A máme naplánováno

Když jsem byla malá, máma se chovala jako matka z příručky a na každý den jsem měla aspoň jeden kroužek; balet, keramika, sportovní hry, angličtina…

Když jsem však přestoupila na druhý stupeň, matka po nějaké době usoudila, že už si mám kurzy hledat sama. Tak jsem měla tedy měla roky proflákané doma, jelikož- až na pár výjimek- jsem nebyla schopná si nic sehnat. A plánovat něco dál? Věděla jsem, co bude za měsíc? Za rok? Ne, jen to, že vše zůstane při starém; budu 10 měsíců ve škole a potom pojedu na tábor.
Teď? Vím, co budu dělat 3 roky dopředu! A je skoro březen a mám naplánované celé prázdniny. To jsem neměla snad nikdy… A jak vypadá můj normální týden? Po – flákání, Út, školu končím ve čtyři a potom flákání, St- logopedie (hodinu jedu tam, půl hodiny TDNkám, hodinu jedu zpět), Čt – DTA (hodinu tam, hodinu a půl na kurzu, hodinu zpátky) Pá – nic, So- nic, Ne- od 18:00 porada na tábor (hodinu tam, hodinu zpět).
Najednou má všechno řád a já vím, že středy, čtvrtky a neděle jsou z poloviny plné, že na začátku prázdnin pojedu jako instruktor na tábor, že možná pojedu ještě na jeden, že 21. 8. frrrčím do Mexika, pak je Velký Roční otazník a až se vrátím, začne škola a jdu do tanečních.
Líbí se mi, že budu vědět, co budu dělat, ale je to opravdu tak moc fajn?
Teď jsem viděla dokument o cizincích žijících v Norsku. Tam byla Afričanka bojující proti ženské obřízce a ta říkala, že se těší, až pojede zpět domů, že tady se vše počítá na čas a vše je naplánováno. Tam se ale žije okamžikem.
Kdo ví? My to asi moc objektivně soudit nemůžeme, protože nemáme žádné srovnání. Třeba ale někdy někdo bude mít tu šanci. Pak mi řekněte!

9 komentářů: „A máme naplánováno

  1. To, že jsi byla několik roků doma bez kroužků, bylo taky podle příručky 😛 děti se maj nechat několik let jen tak, aby si potom toho kroužku, který si samy vyberou, potom vážily 😀

    To se mi líbí

  2. Lepší všechno na čas než ženská obřízka. Víš co všechno ti useknou? Všechno. I to. A ještě to dělaj špinavou tupou žiletkou. Největší hnus. A jasný pravidla ti dávaj svobodu. Já jsem pro, holka, vždyť nic nemáš,o)

    To se mi líbí

  3. No právě, otázka je, o co stát. Očividně, většina lidí touží po žití ze dne na den. Jenomže pak se vám může stát, že vám ušmiknou něco, co by ste za pár let měli rádi. Často si stěžuju, že žiju ve stereotypu a že by to chtělo nějaký vzrůšo. No jo, jenomže co udělat, aby mě u toho nezavřeli, nebo ještě líp, nezabili?

    To se mi líbí

  4. Maartin: Opravdu? Ale já jsem byla vychovaná tak, že jsem si jich vážila i přesto ;oDTygřík: ;oDNora:  Zlatá pravda! Ještě tam říkali, že umře hrozně velký procento těch holek a že musí mít snad 14 dní zavázané nohy u sebe! Jsem ráda, že jsem z Čr! ;oDJohnny Midgey: Dokonale! ;o)

    To se mi líbí

  5. Jo začalo me ale desive štvát že nic nedělám…je to pořád stereotypní a to je nudný!! …chci něco podnikat..začít žít…s verčou máme trošku pokroky ale hlavně snahu! 😀

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.