První kontakt s gymlitem 1/2

Právě jsem si vymazala celý článek, ať už jde blog.cz do prdele!
Je pondělí 12:30 8. září 08 a snad všichni školou povinní jsou teď ve škole. Vzhledem k tomu, že my jsme dostali po seznamováku den volna na sehnání učebnic a dohodli jsme se, že si je objednáme dohromady, sedím teď doma u počítače s umytou hlavou stejně, jako většina mých spolužáků. Ti ale jistě nepsali 2 hodiny článek a pak se jim po kliknutí na automatické ukládání nevmáznul. To je život.
Ráno prvního září jsem se za řvaní budíku probudila v 6:25. Aneta mě vhnala zpět do mého pokoje, protože nesnáší, když ráno je někdo u ní. Zajímalo by mě, jak to tedy budeme dělat. Bude si muset zvyknout.
Snědla jsem maličký kousíček snídaně, dobalila si pár věcí, zjistila, jak nervozita a teta Irma umějí spolu řádit, což se projevilo neustálým lítáním na záchod. Vzala jsem si tašku a pozdě vyběhla z domu. Na spolužácích jsme se dohodly, že na sebe v 7:45 počkáme u přechodu, ale já tam přišla pozdě, takže už tam nikdo nebyl a já šla rovnou ke škole. Tam už bylo tolik lidí! Mezi nimi hlouček, spíš shluk, holek. Nevěděla jsem, jestli jsou z prváku, ale pak jsem tam viděla Anetu a tak jsem tam šla. Začalo představování a já jsem se neustále dovídala nová jména a neustále jsem je zapomínala. Jestli jsem si pamatovala 2, tak můžu slavit! Pak začala třídní vyřvávat 1. A a tak jsme šli za ní.
Úřednictví trvalo 2 hodiny, jak to slibovali. Já jsem byla pořád hrozně nervózní, asi tak jako při zkouškách. Nohy jsem měla strašně těžké, bolely mě a mravenčilo mi v nich. Ruce se nohám dost podobaly, bolelo mě břicho a záda a potřebovala jsem na záchod.
Po tom jsme si šli pro čipy, kterýma otevíráme vstupní dveře. Už nebudu moct ukecávat pozdní příchody.. ;o) Pak jsme se rozpustili a jeli domů. Já jsem jela s Denisou, na kterou na Čerňáku čekala máma. Cesta od metra byla tak strašná, že si jí ani nepamatuju. Hrozitánsky jsem potřebovala na ten záchod! Náš panelákový trezor, to bylo horší než nekonečná jízda výtahem! Vyjela jsem totiž nahoru a musela jsem otevřít jedny dveře a ty zase zamknout a pak ještě ty naše! To už jsem myslela, že zhinu! Nakonec jsem to stihla… ;oD
Vzhledem k mým střevním potížím jsme jeli před odjezdem na seznamovák k mámě do práce pro nějaké prášky, nakonec jsme se strašnou námahou našly černé uhlí. Pak jsme jely ještě k pumpě pro pití a rohlíky. Cestou jsem spolkla jedno uhlí a 3 rozkousala, snědla a zapila. Máma mě vyhodila před školou a já šla zase dolů. Tam jsem nějak strašně zmateně zjistila, že mám jít do vestibulu (;oD) odevzdat peníze a papíry. Pak nám připomněli, že A nejede v jednom autobusu, ale je rozděleno do tří. Já jela asi ještě se šesti lidmi od nás v busu s Béčkem. Možná jste nepochytili, o čem to tu melu. S námi, jako s A, jedou samozřejmě i jiné třídy, B, C a F, kde jsou malé děti, které teď šly do primy.
Nějak jsem nepostřehla, kam mám na ten autobus jít a tak já, Aneta a Julie jsme šly nahoru, což bylo špatně… ;oD Tak jsme se vrátily a šly k tomu našemu. Byl v tom hrozný bordel, ale nakonec jsme nastoupily dobře. Po cestě jsem seděla s Anetou a za námi byla taky holka z A, Lucka, a před námi byla kluk od nás, o kterém jsem nevěděla, že je od nás. Nahlas jsme si povídaly, já, Lucka, Aneta. Bylo to fajn. Jen mi přišlo, že Michal, jak jsem se později dozvěděla, dával oči v sloup… ;oD Kdo ví ;o)
Přijeli jsme tam za mírného deště. Uvolněná nervozita se zase trošku zvedla, ale už to nebylo tak strašný ;o)
Rekreační středisko Aero mělo snad 6 chatiček pro 36 kluků, pak tam byla budova, kde byli holky a kluci, co se do chatiček nevešli. Ti byli od nás. Budova měla 2 patra, na každém záchody pro zeny a muze, v prvním i sprchy pro oba a v druhém sprchy jen pro zeny, teda pro ženy… měly přidělaný háček. Dole byla jídelna, nahoře 2 klubovny.
V areálu 4 lehací houpačky, kuželky, altánek, ohniště, bazén, dvě hřiště na volejbal či cokoli jiného, jedno na beach volejbal, rybník s lodičkami. To je snad všechno ;o)
Nás do pokojů rozdělily jako poslední. Nějak se to sešlo tak, že jsem byla s Markétou, Denisou a Luckou v úplně posledním pokoji č. 13 v druhém patře.
Ten den jsme šli na procházku. Nevím, jestli to bylo teď nebo zítra, ale byli jsme na nějaké skále, spíše na kameni, a to bylo tak krásný! Já jsem si samozřejmě ale nevzala foťák… Ale ty vzpomínky! Ach ;o) Já – romantická duše ;o)
Všechno ten celý den bylo hrozně fajn a proto,jak je mým dobrým zvykem, si nic nepamatuju ;o)
Víte… Když jsem se dozvěděla, že jsem přijatá na gymlit, byla jsem ráda, ale tak, jak jsem věděla, kolik má pes nohou, bylo mi jasné, že nikde nebude tak skvělý kolektiv jako na Lupáčovce. Bylo mi to jasné a brala jsem to jako smutnou pravdu. Věděla jsem, že se budu bavit jen s pár lidmi a že ostatní budou diliny, nafoukané krávy, egoisti nebo zakomplexovaní hovada. Teď přijdu sem a nechápu, jak se to mohlo stát! Všichni jsou tam tak strašně milí a tak strašně nepovrchní! Ještě nikdy jsem neviděla nic podobného! Opravdu! Takhle hodné lidi! První den mně, a jak jsem zjišťovala, tak i ostatním, připadalo, jako bychom se znali roky! Neuvěřitelné!
Vzpomínáte si, jak jsem psala, že mi přijde na hlavu, že ten seznamovák je od prvního? Teď mi to připadá jako ta nejlepší věc!
Naší třídu měli na starost 3 profesoři a jen jeden nás bude učit a to ještě k tomu jen kluky na tělák! Nejstarší profesorka byla hrozně hodná a to i když se zlobila ;o) Tak byla moc fajn, ale na nic ji mít nebudeme. Stejně jako B jsme tam neměli třídní učitelku. Mrzelo mě to a moc nechápu, proč tam nebyla. Céčko ji tam mělo a ty jsem litovala! Strašná učitelka! Od prvního dne jsem se jí bála a poslední dny jsem jí nesnášela. Ještě, že nás nemá! Zlý člověk!
Matka s tetou a dokonce i sestřenice mě pořád bombardovaly sms, ať kontaktuju Nekolu, což byl syn tetiné kamarádky, který přestoupil na gymlit! Hrůzahrůzoucí! ;oD
Druhý den jsme šli zase na procházku a pak jsme šli na lodičky a tak. Já jsem závistivě koukala na ostatní třídy, které měli psychologické hry na důvěru a těšila se, kdy je budeme mít my. Nakonec jsme měli prd! ;o//
Třetí den jsme měli celodeňák. Chodili jsme po třídách. My jsme vyšli jak druzí a vrátili se jako první. Zbylé 2 třídy se vrátili snad o hodinu nebo víc později. Béčko se strašně ztratilo.. ;oD My to vzali rychlým tempem. Nohy mě boleli a pak, jak jsme si to zkrátili a šli jsme na silnici na slunci, mi bylo strašný vedro a byla jsem si jistá, že nedojdu domů. Tam už jsem cítila víc, že se se mnou nic moc nikdo nebaví. Už včera na procházce jsem si připadala taková odstrčená a teď ještě víc… To už se bohužel nezměnilo do konce pobytu a takový myšlenky mě napadaly pořád.
Začalo to patrně ten druhý den, kdy jsem byla absolutně šťastná a nadšená a mohla js
em mluvit rychlostí 1000 slov za minutu s rozzářenýma očima a obrovskou gestikulací. Najednou mi došlo, že za 2 roky se rozloučím a jedu na rok pryč a pak se vrátím do jiné třídy. To mi došlo a tak půl hoďky jsem strašně vykulená koukala do blba. Pak ale najednou zvrat! Začala jsem zjišťovat, že nevím, jak to s tou mojí třídou bude a jestli je opravdu tak úžasná, což je, ale nikdo se se mnou nebaví. Je to strašnej nezvyk… Říkala jsem si, že jestli tam nebudu spokojená, tak jedu na rok někam v řiť už v druháku a pak se vrátím do jiné třídy a když se mi tam líbit bude, zkusíme to udělat nějak, abych se tam vrátila… ;o//
Tak jsme tedy došli domů. Ti, co chtěli, kde jsem snad vždycky byla, skočili do bazénu. Ne teď, ale vůbec na tom seznamováku to bylo asi poprvé, kdy jsem byla v tak studené vodě. Když jsem tam skočila poprvé, strašně jsem se dusila a nemohla pod vodou vůbec dýchat (držet dech). Byl to opravdu hrozný zážitek, ale pak už to bylo úplně v pohodě. Bazén měl, podle toho, co píšou, 25 metrů, ale mně to připadá moc. Jak jsem teď znovu zjiišťovala, ten bazén v Letňanech má 25 a to si myslím, že je mnohem větší. V každém případě jsem ho v pohodě přeplavala pod vodou ;o) Jsem na sebe pyšná! To ale není jediná věc, na kterou jsem hrdá! Já jsem se tam překonávala!
Po tom náročném celodeňáku, další den, jsme měli snad možná ještě náročnější orientační až dezorientační běh. My jsme šli jako třída poslední a byli jsme celkem vyděšení. Všichni přicházeli úplně vyčerpaní, nasraní a špinaví. Běh spočíval v tom, že jsme běhali – chodili – po fotkách, které nám ukazovaly cestu. (eh.. ;o). Před během nám říkali, že si nemáme brát žádné bílé boty a žádné hezké oblečení. Já měla jen bílé boty…
Běželi jsme holka-kluk, samozřejmě vzhledem k tomu, že máme jen 9 kluků, tak běželo i pár párů holek ;o) Já byla s Jirkou. Vběhli jsme a chvíli běželi, jenže.. znáte mou fyzičku, že? Moc dlouho jsme neběželi ;o) Pozitivní věc: naučila jsem se správně dýchat! ;o) Předběhli jsme jeden pár před námi a pak přiběhli k prvnímu stanovišti, kde se muselo přelézt přes provazy říčka, abychom si mohli cvaknout kartičku, že jsme tam byli (to jsme museli na každém stanovišti). Mohl to přelézt jen jeden a tak já jsem zůstala na břehu, i když mě to mrzelo, musela to přenechat, protože nemám tušení, jestli bych tam vylezla a jak dlouho by mi to trvalo. Stejně to ale asi bylo jedno, protože když jsme tam přišli, bylo tam strašně moc lidí, kteří se seskupili do skupinek a byli za to potrestáni tak, že to museli přelézt oba z té dvojice a ještě museli pouštět ty, co nově přišli, takže to dopadlo tak, že někdo měl celkový čas 3 hodiny 6 minut, protože pořád jen pouštěl. ;o) My jsme se tímto celkem dost zpozdili a já jsem konečně přesně zjistila, kdo je Nekola a mohla jsem uspokojit matku s tetou ;o)
Pak jsme běželi dál a dál, cvakali jsme, hledali jsme, přeskakovali jsme imaginární jezero s krokodýli, běhali a chodili přes pole se zákeřnými rostlinami, ale ne zas tak zákeřnými jako na rozlučce, když jsme šli přes to pole ;o) Přešliběhli jsme ho a najednou obrovská.. kukuřice? Nebo něco podobného. Naštěstí už tam byla vyšlapaná cesta a tak jsme šli jí. Šli jsme špatně, tak jsme se vrátili a našli ten náš lampion s cvakačkou a šli dál. Rostlina už nebyla tak velká a najednou slyším „No ty vole!“, nebo něco podobného. Najednou zjistím, že jsem v té bažině, o které jsme tolik slyšeli od příchozích. Začala jsem takticky šlapat po kytkách, abych byla co nejmíň v té bažině. Nepovedlo se. Kdybych to měla vrátit, udělala bych prostě to, že bych si ohrnula kalhoty a přešla to v klidu, protože teď, jak jsem běhala, mi to stříkalo až na triko a kalhoty jsem měla zasraný úplně. Boty by byly špinavý, i kdybych dělala psí kusy, takže bych měla špinavý jen je, ale teď jsem měla všechno.
Tento orienťák nebyl náročný jen fyzicky, ale i psychycky. Myslela jsem si, že se zhroutím ;o) Omylem jsme přešli jeden lampion, tak jsme měli 10 trestných minut.. ;o( Kdybychom ho měli, byli bychom čtvrtí, ale nevadí. Doběhli jsme nakonec šestí ze 41 lidí s časem 1:16:42 ;o) Byla jsem spokojená ;o) To byla druhá věc, kde jsem se překonala, první byl ten ledový bazén.
Po tomhle jsme měli metody učení, na které jsem se strašně těšila, ale jak jsem zjišťovala, byla jsem jediná ;o) Bohužel to bylo někdy kolem desáte večer a vnímala jsem jen na půlku. Zjistila jsem, že jsem celkem pozorná, ale že mám nulovou pamět. Taky jsme si ukazovali, jak se šíří drby, stejně jako na občance na Lupáčovce ;o) Bylo to zajímavý a jsem ráda, že tu učitelku budeme mít na ZSV ;o)
Jak jsem tam psala o těch houpačkách, ty mi úplně zničily záda. Já se vždycky postavila na to, o co se normálně opírá, rukama jsem se chytla nahoře a rozhoupávala jsem to. Když jsem byla v pravém úhlu, bylo to maličko nepříjemné, ale jinak fantastický zážitky! ;o) Ještě je fajnový, pověsit se hlavou dolů a houpat se. Ze začátku dobrý, ale pak.. Blé ;o) A hlavně po jídle. ;o))
Jídlo tam bylo celkem dobrý, akorát jsem toho vždycky, kromě posledního dnu, snědla málo a už mi bylo blbě, což je podezřelý, protože já toho normálně sežeru! Ale jinak mi chutnalo ;o)
Jak jsem psala úplně na začátku, sprchy jsme neměli na pokoji, ale jedny na chodbě. První den to bylo strašný. Myly jsme se kolem půl jedenácté a pak jsme byly seřvány, že jsme to nestihly. Pak už jsme se ale myly, když tam bylo volno, takže fajn ;o)
Další den, to už byl pátek!, jsme měli vycházku s překvapením. Myslím, že i vy jste teď zvedli obočí stejně jako já. Dozvěděli jsme se, že to bylo něco na způsob „Jak dědeček měnil, až vyměnil“. „Hráli“ jsme to taky na táboře. Naše třída se rozdělila na 3 skupiny po devíti a šli jsme do vesnice. Na začátek jsme dostali hřebík a měli jsme měnit. Došli jsme k nějaké vélké vile a nenašli zvonek. Paní, co vykoukla, nám pak vysvětlila, že zvonek nepotřebují, protože mají psa a ten jim všechno vysvětlí. Hned na začátek nám dala tričko škoda, což byl opravdu dobrý obchod! Všude ve vesnici byly kočky! Ale všude! ;o)
Abych to nezdržovala. Jeden pán nám nabízel krávu, tričko Škoda jsme vyměnili za jiné 2 trička, to jedno za sošku, druhé za svíčku z psychiatrické léčebny v Bohnicích a tu za jinou nádherou ručně dělanou a krásně vonící svíčku s prsty u nohou. Za sošku jsme dostali konvičku od dětí z tamní základky z jedlého těsta, za to čarodějnici s mušlí a za to keramickou vázu. Jestli jsem to popletla, tak se omlouvám ;o)
Druhá skupina měla nakonec 20 kg brambor a třetí deštník, který byl v tu chvíli nejpraktičtější, protože pršelo. ;o) Někdo buď z B, nebo z C přivezl popelnici ;oD a ještě někdo od nás světlo od auta.
Domů jsme tedy razili za deště. Byla taky strašná mlha, že z jednoho kopce, který mě úplně fascinoval, byl vidět jen vršek.
Pak jsme byli zase rozděleni do těch skupin, jako při vycházce s překvapením. Byly 3 sporty, u kterých jsm
e se střídali. Naše skupina začala petangem, který ale snad nikoho nebavil, tak jsme pak šli na ping-pong, který mi strašně nešel, i když mi den před tím šel! Nechápu! ;o)
Pak jsme šli na střelbu, kde jsem úplně zářila! Vůbec jsem nevěděla, že mi to tak jde! Rozhodla jsem se chodit na střelbu, abych byla druhá Kateřina Emmons, ale jak teď na to koukám, je to dost drahý, ale kdybyste někdo o něčem věděli, řekněte! Fakt mi to šlo a byla jsem hrozně ráda! Třetí překonávání!
Pak byl volejbal. No, k tomu se vyjadřovat nechci, konec byl přestrašný a měla jsem chuť, rozmáznout třem nejmenovaným osobám hlavu o asfalt!
Všimli jste si, že jsem u všech tří odstavců začala slovem“pak“? Už mi dochází fantazie! Píšu to přerušovaně celý den! ;o)
Kapacita blog.cz nestačí na celý ten článek a musím uznat, že už jsem mrtvá, opravdu to píšu celý den. Možná sem dám fotky, teď si je můžete prohlédnout zde.
PS: Pokračování je online, here.

21 komentářů: „První kontakt s gymlitem 1/2

  1. OHHH… je 0:45 a dokončila sm referát a chtěla sem se tak mrknout jestli tu neni něco novýho a vidim tvůj nový článek… promin ale přečtu si ho až odpoledne protože číst ho teď tak se stane tohle 1.přitom usnu 😀 ne že by to bylo nudný(zatím nevím) ale je pozdě a za 2.mně to jak sem unavená přestane bavit takže si to tolik nevychutnám! Takže se zatím měj a počkej si na můj komentář o tomto článku 😉

    To se mi líbí

  2. 🙂 mám přečteno bylo to velice náročné soustředit se a snažit číct co nejrychleji a to je dost blby ptz já čtu jak slimák!! Štve mě to! Ale sem ráda že ste měli taky bezva seznamovák. Už se těším na 15. pa 🙂

    To se mi líbí

  3. nejdřív jsem se toho článku lekla – taková délka, ale Ty píšeš fakt hezky čtivě, tak jsem to přečetla a ani se nezadýchala :)) ten nápad mi přijde super, bych si to na střední taky užila… Jen by mě zajímalo, jaké pohnutky Tě vedli k těm hrozným myšlenkám po volejbale 😉

    To se mi líbí

  4. Ani netušíš jakou práci mi dalo ten článek přečíst. Četla jsem ho v mobilu na internetu asi celou hodinu, snažila jsem se být děsně nenápadná, tak už jsem nechtěla psát komentář o pauze jsem si nevzpomněla. To jste si museli užívat docela závidím, my vám nemůžeme konkurovat s nějakým výletem do zoo. A ještě něco Lucka Šafránková (snad jsem se nepletu ve jméně) chodí k nám na školu

    To se mi líbí

  5. Anet, já tě miluju! Ty jsi moje nejsmradlavější a nejdementnější zlatíčko!!!Eliška: To já taky! A jak! ;o) A já taky čtu strašně pomalu, vzpomínáš, jak jsme se na tohle téma spolu bavily? na rohu… ;o) Mně se stýská… ;o/Šárka: To se nikdy nedozvíš! ;o) A já to za pár měsíců zapomenu, možná ;o) A hrozně děkuju! ;o)Clars: Výlet do Zoo? To taky někdo říkal, že bude mít ;o) A teda, já číst něco na mobilu, tak na to radši seru ;o) Máš můj obdiv a moje poděkování. Lucka k vám chodí? A co xicht?? A co tam dělá?? ;o)Kiki: Dopiči! Já ne něj furt zapomínám! Já se ale polepším ;o)

    To se mi líbí

  6. POCTIVĚ jsem si to celé přečetla!!! Asi nejdelší článek v mém životě! Takže ses nenudila. Blaho zachvátilo mé srdce, že ses měla skvěle. A jak ses třikrát překonala. Já mám takovéto akce ráda, je to jiné, neznáš ty lidi a je sranda. Ale vysvětli mi, žes psala " budu tu 2 roky, pak na rok pryč a vrátím se do jiné třídy". Ty se někam chystáš?:-O A to o tom víš už takhle dopředu?

    To se mi líbí

  7. Rozhodně velice zajímavý článek. Já bych na začátku byla asi také dost nervózní. Zvláště, když by mi utekli spolužáci. Ale kdybych už něco hledala s nimi, byla bych v pohodě. ;o)

    To se mi líbí

  8. Ahojík!Takže ty jsi taky v prváku:Dchudáku střevní potíže znám…:/..Článek nadměrně dlouhý,ale píšeš spisovně:Dto koukám!:)Odkud vlastně jsi?:)A ty jsi tam nikoho neznala,když jsi šla do prváku?:)Já jsem šla sama a nikoho neznala…tedˇsedím s jednou holčinou v jedné lavici a je to pořád takové "začátkové",takže ještě ani newím co si o těch lidech myslet…:)

    To se mi líbí

  9. skvely. fakt dobry =D sem rada ze se ti tam libilo =) Jak se ma spravne dejchat?! uz patnact let se na to snazim prijit… marne. takze kdyz bezime se tridou na petrin, tak za prvnim stromem chcipu s pichanim v boku. a v rameni, znate to? :-O

    To se mi líbí

  10. To příjmení jsem měla špatně, to jsem přesně tušila, ale ty jsi asi pochopila o koho jde, takže to je fajn, jinak tam studuje sociální práce nebo tak něco, je to letos nově otevřeno… A o Xichtovi nevím ani prd…

    To se mi líbí

  11. Kájo my tedka behali 800m ale nepíchalo me v boku spíš sem chtela zastavit(prejit do chuze) už po druym kolečku ze tří. Ale dopadla sem dobře(první z holek-to není chlubení 😀 ) a Špáča mi jednou řikala že se má dejchat: jendou nadechnout a dvakrát vydechnout 🙂 tak to příště zkus pa

    To se mi líbí

  12. Elisabeth: Nó. Segra odjela ve třeťáku na rok do Francie, tak se taky takhle někam chystám… ;o)Eli, to vůbec nevím, kam… To je taky problém.. ;o) + Teda! První! No to jsem na tebe pyšná!! ;o)_*Metal.Since*_: To bude určitě lepší o;) My jsme se na tom seznamováku poznali celmek dost ,tak už to tak "začátkový" není. Jinak, jsem ráda, žes to četla ;o)Carolynn: Já nechápu, jaktože mě vždycky píchá jen v pravým boku! Všechny jen v pravým? To nikdy nepochopím!! ;o)Clars: Ona prý měla strašný známky  vypadalo to, že propadne, ale nevím, jestli propadla nebo ne, ale asi ne, vzhledem k tomu, že je u vás ;oD

    To se mi líbí

  13. Kájo dík. :-)A mimochododem v pravém boku máš orgán(nevim co to přesně je)co ti přeměnuje kyslík nebo něco takovýho a když rychle běháš tak ono to nestíhá přeměnovat a proto tě tam začne píchat. 😉

    To se mi líbí

  14. Tak v levym je slepý střevo takže můžes mit problem. 😉 Zaskákej si postupne na obou nohách (vzdy ale jen na jedne a pak je vystřídej 😀 ) a jestli te to bude bolet. Tak máš možná slepák(zánět).

    To se mi líbí

Napsat komentář k Kikineška Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.