Věc upřímnosti

Když už jsme u té mé osoby, tak mě ve sprše napadla další věc. Vždycky, když nevím o čem psát, tak mě napadne téma „já“. Myslím, že je to zajímavé. Vždycky začnu u mě jako u celku, pak se nějak rozeberu a hle; myslím na určité téma a určitý článek. Třeba vám teď připadám sebestředná, ale já jsem – podle mě – tak zvláštní, že je až škoda o mně nepsat, ne? A jestli má někdo nějaké negativní připomínky, tak je mi to jedno, protože je to přece jen můj blog, že?

Moje upřímnost závisí hlavně na prostředí. Když jsem s někým, koho neznám a cítím se tam nesvá, nechávám si upřímnost pro sebe a o tom, s čím souhlasí všichni ve společnosti kromě mě, se moc nevyjadřuju. Když s tím ale nesouhlasím, tak určitě nekývám jako slepice s ostatními, ale neříkám nic.

Když jsem v prostředí, kde se cítím dobře, kde se nebojím a kde už vím, jaké tam mám postavení, záleží to hlavně na náladě. Když mám skvělou, buď věc podotknu mile anebo vůbec – pořád ale nikdy nepřitakávám, i když všichni ostatní bohatě chválí. Když si to nemyslím, určitě nebudu kývat, jen abych zapadla nebo něco podobného. Se špatnou náladou se s nikým nebavím, když mám normální, tak řeknu mile všechno, co si myslím a když jsem nasraná, tak vybleju všechno a následky jsou mi absolutně jedno.

Ježiš. Teď, jak na to koukám, tak to vypadá, že upřímnost je mi na míle vzdálená… To se mi nelíbí. Ale patrně je to tak. V tom případě po tomto zjištění se přestanu považovat za upřímného člověka a začnu o tom hluboce přemýšlet.

Já jsem asi upřímná tam, kde bychom neměli – milosrdné lži nemůžu přenést přes srdce, a tam, kde bychom být měli, jsem polovičně.

Kolik věcí se o sobě ještě dozvím? Začínám se nořit do introspekce! Snad z toho nezblbnu. Já bych tak chtěla chodit k psychologovi! Nebo na hypnózu nebo kamkoli, kde by mi o sobě něco řekli. No, buď si počkám až budu Rochild nebo až si vezmu Billa Gatese, protože nechci vyhazovat zbytečně peníze (ale kdyby byly jejich…) nebo budu dál psát články na mojí maličkost a časem si na sebe udělám rubriku.

Nemůžu říct, že by tento článek dopadl pointou i slohově tak, jak jsem si představovala, ale mazat ho už nebudu. Doufám, že jste pochopili aspoň něco tak, jak jsem si představovala a že nezvracíte z asi milionu ukazovacího zájmena TO, které jsem různě skloňované použila snad desetkrát, což je v takto malém článku bráno skoro za zločin.

5 komentářů: „Věc upřímnosti

  1. Seš skvělá osoba a zkoumat uvnitř bych já radši nedělala 😀 A jaktože nemáš o čem psát dyť můžeš psát o čemkoliv třeba jak sme se super bavili na Klingerovi nebo třeba o mě 😀 ale chápu že neni tak uplne lehký něco napsat ale čist to je zabava 😉

    To se mi líbí

  2. No hele, tak to je krása, jak to každej vidíme jinak,o)Co se týče psychologie… nakonec třeba taky skončíš u hvězd… u mě to začalo touhle touhou se o sobě něco víc dozvědět, a pak se to už vezlo

    To se mi líbí

  3. to já mám ve společnosti podobné vystupování – ale nejsem si jistá, že to je o upřímnosti, ale spíš o zakřiknutosti, či lépe nesmělosti… ale co já vím ;)každopádně je to přece hlavně blog o tobě a o tvém životě, tak přece musíš začínat od sebe :))

    To se mi líbí

  4. Eliška: No to jsem moc ráda. A proč by ses nechtěla zkoumat? To je super!! o)Anet: Já hvězdám nevěřím! Znáš tu pohádku od Čapka? Jasnovidec?! Poslouchej jí 2 měsíce v kuse a něco pochopíš… ;o!!!!!Šárka: Jo…. já si taky myslím, ale upřímnost v tom taky tak nějak je. Chůlinka: Střííívkooooooooooooooooooooo!

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.