Jak jsem na tom teď?

Pokud jste četli články o seznamováku – nedivím se, jestli ne, tak si teď lámete hlavu nad tím, jak na tom s kamarády jsem. Trápíte se, že tam nejsem spokojená, že se se mnou pořád nikdo nebaví a že jsem zastoupila místo šedé myšky ve třídě. Jsem pořád v rohu, nosím jen černou a hnědou, chodím se zrakem nalepeným na chodníku a pořád shrbená. Dělám si zápisky, myslím na to, jak mi bylo skvěle na Lupáčovce, jsem smutná, nemluvím a pořád jen brečím. Jestli si myslíte tohle, nebyli byste daleko od pravdy.
Nebyli byste totiž daleko, ale přímo předaleko! Doufám, že jsem vás všechny vyděsila, tlak vám vylétl do strašných výšin a už vás křísí. V nemocnici si dáte notebook na klín, přijdete na tulene, zjistíte, že jsem v pohodě a hned, až se vyléčíte, mě vyhledáte a budete chtít zabít. V každém případě jsem vám buď unikla, nebo jsem vás neodhadla dobře a vy jste se nesložili, ale škodolibě tlemili a říkali si „To si zaslouží, hihihi.“
Ach, další typ lidí, kteří se nesložili ani netlemili, mě zase budou chtít ukřižovat za to, že tady píšu kraviny a nejdu rovnou k věci. Tak já už vás nebudu napínat a dám se do té horké kaše.
Dny po seznamováku byly… nic moc… Pořád jsem si připadala, že k nikomu nepatřím a připadalo mi, že mě nikdo nemá moc rád a že všude jen oxiduju a překážím. Domů jsem chodila nejistá a pořád jsem nevěděla a byla zvědavá, co bude dál.
První dojem, jak jsou všichni úžasní, neodpadl úplně, ale mám pár lidí, kteří mi sakra lezou krkem a pak pár, na kterých by se nějaké mouchy našly, ale pořád jsem tam ráda ;o)
Někdy jsem se bavila s Chůli, někdy s Anetou, někdy s někým jiným. Někdy jsme se začaly bavit já, Chůli a Aneta a to bylo! Jsou to úžasné holky! Bohužel je ale i nenávidím… Hrozně nenávidím! Za to, že jsou tak hrozné, že v jejich přítomnosti se prostě musím pořád smát! Furt! Dokonce jsem se už asi 2x válela na zemi, jak jsem se tlemila, jednou jsem kvůli nim a strachu z počůrání nedojedla své buchtičky se šodo a pak měla celý den hlad, přepadla ze židle, bouchla se do hlavy a v pondělí mě tak strašně bolela pusa, že jsem myslela, že mi upadne!
Mám 2 super kamarádky a hromaduhromadu dalších ;o) Jsem spokojená. I když to není a nikdy nebude jako na Lupáčovce.
Další roky na gymlitu budou jistě fajn! Hasta luego! Au revoir! Bye! ĝis la! .. víc už toho neumím…

12 komentářů: „Jak jsem na tom teď?

  1. ou jéé ,,thx U za koment .. podle tohodle článku (kterej jsem vážně přečetla xD ) předpokládám,že jsi na nejaky new škole .. v prváku :D.. taky jsem to zažila.. šla som na gympl z pětky..Zajimavý to zažitek :D.. ale jsi dobrá že ses tam "zabydlela".. ..Maj sa fajn !Ae ty prvni dva odstavce …to nemá chybu hej .. takovej dojeb ! sqele píšeš .Respect

    To se mi líbí

  2. Kikinka: Chichi! ;o)Mydoooom: Nemachři! Nemáš křídla!Nora: Jsem potěšena!Ivusha: Jé, díky ;o)Locki: Takovýhle komentář se jen tak nevidím. Dík… asi. máš úžasný a velmi osobitý styl psaní… Eh.. no nevadí.. příště..

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.