik slov pro to ani neni!! :-*  Ty dva posledni odstavce me rozbrečeli pred tim to bylo takovy hezky a mily ale pak sem začala bulet… nemohla sem si pomoct!! A vaše komentáře.. matouši, Verčo-sou taky moc pekný u verčinýho sem taky brečela prostě me to všechno dojalo!! Mám vás ráda Vaše Eliška-Happybee 🙂

    To se mi líbí

  7. Úžasnej článek….a všechno se to stalo…….bylo to strašně smutný,když se tam dole,u automatů všichni objímali,i ty,se kterejma se člověk normálně nebaví……..ta atmosféra,kdy všichni cítili to samý……slzy na kraji…….to se pak vybaví všechny ty věci-dobrý i blbý,který sme na týhle škole zažili,všechno máme živě před očima a nechceme aby to někdy skončilo…a přesto víme že to skončí už hodně brzo..v tu chvíli je člověk uplně bezmocnej a smutnej……aspon tak sem to cítila já.

    To se mi líbí

  8. Chci Ti popřát nádherný prázdniny, plné sluníčka a pohody. Věřím, že jsi je užiješ, jak nejvíce to jde. Já se na blogu na dva týdny odmlčím a pak se zase ozvu. Do té doby ahoj a budu se na tvůj blog a hlavně na tebe moc, moc těšit !

    To se mi líbí

  9. KArolínko moje!!! TY si mě rozbrečela!! Nekecám! A když řekneš tři, vím vždycky o koho jde a taky vim to s tim zíváním!!! Nezapomenu ti to, co jsi mi o nich řekla. JSou super, já to vím. Ty bláho…já fakt brečim..:D

    To se mi líbí

  10. strašně pěknej článek, vážně se ti moc povedl…skvěle jsi to vystihla…sice mě tentokrát nerozbrečel ale včera jsem brečela tak dlouho, že už mi asi nezbyly žádný slzy…ale až ty slzy zase vyrobim, budu brečet dál…

    To se mi líbí

  11. Sirius: Jjenže já je potkávat nebudu, vždyť budu bydlet někde úplně v řiti.  A ty taky bydlíš na vesnici! ;oDDDDD SKoro ;o) (nojo, ta pražská povrchnost)Eliška: Budeš mi chybět, mám tě hrozně rádaMona, jo to by bylo fajn. Ještě zkusíme zdělat tradici s výjezdy na chaty ;o) (o tom se ještě dovíte ;o)Marťas: Děkuju, tobě taky přeju vše nej ;o) Užij si ;o)Ivushka: A to ti nechyběli ani maličko? Ani chvilinku?Kriki: Jé, no ale nevim, co napsat… Je t aime beaucoup!blonckaa ;o): Tak do toho. Mně to pořár nedochází… Vůbec jsem nebrečela! ;o( A ty jsi od Věry?

    To se mi líbí

  12. Nostalgie :o) Moc hezký článek…Až si ho po roce přečteš, mnohé se ti znova vybaví a možná tě to dojme;o) Jsi ráda, že jsi tam byla a co ti oni dali. To je dobře a fajn. Že netrpíš ponorkou, opravdu fajn:o)

    To se mi líbí

  13. hele tvuj spisovatelskej talent se nezapre… joo fakt paradni clanek… dokonale si to vystihla.. az se na nej kouknu za rok za 2.. to bude neco.. hele ja za tebou budu jezdit!!! a klingosovy koncerty se snad chytnou… a ze nebude counter? haha to si s Vaňkovou jeste domluvime..:D a budem chodit na parby..:D:D:D mit svuj servr me bavilo… o to se pripravit nenecham a o vas taky ne..:P a sem hooodne tvrdohlavej nejvetsi prdel byla jak ste vsichni nadavaly kdyz vam to spadlo…:D:D:D heeej uvidime se! aspon toho 15.zari:)

    To se mi líbí

  14. Elisabeth: ¨Jo, to  bude drsný, až si to znova někdy přečtu… ;o)Fídjej: ;oDD Jo, 15! Mám to vryto do paměti! ;o)Honyik: To jsem ráda, že sis taky něco přečetl! ;o) ;oDD A děkuju ;o)

    To se mi líbí

Napsat komentář k Eliška Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.