Kamarádi

Právě jsem si povídala přes mobil s Eliškou Roslerovou (pořád nevím, kde se dělá přehláska! ;o) Mám úplně mrtvé obě dvě uši a myslím, že mám zaděláno tak na 13 rakovin, a že Eliška už dávno přesáhla hranici 40 volných minut na měsíc.
Přes různé věci jsme se dostaly na téma nových kamarádů a jejich stálosti. Jinak mě teď nenapadá to nazvat. Zjistily jsme, že obě máme stejně zkušenosti, a že nás to stejně štve.
Jde o tohle. Jste někde. Ta akce se koná třeba jednou za rok, nebo prostě jen potkáte člověka, s kterým se vídáte na chodbách školy a poprvé si pořádně popovídáte. Pak odcházíte/odjíždíte domů s pocitem, že to bylo fajn, a že byste chtěli prožít takových chvilek víc. Vzali jste si icq osob, s kterýma vám bylo tak dobře, a hned k němu skočíte. Hned napíšete a osoba nic nebo napíše pár zdvořilostních frází a konec. Nebo přejdeme pryč z elektroniky a prostě potkáte zase osobu na chodbě a někdy je zázrak, když se pozdravíte.
Mám teď asi 2 podobné případy, ale ne zas tak podobné, abych je mohla strkat do jednoho pytle a tak je hezky rozepíšu.
1) Tak tedy jste na nějaké akci – z vlastní zkušenosti mi teď na mysl silně vrážejí tábory. Z toho jsem se pořád ještě nevzpamatovala. Tam jste v uzavřeném kolektivu a povídáte si, cítíte se mezi nimi dobře, považujete je za super kamarády a chtěli byste se s nimi vidět i mimo akci. Je vám FAJN. Přijedete a nikdo se s vámi na icq skoro nebaví, a když řeknete něco o nějakém srazu, všichni se usmějí a zdvořile řeknou třeba někdy. Samozřejmě to jen, když se s vámi baví. Možná mě třeba neměli rádi a mou společnost, ve které jsem se cítila tak fajn, brali třeba jako nutnost a za jiných okolností, kdyby tam byli jiní lidi, byla bych poslední, s kým by se bavili. Dobře, to je možné u části lidí, ale u všech? Nevím.
2) Škola. Teď mám na mysli 2 příklady, které taky pořád nechápu a je mi z nich pořád, i když už to bylo před celkem dlouhou dobou, těžko a nerada na to vzpomínám. První, povídali jsme si s pár lidmi z vedlejších tříd. Asi 2 dny po sobě se to sešlo tak, že jsme si povídali a bylo to fajn. Patrně ale jen z mé strany. Druhý, výlet do Anglie, jak vám pořád dlužím ještě dva dny a pořád se chystám, že ještě něco napíšu.. To jsme si povídali s lidmi z nižších ročníků a taky to bylo fajn. Teď to, co se stalo. Prvních pár dnů jsme se na chodbách školy tak nějak i možná zdravili a pak nic. Sliby, že si někam zajdeme a budeme se hlasitě bavit na školních chodbách, zmizely a po chvíli jsme si neřekli nic. Uvědomte si, že teď nepíšu jen pro ten výlet… To je ještě podivnější. Na icq samozřejmě taky nic. Nechápu to.
A pak…. Omlouvám se, že pořád otravuju s tím icq, ale bohužel.. Můj život se točí i kolem něj a toto téma je z poloviny o icq ;o/ …a pak jim napíšu na icq. Napíšu ale až třeba po 20 minutách, aby měli čas mi napsat sami od sebe, a abych nevypadala jako nějaká stíhačka. Napíšeme si párkrát nějaký voloviny, a pak už musí druhá strana buď jít, nebo už si nemáme nic říct. PANEBOŽE! Já je mám prostě ráda a chtěla bych si s nima povídat a někam jít! Já tak stojím o je jich kamarádství! Pak jen vypadám jako debil, a stejně nedocílím toho, aby si se mnou někdo psal.
Problém prostě je, že – jak už jsem psala – je mám ráda a tak jim píšu. Vždy bohužel jako první a vždy bohužel často. Třeba někdy i jednou za 14! Ano, teď si říkáte „Vždyť to přeci není zas tak často“, ale pro člověka, který vás patrně nemá rád, a nepíše si s vámi, a nechce se s vámi kontaktovat ani jinak, je to moc. A víte pak, jak to ještě k tomu vypadá, když je tak osoba opačného pohlaví než vy? Vypadá to, že ho horlivě milujete a že s bez něho nemůžete být ani vteřinu, když mu jednou za 14 dní a později jednou za půl roku napíšete, a tak jistě všem svým kamarádům vypráví, jak ho miluju a že už ho to sere. Je to jistě únavné!
Tak ať mi, kurva, napíšou, že mě nemají rádi! Já to nechápu! A nejsem jediná! Ať mi to napíšou! Ať mi to řeknou a k tomu přihoděj ještě důvod a budu spokojená! Už se nebudu snažit s nimi udržovat nějaký kontakt! Ať mi to řeknou!
Ach.. to jsem se rozvášnila.. Ou…

17 komentářů: „Kamarádi

  1. Prehlasky najdes mnoha zpusoby, ja delam nejcasteji takhle (kdyz pracuju ve woknech^^): Start -> Spustit… -> zadas "charmap", a ono ti vyjede Mapa znaku. Najdes tam jakekoliv pismo nebo znak, ktery tvuj pocitac zna 😉

    To se mi líbí

  2. JO…já si na icku nepíšu s moc lidma!!! Vlastně jsem na tom stejně jako ty no!!! Ale mě to moc nesere!! J8 si to vynahrazuju smskama!!! To mi prostě většinou odepíšou všichni!! a jestli ne, tak maj prostě smůlu a seru na ně no….

    To se mi líbí

  3. S tím nelze než souhlasit. Také mám skvělé kamarádky z táborů a když si s nimi píšu na icq, tak to dopadá úplně stejně. Nevím… ICQ možná není nejlepší způsob jak konverzovat s kamarády.

    To se mi líbí

  4. Mydoooom: Teď jsem ráda, že mě neznáš, jinak bych se tak strašně urazila! Já jsem taky vysoce společenská! Ještě, že vím, že mě neznáš! ;oDKiki: Na sms mám právě stejný reakce jako na icq.. ;o/Ciarin: Není, ale jak jinak s nima mám udržovat nějaký kontakt, když se mnou nechtějí nikam ven?Eliška: My jsme 2 nejdivnější ;o) Ale pokec to byl super!! ;o)

    To se mi líbí

  5. Kájo, to byl uplně skvělej článek! sem se hrozne nasmála =D A nejlepší je, že vim o čem ste s Eli povídali, protože sme to hrozně moc řešily taky a je to pravda!!!! To Anet: máš úžasnej blog! Taky bych chtěla mít tolik "zahraničních zážitků) víš co 😀 A do hospy určitě budeme chodt, to je jasný =)

    To se mi líbí

  6. musel som sa trochu premáhať aby som sa pustil do toho čítania /fakt nerád čítam dlhé veci aj keď ja tie dlhé veci tiež píšem /.No , mozno od temy a mozno nie, ja som typ človeka ktorý sa ľahko začlení fakt hocikde.Len na škole poznám z každeho ročíka aspon dvoch a mám také dve party /uplne iné / a tu doma zas ďaľšie dve pričom jedna druhu nemá rada.Riadim sa heslom "radšej mať sto kamošov ako jedného nepriateľa".Tak mám aj ľudí čo nemusím ale nedávam to najavo a snažím sa s nimi prežiť ešte ten rok na škole bez nijakeho konfliktu.A mám ešte jedno motto:"nikdy ale nikdy nemat najlepšieho kamoša".Prečo?Ľuďom sa nemá veriť a keď ti niečo spraví kamoš tak to stráviš ale ak to isté spraví najlepší priateľ tak je to už vážnejšie.Mám vlastný názor ľuďom s nevnucujem a tak isto nie som a nechcem byť závislí od party a od iných.Som proste individualny a basta.S tým ICQ,od kedy mam internet mám ICQ.Mám tam asi okolo 60 ludi, z toho kopec byvalych ale aj terajsich spoluziakov,no proste zvacsa ludi co osobne poznam.Riešil som na nom už skoro všetko,od školy cez osobný život,dokonca som cez zen dostal niečo ako kopačky ,no ICQ je pre mňa ako nahrada za rozhovor ked nie som akurat s tym clovekom.Trochu ho mám radsej ako rozhovor lebo mam dostatok casu si to rozmysliet a spravne reagovat.Ja sa prezmenu nesnazim byt az taky aktivny v tom pisani ,skor cakam kto kedy odpise lebo malokedy sa stava ze mam nudzu o spravy.Mám tu ludi s ktorými som si dva roky nepisal ale nikdy nezabudnem poslat prianie k narodeninam ci k novemu roku.Horsie vsak je ked si nemam s niekym o com pokecat /teda skor ten druhy odpisuje len typom jj, alebo nj/..to mi lezie na nervy.kamos to riesi tak ze posiela nezmyselne vtipy,ja skor ze sa snazim davat take otazky aby sa dali odpovedat plnymi vetami ,a vsak nie vzdy sa to da.Ale to nastava aj v normalnom rozhovore ,jedina vyhoda je v tom že vidím tvár toho s kym sa rozpravam a preto dokážem z reči tela vyčítať čo sa deje a čo chce povedat.sakra,som sa rozpisal že ma aj ruka boli…mal by som sa krotit,lebo potom sa to nechce po mne nikomu citat..

    To se mi líbí

  7. Ach bože! Jak ty ses přemáhal ke čtení tohoto, tak já se přemáhala ke čtení tvého komentáře a budu se přemáhat u všech tvých komentářů ;oD Ty jsou snad delší než ten článek! ;oDNo.. Povídání po icq je taky hrozně neosobní a já, nevím jak ty, někdy i zapomenu, že si povídám s normální osobou ,kterou znám a né s někým imaginárním… Ještě si myslím, že na icq se většina lidí chová jinak, než na živo ;o) Když se s někým bavíš normálně, vidíš jak se směje a můžu pořádně gestikulovat ;oD Sice nemůžeš přemýšlet o odpovědi, ale co ;o)

    To se mi líbí

  8. No… Já jsem tak nějak hezky opálená furt… ;oD Ale nemám žádný romský ani arabský předky ;o) A před tou fotkou jsem byla v Anglii, na táboře a tam na druhém táboře, kde strašně svítilo slunce ;o))

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.