Já a moje drahá fobie

Každý má nějakou fóbii a každý ji prožívá jinak. Sestra pravidelně ječí, když vidí moje pyžamo s nakresleným hadem, sestřenice vříská, když vidí pavouka, máma jako laň skočí na stůl, když zahlédne myš, paní v televizi se nemohla oblékat, protože se bála knoflíků a kreslená postavička v mém oblíbeném seriálu měla panický strach ze zahradní hadice, protože si myslela, že ho udusí. Jak už jsem psala, jsem přesvědčená, že i Pepek námořník měl něco, čeho se bál, i když to nedával najevo křikem a pohyby rukou tak rychlými, že zasáhnout čmeláka, rozprskl by se kilometry daleko.
Je to neuvěřitelné, ale i na vašeho malého tuleně skočilo toto slovo, u kterého nikdo neví, jestli se píše s dlouhým o nebo s krátkým. Tak či tak, přišlo rychle a stihlo již zapustit kořeny. Je to strach z jídla. Trapas, viďte? Chce být in? Mluví o tom všichni, tak taky musí začít? Anorexie? Bulimie? Ale děti, vždyť jsem to já!

Strach z jídla je u mě něco úplně jiného, ale myslím, že je to víc kruté než již zmíněné psychické choroby související s jídlem.
Fobie se objevila během tohoto školního roku. Po přestupu na novou školu jsem se totiž hodně změnila. (někdy se vám vysměji) Pamatuji se, kdy to začalo. Jedli jsme ve školní jídelně buchtičky se šodó, které se neskloňuje. Měla jsem na talíři víc malých buchtiček a kamarádka měla jen 4 velký buchty. Okomentovala to a tím mé trýznění začalo. Poprskala jsem obsahem své pusy vše v dosahu deseti metrů. Od té doby mě to pronásleduje na každém kroku. Taková má osobní psychická šikana.
Říkáte si, že to nic není? Nevíte ale, co si musím prožít. Ty muka, s kterými si strkám každé sousto do úst, ty obavy ve ztrapnění, strach, že se nenajím a agónie při pití. Nejhorší je, že strach už přešel v šílenství, takže vždy, když někdo promluví, mám v očích šílený výraz, tělo se klepe a při jakémkoli vtipu i nevtipu se začnu smát.
Velmi smutné však opravdu je, že na obědech ve školní jídelně se tlemím vždycky. Je to nezadržitelné i v normálních situacích a teď si představte, to musí trpět člověk v tomto citovém rozpoložení. Vtip, humor, debilní xichty, prsty a jídlo v nose… Je to všude…
Šílenství. To mě provází celým procesem stravování. A to je moje fóbie. Patrně jediná pořádná, co mám. (Kromě strachu, že se smíchy počůrám)

38 komentářů: „Já a moje drahá fobie

  1. No jo tak to asi není moc jednoduché, chce to se zapřít a nějak se s tím pokusit bojovat. Možná jíst jen po malých soustech, ale to jsi určitě už zkoušela. 🙂 Zrovna mě nenapadá z čeho mám já fobii, ale určitě taky nějakou mám to se ví :D.

    To se mi líbí

  2. Já mám fobii jenom z rybího filé.I když sním třeba jen kousíček, tak do hodiny začnu zvracet a častěji chodit na záchod. Opravdu nevím čím to je. Ale není to nic příjemného. Musim si tedy hlídat´co jím.

    To se mi líbí

  3. Nevím, jestli se po přečtění tohodle článku mám smát, nebo tě litovat. Znám to. Takovou fobií sice zas tak netrpím, ale taky se někdy bojím, že někdo řekne tak srandovní věc, že se prostě začnu smát a bude mi jedno, že právě jim 😀

    To se mi líbí

  4. Já mám už od první třídy fóbii z pití. Tehdy se mi povedlo vyprsknout na družinářku, která mě už v tý době nesnášela, malinovku. Největší průser byl, že měla svoje bílý oblíbený tričko. Zbytek školního roku sem proseděla každý odpoledne na trestný lavičce.

    To se mi líbí

  5. ahoj, taky mam neco takového jak Ty. jen jsem měla asi jiny šok a uz jsem se zasprajcla a nechci jist na verejnosti. Nevim… docela to je blby. Ale Ty to do sebe nasoukas ne? me je na zvracení a radsi se tomu vyhýbám a jím pekne v klidu doma

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.