A žili spolu šťastně až na věky…

Většina lidí má za své největší životní cíle bohatství a lásku. Nechtějí si stěžovat na svůj životní styl a chtějí mít někoho, koho budou milovat po zbytek. Proč ale vůbec něco takového chceme? Proč by někdo chtěl někoho na celý život? Co to je za zvyk?
A můžeme se i dostat k tomu, proč chceme i nějakou lásku. Co to sakra je? Nějaká divná věc, která vám zaslepí vaše smysly, že v první fázi poblouznění nevidíte na druhé osobě žádné vady? A dál?
Anebo rovnou ke všem citům! Proč se o nich tak moc mluví? To jsou ty city tak důležité? Jak může být něco, co je nehmotné, nezvažitelné a nepočitatelné tak podstatné při našem bytí? Ale přesto tomu tak je.
Toto však píšu jen pro kvůli tomu prvnímu odstavci. Partner na celý život…

Napadlo mě to, když jsem si v mé Mojí psychologii (doporučuji naprosto všem) četla o tom, jak udržet vztah v krizích, které nastávají po roce vztahu, po třech, po deseti či po pětadvaceti. Jak jsem četla, vnímala jsem čím dál tím míň, protože se mi všechny smysly zpříčily a v mém mozku bylo jedno velké NE. Rozumová část totiž skočila na citovou a ležela na ni tak chytře, že mi zabránila, abych na ni i jen půlkou oka pohlédla. Ovládl mě tedy totálně rozum a musím uznat, že se mu to vede do teď. Nechápala jsem, proč bych se musela tak snažit a překonávat tolik překážek jen proto, abych zůstala s nějakou smradlavou osobou.
Zkoukla jsem teď další díl Sexu ve městě. A zkonstatovala jsem, že takhle budu vypadat já. Ve třiceti pěti letech budu snad úspěšná v práci a nebudu mít stálého chlapa. Budu o tom mluvit s kamarádkami, které na tom budou podobně, budeme si spolu stěžovat, litovat se a smát nad svými osudy. A hledat si někoho, kdo se mnou zůstane, vezme si mě a bude se mnou i ve 110 letech, kdy budu scvrklá, celkem nepohyblivá babička s vráskami i ve vlasech, pokud nějaké mít budu. Jenže to už bude pozdě, protože i tak úspěšná žena, jako budu já (skromnosti nikdy není dost), bude chtít mít rodinu a až ve čtyřiceti bych moc děti mít nechtěla…
O to však nejde. Kdybych si děti mohla dělat sama, kdyby nebyly poznamenány tím, že žijí bez svého otce, a kdyby to bylo naprosto normální, udělala bych si dvě dětičky v pětadvaceti, do té doby si užívala a pařila, po dětech pařila míň a za deset nebo patnáct let bych si našla stálého pantera, možná.
Ono to tak ale není. Svět chce, aby se chlapi také zapojili do dělání dětí a společnost je pořád taková, že když dítě nemá plnou rodinu, zanechá to na něj do budoucna následky
Proč je pro nás tak důležité, najít někoho, s kým trávit takovou dobu? Pomineme-li děti?
Láska je nemoc, která brzdí tvou kariéru a nutí tě rozhazovat peníze.
Láska je mechanismus, jenž vynalezli bankéři, aby nás donutili přečerpat účet.
Láska je krátkodobá hormonální úchylka, která brání dokonalému rozvoji osobnosti.
PéEs:Jsem si jistá, že až zase budu zamilovaná nebo na mě skočí jiný cit a budu si číst tento článek, tak pozvednu obočí tak, jak jsem ho ještě nikdy nepozvedla a při tom si budu klepat na čelo. Ale zaznamenat by se mělo všechno.

27 komentářů: „A žili spolu šťastně až na věky…

  1. Mě se hrozně líbí citát z magazínu MF dnes kdysi na začátku února. "Snaha imponovat milované bytosti vede k tvůrčím činům, vědeckým objevům" Až na to, že můj milovanej bytost by se spíše než okouzlen cítil být uražen.

    To se mi líbí

  2. Klári: Teším se na tebe! ;o)Trubadůra: Ale většina to tak dělá… asi na tom něco bude… ;oDPajavla: Třeba jo, třeba ne.Hildegarda: Proč? Kdyby pro kvůli mně někdo něco objevil, rozhodně bych se neurazila! ;o)Maartin: ;o) Všechno z Červeného trpaslíka!

    To se mi líbí

  3. ono jde o  to, že prostě někoho potřebuješ: komu řekneš své bolístky, kdo tě obejme, když ti je zle, s kým se zasměješ, kdo tě podpoří, a naopak: koho podpoříš ty, objemeš ho, staráš se o něj, a naopak: opraví ten zatracený kapající kohoutek. Kamarádky jsou na to samo fajn(až na ten kohoutek), ale časem zjistíš, že to prostě není ono.jsi ještě mladá, věř, že to poznáš 🙂 nečti hloupé knihy o vztazích, nesleduj hloupé seriály o vztazích: prožívat je je o něčem jiném :)a hlavně: večer si lehnout k milované osobě (funící, chrápající a kdoví co ještě) je to nejhezčí na těch mezilidských vztazích 🙂

    To se mi líbí

  4. Láska … přiznám se, že je tak trochu mím cílem. Díky lásce je můj život hned o něco veselejší. Nechci bohatství, peníze, je to úplně zbytečné. Někteří to taky říkají, ale jsou to jenom slova, ne všichni. Někdo to myslí upřímě, ale na co peníze jsou ??? Téměř na nic. Lásku, štěstí a radost si za ně nekoupíš …

    To se mi líbí

  5. No, nemám slov, četla jsem s otevřenou pusou, musíme to někdy pořádně rozebrat. Ale nejvíc mě dostalo, to s dětmi, že svět chce, aby se chlapi zapojily do dělání dětí. Je to naprosto úchvatně napsané, ale chtělo by to do života více optimismu..

    To se mi líbí

  6. Clars: Je to plné ironického optimismu! ;oDKlári: Konedžně nějagá reagce! Bude mi to chybět!!!Mima: Jasně, K čemu jsou peníze? Já si to nemyslím. Peníze důležité podle mě jsou, protože když je nemáš, nemůžeš žít tak, jak chceš a máš hromadu problémů. Také jsem byla zastánkyně "peníze jsou na hovno", ale… v dnešní době… ;o)

    To se mi líbí

  7. Podle mě slovo láska obsahuje spoustu jednoduchých citů a pocitů jako například chtíč, vzájemné sympatie, sexuální přitažlivost nebo sobeckost. Přeceňovaný stav (zamilovanost), po kterém ale každý touží.   Pro mě je nejdůležitější ta jistota, porozumění, důvěra. Aby se člověk měl na koho těšit, kým chlubit, komu prozradit nehlubší myšlenky.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.