Těžké žít bez každoroční samozřejmosti

Když mi máma řekla, že zaplatila pobyt v horách ve Francii a řekla sumu, kolik to stálo, pochybovala jsem o její inteligenci. Nemáme totiž zas tolik peněz nazbyt a vyhazování za tohle mi přišlo naprosto zbytečné. Vždycky jsme jezdili k tetě na hory, jenže teď už se druhým rokem chata rekonstruuje a tak jsme nebyli už dva roky nikde.
Po pár týdnech či měsících jsem si uvědomila, že se tam těším a začala jsem mámě děkovat. Začala jsem slintat po všech snowboardech, které vidím a cokoli, co vypadalo podobně, mi připomínalo, že za chvíli taky budu mít. Uvědomila jsem si, že se těším, až pojedeme letadlem, až tam přijedeme o dvě hodiny dřív, bude tam hrozně moc lidí, všechno bude strašně drahé, problémy s letenkami a kufry, vzlet a zásoba žvýkaček, jídlo v krabičkách, plastové příbory, čaj, rozdrobené rohlíky, přílet, cizí letiště atd. Příšerně jsem se začala těšit a už odpočítávám dny.
Teď ale také pořád víc a víc vzpomínám na chatu. Naše každoroční rituály, slavení Silvestra, pravidelné zahrabání auta ve sněhu, nandavání řetězů, rádio Černá hora, kypření, párky v rohlíku, čaje s griotkou, kupony, pády, frajeření, fronty, skokánky, Krvák. Pak také hraní bulky, hromadu punče, ranní dívání na To je baba, napsala, snídaně, zimu, budníky… Když najednou něco takového skončí, je to zvláštní a zjistíte, jak vám taková samozřejmost chybí. Hrozně se těším, až bude chata zase v pořádku. Už tam chci!

23 komentářů: „Těžké žít bez každoroční samozřejmosti

  1. Strašně se těším! Ale mám dotaz! My tam letíme letadlem???! Strašně satršně strašně se těším. Na snowboard…jak budeme jezdyt rychle, že se skoro zabijeem. Uwaa, tak moc mi to chybí!!!

    To se mi líbí

  2. Pamatuji si na dobu, kdy jsem měl cestu letadlem za něco mimořádného. Poprvé jsem si vychutnával každou minutu stejně jako podruhé a potřetí. Nikdy bych to do sebe neřekl, ale už mě to přešlo a beru létání více racionálně. I s tím nechutným a složitým jídlem, při zatažené obloze fádním výhledem z okna,  se vzduchem, který od startu toužím vyměnit za čerstvé venkovní povětří:) Ideální by bylo vymyslet způsob jak se na potřebném místě objevit třeba lusknutím prstu. Ale na to si budeme muset ještě nějakou chvíli počkat a do té doby se mačkat v letadlech a vlacích.

    To se mi líbí

  3. Tomáš: Jo, ale zkus pár let vůbec nelétat a jak se ti bude stýskat! ;o) A lusknutí prstů  bych brala nejen na cestování ve velkých vzdáleností. Do školy a zpět za 2 vteřiny! Můj sen! ;o))Maartin: Pokud je to student agenci, tak jo ;o))Tygřík: Jo, sníh je debilní v Praze jako kreténskej poprašek a pak jako bláto, jenže se snowboardem…!

    To se mi líbí

  4. No, nevím jestli si to pamatujete (Tuleň, Kikuška), ale jednou jsme tam byly s vámi (já, sestra, máma). Já už si na to taky moc nepamatuji, ale vím, že  jsme se bavily. Klidně bych to prožila znovu=O)

    To se mi líbí

  5. Já jsem lyžař. Ale bohužel už asi 3 roky ne. Není čas a výbava. Peníze jo, ale přijde mi to vyhazování financí, když jsme obě se ségrou na vejšce. Moc ti to přeju, Francie je super v mnoha ohledech.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.