Den, kdy jsme vůbec nevěděli 2/2

Pokračování, druhá část. Prví část zde
Jahůdku, teď ovšem nemyslím ani bonbony ani jahodové pití, ale tu, co nám načala Eliška R. a ještě provokativně s ní ťukala na okno, což vyvolalo několik naštvaně běžících lidí do chatky, jsme si nechali na 22:30. Nevím, proč tento čas. Le byl to magický čas! ;o)
Mezi tím se grilovalo. Zjistilo se, ze máme masa strašně moc!
Jirka se přešíšoval, a byl úplně v pdjeji, jak by řekl Tomáš.
Jinak, Já, Verča Š, Petr a Eliška K. jsme byli nad věcí, jak by pro změnu řekla Verča. Tomáš s Verčou H. a Petrou tam dělali voloviny a Matouš s Eliškou R. jak by smet. Jirka byl někde v koutě s Petřinou mikinou a snažil se, aby ho nebolela hlava a Krůta ze sebe dělal ducha.
Tak jsme si jednou tak seděli až leželi, někdo vytáhl doutník a začal se podávat. Vzhledem k tomu, že mě znáte, nebudete se divit, že jsem nechtěla. Matouš vyfoukl kouř na mě a já se zrovna nadechovala, takže jsem to měla celé v plicích. Hodila jsem sebou, začala strašně kašlat a vytryskly mi slzy. Po nevelkém rozhodování jsem odběhla a sedla si k záhonku na bobek a začala brečet a pořád a pořád jsem kašlala. Nechtěla jsem být pak u nich a tak jsem obešla záhonek a povídala si s Petrem na pískovišti bez písku.
Zrovna ve chvíli, kdy Verča H. nebyla zrovna ve své kůži, přijeli máma a táta Jirky. Nic neříkali, jen nám radili, že jí nemáme nechávat spát, že by se mohla udusit, kdyby začala zvracet. No hurá ;o) Rozloučili jsme se s Jirkou a Verunkou – když jsem se s ní loučila, tak jsem hrozně brečela, ale nebylo to z toho, že odjíždí. Teda trochu samozřejmě taky, ale spíš bych sázela na nějaký virus pláče – a vyprovodili k autu, teda my… Těch pár nad věcí. ;o) Když se auto rozjíždělo, běželi jsme za ním. To se mi zase zdálo, že běžím strašně rychle, ale taky to bylo divný ;o)
V půl jedný pár z nás zalehlo. Tomáš Batík usnul strašně rychle a chrápal. Já, Petra, Petr a později i Eliška R. jsme se snažili usnout. Ono to moc nejde, když vám někdo leží na ručníku, který máte jako polštář, že, Tomáši? ;o) Eliška K., Krůta a možná Matouš byly dole a hlídali tam na palandě spící Verču. Říkala jsem jim, že až budou chtít, tak mě mají zbudit, že ji budu hlídat já.
Eliška K. vykoukla dírou nahoru a řekla, že si dají šíšu. Myslím, že všichni kromě mě a Elišky a samozřejmě spícího Tomáše se zvedli a šli n ni, ale za pár minut zase lezli nahoru. To už si pamatuju, že tam byl i Matouš. Nahoře. Ten totiž za chvíli taky usnul a s Tomášem dělali chrápací duo, takže to už se nedalo spát vůbec! Mlaskali jsme na ně, ale nic. Ve chvíli ticha mě napadlo, že by bylo vtipný dát někomu spícímu ruku do vody. Jak je známo, měl by se pomočit. Řekla jsem to spíš jen jako vtip, ale Petra to vzala vážně a nedala si to vymluvit. Šla dolů, naplnila hrnek vodou a šla nahoru. Šeptala na nás, ale já jsem dělala jako že spím, ale bála jsem se, že Eliška R. ji v tom bude podporovat. Nic. Ticho. Zatahala mě nohu a já nic. Nakonec to odložila a já zanedlouho usla. Další den jsem se někdy c polende dozvěděla, že Eliška měla úplně stejné pocity jako já ;oD
Ráno jsem se probouzela už celkem slušnou dobu. Vždycky jsem otevřela oči, zjistila jsem že Tomáš a Matouš vedle mě ještě spějí a tak jsem zase zavřela oči a na chvilku usnula. Probudila jsem se třeba po čtvrté a zjistila, že Tomáš tam není. Matouš furt spal. Otevřela jsem oči trošku víc, porozhlédla se a vidím Tomáše, jak sedí na okraji postele. Opřela jsem se o zeď a koukala do blba podobně jako on. To se poloprobudila Petra a tak jsme divně koukali ve třech. Já jsem se pak přesunula kus vedle Tomáše a pochopila jsem, proč možná i 15 minut seděl a divně koukal. Na zemi totiž ležel Petr a vedle Eliška K. Já myslela, že všichni spali na posteli a najednou tohle! ;o)
Došla jsem dolů a tam sedí Krůta a EliškaR. A Eliška říká: „Pojď, já ti řeknu pohádku“. Koukám divně a Eliška řekne: „Krůta celou noc nespal.“. Trvalo mi delší chvíli, než mi to došlo, to víte, ráno. Krůta tedy celou noc nepsal. A vypadal normálně. To je magor ;o)
Vyčistila jsem si zuby a zjistila, že je osm. Všem jsem vnutila bábovku, protože jsem jí měla hodně a snažila se převléknout.
Pokračování příště… jestli někdy… ;o)

10 komentářů: „Den, kdy jsme vůbec nevěděli 2/2

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.