První kontakt s gymlitem 2/2

Pokračování tohoto článku už tu konečně je! Hurá! Dávno už by to tu bylo ještě s jedním článkem, ale mně to nejde zveřejnit. Takhle se mi vymazal 3x jeden článek a tak. Ach, apoň jsem se nenudila. Jen teď chci upozornit, že kvůli této chybě na blog. cz nevím, kdy sem hodím nějaký nový článek.
Teď už tedy k seznamováku…
Pak jsme měli napsané osobní volno a v noci bojovka. To bylo katastrofální. Sešli jsme se snad v 9 v jídelně a v půl desáté jsme měli být u ohniště, kam jsme při osobním volnu přinášeli dřevo. Měli jsme si s sebou vzít šátek, baterku, propisku a na sebe plavky. Já je měla mokrý a já NESNÁŠÍM, když si na sebe musím vzít mokrý plavky. To už mě přednasralo. My jsme měli to neuvěřitelné štěstí, že jsme šli jako první, myšleno jako třída. Já jsem bohužel šla poslední. Byla jsem strašně smutná a strašně nasraná a unavená, takže mi bylo všechno jedno. Teď mě to štve, měla jsem si to užít.
No, čekali jsme tam strašně dlouho, jelikož se to hrozně táhlo. Já jsem tam u toho ohně usínala a těšila, jak budu skákat přes švihadlo a obíhat okolo stromů a nakonec jsem nedělala nic, co ostatní, jelikož jsem byla úplně na konci a nestíhalo se, takže jsem si jen udělala test pozornosti, zase, a jela jsem s Verčou na loďce. Vůbec nám to nešlo. Já jsem udělala jedno tempo a ona 4, Mně to bylo jedno. ;o) Dojely jsme k první kontrole, tam nám profesorka dala vysvědčení, které mi spadlo do loďky, takže bylo úplně mokré, pak jsme dojely k další, kde jsme vylezly a šly si vyplňovat hlavičku u výza. Pak nám změnila známku z rychlosti na 2, odevzdaly jsme baterky (já měla tu, jak se s ní dělá takový ten pohyb rukou nahoru a dolů a by se rozsvítila… Baterka Šukalka vůbec nesvítí!), prof. se nás zeptala, jestli jsme se bály a já zaraženě řekla, že ne. Mně vůbec nenapadlo se bát! ;oD
Šly jsme dál po svíčkách a vůbec jsme to nemohly najít. Nakonec jsme to teda nějak daly a dorazily k řediteli, se kterým jsme hrály piškvorky. Obě jsme si vedly dobře a ředitel byl z mé taktiky zjevně zmatený. Nakonec ale, ani nevím jak, mě dal… ;o) Zapomněla jsem říct, že jsem nějaký den hráli piškvorky jako třída… Nějak divně mi to hrozně šlo a ze 14ti zápasů jsem jich vyhrála 13… Není to divný? Normálně mi to nejde! Dál jsme zase někam šly. Tam byla ta učitelka, které se bojím. Měly jsme si zavázat oči šátkem. Já ho ale neměla, já měla triko, které mi skoro nedosahovalo, ale nakonec se mi ani jednou nerozvázalo, z čehož jsem byla velice překvapená. Měli jsme jít po provázku roztáhnutém po stromech. Šla jsem rozhodně, rychle a fajnově. Bylo mi to jedno.
Šly jsme dál. Pořád jsem se vůbec nebála. Šly jsme k té naší profesorce, ta nám řekla hádanku, kterou většina uhodla, ale já i Verča jsme vůbec nevěděly.. ;o) Pak jsme šly přes pole a na silnici. Měly jsme si sundat boty a přejít bosy část silnice, pak se něco dělo, ožralové vyřvávaly a my šly k další. Tam se měl držet medicinbal v natažených rukou. Nevím, jak dlouho.. Bohužel ;o) Před námi byl Martin s Nazeli. Martin to dal na dvojku a Nazeli na 1, hehe. Já i Akvabela, teda Verča, jsme to taky daly na 1, ale bylo celkem dost lidí, kteří to měli za 5… Mně se od trojky strašně klepaly ruce, ale překonala jsem se, zase! ;o)
Pak jsme šly domů. Už jsem myslela, že to končí, ale najednou jsem zjistila, že jdeme pryč od toho Areálu! Hrůza! Pořád nás děsily plavky a obě jsme říkaly, že kdyby po nás chtěli plavat, tak ani omylem. Pořád jsme si to opakovaly a kroutily hlavou, že nás tam nikdy nikdo nedostane.
Pak jsme nějakou dírou v plotě prolezli do toho areálu, kriketovou holí strčily míč do díry v minigolfu a pomalu se blížíme k bazénu. Tam 3 profesorky z F. „Jedna z vás se bude muset obětovat a přeplavat bazén“ a my jednohlasně „Já chci!“. Já vůbec nevím, co se stalo, ale najednou jsem měla strašnou chuť tam skočit! Nakonec jsme tam tedy šly obě a já byla najednou dokonale probuzená.
Céčko, které šlo poslední, se vrátilo v půl třetí a měli jen polovinu toho, co my… Jsem ráda, že jsem v A! ;o)
Jak jsem udiveně zjistila, snad polovina, co byla u nás ve třídě, byla šikanovaná. To je asi trochu silné slovo, ale já ho teď používám nějak častěji.. Myslím tím, jako že se s nimi moc nebavili a měli na ně i kecy… byla jsem z toho strašně překvapená! Nejen lidi, kteří na to vypadali, ale dokonce i ti, kteří vypadali úplně v pohodě! Sympatičtí, pohodový a společenští. Je to prostě strašně zvláštní ;o)
Teď jsem si ještě vzpomněla, že jsme snad druhý den hráli takovou hru, zase na 3 skupiny, ale tentokrát jiné. Měli jsme za úkol vyběhnout a zapamatovat si co nejvíce básniček rozvěšených na papírech pověšených na stromech v lesíku. Bylo jich 55 na 9 lidí v každé skupince. Museli jsme si říct, kdo si bude pamatovat jaké básničky, bylo to po pěti a 10 na konci jich chybělo. Já měla 1-5 a moje básničky byly všechny ve stylu této, kterou si ještě pamatuji:
Byl jednou jeden dědeček s města Doks,
Nejradši ze všeho šňupal koks.
„Lepší koks než brikety“
Poučoval kokety,
Když s nima v dancingu tančil fox.
Tahle básnička je zrovna dost na divná… ;o)
Nebo jiná, kterou jsem teď našla na netu :
Byl jeden dědeček z Brooklynu,
a ten měl na čele puklinu.
Ronil slzy usedavě,
že má strašný průvan v hlavě,
ten starý trumpeta z Brooklynu.
Museli jsme je říkat do slova a tak nebylo vůbec nic divného, když jsme se vraceli od prof., který nám to kontroloval, několikrát zpět k básničce. Moje 1-5 měl i Jirka z jiné skupiny, takže jsme se pořád střetávali před papíry. Bylo celkem zajímavé vidět, jak se někdo učí úplně to samé a porovnávat ;o)
Další básničky byly podobně dlouhé, ale už tam nebyl stařík ani dědeček. Já jsem řekla těch svých 5 a zbyl mi čas a tak jsem se naučila snad ještě jednu nebo dvě a vyhráli jsme to ;o) Celkem jsem koukala, že jsem si to všecko zapamatovala, protože moje paměť je na tom stejně jako fantazie, takže nic moc ;o)
Šestý a tudíž poslední celý den jsme měli dopoledne netradiční olympiádu. Snad si vzpomenu na všechny disciplíny, ale moc bych na to nevsázela… ta paměť.. ;oD
Jako první jsem šla na skok daleký. Nebylo to do písku, ale z místa a muselo se vyskočit, a jakmile jsem dopadla, tak zase vyskočit a pak zase a to už byl konec. Všechno se počítalo na body a já měla snad jenom 2 z pěti a všichni ostatní, s kterými jsem tam v tu chvíli byla 3! ;o//
Pak jsme šla na hod kládou. Těžká jak prase! Měla jsem buď, 2 nebo 3 body… ;o)
Dále tam bylo házení šiškami na strom, petang,
závod, kdo víc naplní flašku lžičkou s vodou, slalom mezi stromy, udržení pink-pongového (na kartičce bylo opravdu napsáno růžový pong)míčku na pálce a přitom chodit mezi židlemi a překračovat propasti, pak tam byly ještě kuželky a udržení se na tyči. To jsem se zase překonala a byla jsem lepší než většina kluků. Měla jsem 5 bodů, což znamenalo, že jsem se tam udržela 65 vteřin. Strašně se mi klepaly ruce, ale dala jsem to. Vzhledem k tomu, že to neumím vysvětlit, máte k tomu zde obrázek, na kterém je Johny- z C.
Po obědě jsme běželi „Dukelský závod“. Nemám tušení, proč se tak jmenoval, ale co… ;o) Já běžela zase s Jirkou a běželi jsme jako druhý ze všech. Vyběhli jsme z areálu špatným směrem, jelikož označení cesty bylo dost strašné. Naštěstí jsme pak díky mávání rukou profesorů u druhé zastávky pochopili, že se máme vydat do toho lesa, kde jsme někdy minule stříleli. Byla tam zase střelba, takže pohoda, ale měli jsme stejně celkem dost trestných minut. Pak jsme vyběhli k těm, co na nás před tím mávali, kde byl hod garnátem granátem. Já vůbec nevěděla, co s ním mám dělat! Jirka se vždycky rozeběhl, tak jsem to taky zkusila, jenže to je úplně na prd! Zkoušela jsem několik technik, ale nikdy to nevyšlo tak, jak bych si představovala… Nevadí, hodila jsem si svůj metr a běželošli jsme dál. Další zastávka byla strašně daleko. Zjistili jsme cestou, jak byla včerejší bojovka, a přišli jsme ke dvěma simulantům, kteří na závod nešli a profesorce na první první pomoc. Náš simulant měl zlomenou nohu někde v lýtku. První věc, co mě napadla, byla „dlaha“ a „musí to být přes 2 klouby“, což nám už tolikrát říkali ve škole, na táboře či kdekoli jinde. Jirka cestou ztratil svůj šátek (nakonec se našel) a tak jsem to musela ovazovat svým tričkem a půjčeným šátkem. Moje metoda byla dobrá až na to, že „přes 2 klouby“ jsem v praxi neudělala a klacek byl dlouhý, přes ty dva, ale šátek jsem uvázala pod kolenem, takže to tu nohu vůbec nefixovalo… Nevadí.. ;o)
Dále jsme běželošli přes pole s agresivními květinami na asfalt, kde jsme předběhli ty, co šli před námi. Tam byla druhá první pomoc. Tentokrát jsem já měla špatnou ideu a zachránil nás Jirka. Simulantka měla zlámané obě dvě nohy a potřebovala odnést kilometry daleko. Měli jsme najít nejlepší způsob. Stolička byla super, tak jsme Marušku odnesli přes most a pak šli dál. Třeba jsem něco vynechala, třeba ne – nevím. Běželi jsme ke konci. Vyčerpala jsem se tak, že jsem byla polomrtvá a tam najednou kontrola, že máme vylézt nahoru na strom po laně. Jirka to dal v pohodě a teď to bylo na mě. Já jsem byla mrtvá a ještě k tomu mi lezení na laně nešlo nikdy, takže jsem neměla žádné šance, ale ony říkaly, že aspoň za snahu jsou nějaké body a tak jsem to zkusila. Zavěsila jsem se tam a.. a.. vylezla až nahoru! Nechápala jsem to a nechápu to až do teď! Prof. mě hrozně povzbuzovaly a byly strašně milý! Já tam vylezla! To je strašný! Vždyť jsem byla úplně a dokonale mrtvá? Kde se to ve mně vzalo? ;o)
Pak jsme doplazili – teda jen já – k dalšímu stanovišti, kterého jsme si málem ni nevšimli, kde tak sympatické učitelky, že byste je nakopali do zadku! Tak jsme měli vyluštit morseovku, že se sejdeme u ohniště, nebo tak něco. Měla jsem si to před tím zopakovat, protože nám to trvalo strašně dlouho, ale co ;o)
Přiběhli jsme k ohništi, tam dali papírek a šli do bazénu.
Byli jsme první! ;o) Z celého ročníku jsme byli první ;o) Ano… nedá se říct, že by se všichni snažili, ale je to moc hezký pocit ;o) Je to fajn! ;o)
Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem tichá. Vždycky, co si pamatuju a co jsem pobrala trochu mozku, jsem vždy říkala své názory a vždy si stála za svým, ve většině případů jsem byla upřímná a dělala jsem pořád nějaké kraviny. Teď ale s těmi novými spolužáky jsem strašně tichá. Většinou kývám na cokoli, ať je to sebevětší kravina a neřvu přes celou třídu, nelezu po stropě a nezvedám obočí. To se ale změní, když jsem aspoň s jedním z Lupáčovky. Hned zase dělám kraviny, ale tam… ;o/ Ach jo… Asi jsem fakt tichá..
Večer byl diskotéka. To bylo úžasný! Sice nebylo pití, a když, tak z hrníčků se žloutenkou, ale jinak úžasný, i když to tak ze začátku nevypadalo. Nakonec se ale skvěle tančilo a … no prostě opravu super! ;o) Vždycky jedna třída na půl hoďky nebo na víc odešla a šla psát „článek do novin“. Já se na to samozřejmě strašně těšila, ale nepodařilo se mi to, jak se mým dobrým zvykem. Prostě, když mám téma od někoho určený, nedám to. Noco, měli jsme psát o tom seznamováku. Já se musela sakra přemáhat, abych myslela jen na to dobré, jak jsou tu vši tak strašně milí a tak… nakonec jsem to napsala a šla zpátky dolů. Řeknu vám, že od teď už to stálo za hovno.
Doprostřed se dal stůl a na něm pár lidí tancovalo. Všichni pak kolem toho stolu stáli a tleskali. Ze začátku to bylo dobré, ale pak jste prostě jenom pořád stáli kolem toho stolu a pořád jen tleskali, což bylo – aspoň pro mě a pár lidí – nuda. Netancovalo se, ale jen koukalo. Nuda. Vyvrcholilo to tím, kdy 2 kluci z B začali dělat striptýz. Já a pár lidí jsme si tancovali a ostatní koukali. Nakonec jsme si to ale užili. ;o)
Ještě k tomu, mě během druhé půlky diskotéky něco mě napadlo. Tak jsem skočila k MP3 a po čekání a pochopení systému nám tam hrálo Boom, boom, boom! Úžasný!
Diskotéka tedy byla v celku skvělá. Když skončila, řekli nám, že můžeme být do půl jedné v bazénu. Byla půlnoc, když to končilo ;o) To bylo tak úžasný! Ách! ;o)
Další den byl ten poslední. A to už jsem líná psát. Takže ve zkratce. Ráno při snídani jsme se dozvěděli, že jsme vyhráli ten běh, pak jsme se šli přetahovat a moje skupinka byla dvanáctá. Hádejte z kolika? Z dvanácti. Takový trapas pro mě, holku, která si na „svaly“ celkem zakládá.. ;oD Nevadí…;oD
Pak – krizová situace – řekli nám, že budeme plavat štafetu. Naše třída se vzbouřila, protože byla zima a vlasy a hlavně plavky by nám neuschly, takže bychom nastydli a pak by nám ještě shnil plavací obleček. Bohužel ředitel se nasral a řekl, že se to prostě konat bude. Já jsem samozřejmě šla.
Vélká zima! Na začátku to vypadalo, že budeme bojovat o první místo, ale nakonec jsme byli poslední. Jelo 9 kluků a 8 holek.
Dál jsme čekali a najednou jsme po obědě už jeli. Končilo flákání, končilo přemýšlení o jídlu, končilo povídání si a houpání do pravého úhlu na houpačkách, končilo nošení špinavého oblečení a špinavých bot, konec smrtelnéhopolibku, končilo to všechno. Ve vzduchu bylo cítit těšení domů, obavy z učení, loučení se seznamovákem a nikdo si neuměl představit, jak to bude vypadat. Většina si neuvědomovala, že to není jen tábor, ale že spolu prožijeme další 4 roky ve škole.Přijeli jsme tedy. Za nedlouho pro mě přijela máma a první, co bylo, bylo „Byla u nás mrtvola.“ Normálně nějaký chlap skočil z vedlejšího domu! A dneska jsem se dozvěděla, že to byl snad třetí chlap, tedy spíš kluk. Bylo mu snad sedmnáct. Začínám se bát..

Tak to je vše. Ten poslední den jsem dopisovala teď a s velkou nechutí. Hotovo, házím vám to sem ;o)
Další den byl ten poslední. A to už jsem líná psát. Takže ve zkratce. Ráno při snídani jsme se dozvěděli, že jsme vyhráli ten běh, pak jsme se šli přetahoovat a moje skupinka byla dvanáctá. Hádejte z kolika? Z dvanácti. Takový trapas pro mě, holku, která si na „svaly“ celkem zakládá.. ;oD Nevadí…;oD
Pak – krizová situace – řekli nám, že budeme plavat štafetu. Naše třída se vzbouřila, protože byla zima a vlasy a hlavně plavky by nám neuschly, takže by jsme nastydli a pak by nám ještě shnil plavací obleček. Bohužel ředitel se nasral a řekl, že se to prostě konat bude. Já jsem samozřejmě šla.
Vélká zima! Na začátku to vypadalo, že budeme bojovat o první místo, ale nakonec jsme byli poslední. Jelo 9 kluků a 8 holek.
Dál jsme čekali a najednou jsme po obědě už jeli. Končilo flákání, končilo přemýšlení o jídlu, končilo povídání si a houpání do pravého úhlu na houpačkách, končilo nošení špinavého oblečení a špinavých bot, konec smrtelnéhopolibku, končilo to všechno. Ve vzduchu bylo cítit těšení domů, obavy z učení, loučení se seznamovákem a nikdo si neuměl představit, jak to bude vypadat. Většina si neuvědomovala, že to není jen tábor, ale že spolu prožijeme další 4 roky ve škole.
Přijeli jsme tedy. Za nedlouho pro mě přijela máma a první, co bylo, bylo „Byla u nás mrtvola.“ Normálně nějaký chlap skočil z vedlejšího domu! A dneska jsem se dozvěděla, že to byl snad třetí chlap, tedy spíš kluk. Bylo mu snad sedmnáct. Začínám se bát..
Tak to je vše. Zjistila jsem, že kvalita textu je nic moc a tak se omlouvám.
Fotky si můžete prohlédnout zde.

7 komentářů: „První kontakt s gymlitem 2/2

  1. Ahojky, máš to tu moc hezký jestli bys ses chtěla kouknout na můj blog byla bych moc ráda mám tam hodně anket a videí,vtipy,životopisy,písničky,adopce pixelky a také bleskajdy pokud se zapojíš tak mužeš dostat diplom a muže i nějaký komentík písnou a i kamarády mužeš pozvat jestly budeš chtít pomoct vyhrát nějakou sotež tak písni tak pa pa a děkuji ti předem hezký den=o)

    To se mi líbí

  2. Nora: tak to nečtii!! ;)Márvy: Hehe, a kdybys věděl jak dlouho mi to trvalo! Strašné!! ;o)Denulka: Děkuju moc za pochvalu! Moc se těším na ankety, vtipy, videa, životopisy, písničky, adopce pixilky (?) a hlavně ty BLESKAJDY! Jé! Můžu dostat diplom?! Písnu nějaký komentík, pozvu kamarády!!!! Mocinky se těšánkuju na návštěvu tvého *muck* blogísku!Bože… Deny.. já mám trochu mozku…

    To se mi líbí

  3. To je hustý!!!!!!!§ my měli něco podobnýho s těma básničkama. Řikali nám že to sou irský lyriky. Eště si pamatuju:Byla jedna pani z Kypru, která měla vlasy plné flitrů. sedla si na ranec a jedla trhanec. velmi se hodící k trhlé dámě z kypru.A nebo:Šel jeden dědek z Neumětel, šel přes jetel přímo letěl. Ale hejno vos, nabodlo mu nos. Chudák dědek z NeumětelPamatuju si skoro všechny co jsem řikala já =)

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.