Každý má nějakou fóbii a každý ji prožívá jinak. Sestra pravidelně ječí, když vidí moje pyžamo s nakresleným hadem, sestřenice vříská, když vidí pavouka, máma jako laň skočí na stůl, když zahlédne myš, paní v televizi se nemohla oblékat, protože se bála knoflíků a kreslená postavička v mém oblíbeném seriálu měla panický strach ze zahradní hadice, protože si myslela, že ho udusí. Jak už jsem psala, jsem přesvědčená, že i Pepek námořník měl něco, čeho se bál, i když to nedával najevo křikem a pohyby rukou tak rychlými, že zasáhnout čmeláka, rozprskl by se kilometry daleko.
Je to neuvěřitelné, ale i na vašeho malého tuleně skočilo toto slovo, u kterého nikdo neví, jestli se píše s dlouhým o nebo s krátkým. Tak či tak, přišlo rychle a stihlo již zapustit kořeny. Je to strach z jídla. Trapas, viďte? Chce být in? Mluví o tom všichni, tak taky musí začít? Anorexie? Bulimie? Ale děti, vždyť jsem to já!
Strach z jídla je u mě něco úplně jiného, ale myslím, že je to víc kruté než již zmíněné psychické choroby související s jídlem.
Fobie se objevila během tohoto školního roku. Po přestupu na novou školu jsem se totiž hodně změnila. (někdy se vám vysměji) Pamatuji se, kdy to začalo. Jedli jsme ve školní jídelně buchtičky se šodó, které se neskloňuje. Měla jsem na talíři víc malých buchtiček a kamarádka měla jen 4 velký buchty. Okomentovala to a tím mé trýznění začalo. Poprskala jsem obsahem své pusy vše v dosahu deseti metrů. Od té doby mě to pronásleduje na každém kroku. Taková má osobní psychická šikana.
Říkáte si, že to nic není? Nevíte ale, co si musím prožít. Ty muka, s kterými si strkám každé sousto do úst, ty obavy ve ztrapnění, strach, že se nenajím a agónie při pití. Nejhorší je, že strach už přešel v šílenství, takže vždy, když někdo promluví, mám v očích šílený výraz, tělo se klepe a při jakémkoli vtipu i nevtipu se začnu smát.
Velmi smutné však opravdu je, že na obědech ve školní jídelně se tlemím vždycky. Je to nezadržitelné i v normálních situacích a teď si představte, to musí trpět člověk v tomto citovém rozpoložení. Vtip, humor, debilní xichty, prsty a jídlo v nose… Je to všude…
Šílenství. To mě provází celým procesem stravování. A to je moje fóbie. Patrně jediná pořádná, co mám. (Kromě strachu, že se smíchy počůrám)
Jediný kočičí tuleň na světe 
Nikdo to nemá v životě lehký…,o)
To se mi líbíTo se mi líbí
😀 jako třeba dneska na obědě 😀 škoda že jste to krásné "aaaachchchchch" neslyšely :DD
To se mi líbíTo se mi líbí
hele, neříkej, že existuje někdo další jako já:D…
To se mi líbíTo se mi líbí
nora: A ploutvonožci ještě těžší…
To se mi líbíTo se mi líbí
No jo tak to asi není moc jednoduché, chce to se zapřít a nějak se s tím pokusit bojovat. Možná jíst jen po malých soustech, ale to jsi určitě už zkoušela. 🙂 Zrovna mě nenapadá z čeho mám já fobii, ale určitě taky nějakou mám to se ví :D.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jó to znám, to sme měli zrovna dušenou zeleninu a to bylo taky všude 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Heh!! 😀 Někdy s váma chci jít na oběd!! 😀 pojdte někdy do KFC na jídlo!! :D:D:D
To se mi líbíTo se mi líbí
😀 😀 kromě strachu že se smíchy počůrám 😀 😀 heej tak to je hustá ale bohužel pravdivá hláška!! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Kájo, kdo by tě nemiloval… ❤ !!!
To se mi líbíTo se mi líbí
Nora: tuleně nelze nemilovat 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
kiki: Raději ne… fakt! ;oD
To se mi líbíTo se mi líbí
Pierre: Jo, malá sousta jsem zkoušela a celkem to pomáhalo, ale stejně… Ach jo!! ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
teda no to je tak fajn článek,že bych ho dal hned na malí novinky…co myslíš,Tuleni?;P
To se mi líbíTo se mi líbí
hm, kamoška už se mnou odmítla sedět na obědě, páč jsem jí jednou, tak nějak nedopatřením prskla kousek chleba mezi oči:D:D
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka: ;D
To se mi líbíTo se mi líbí
Kretének: Á! Už je mi jasný odkud vírt vane!
To se mi líbíTo se mi líbí
Já mám fobii jenom z rybího filé.I když sním třeba jen kousíček, tak do hodiny začnu zvracet a častěji chodit na záchod. Opravdu nevím čím to je. Ale není to nic příjemného. Musim si tedy hlídat´co jím.
To se mi líbíTo se mi líbí
Cassidy: Fuj, tak to ti teda vůbec nezávidím!
To se mi líbíTo se mi líbí
ale no tak kájo! jídlo jsi kolem sebe prskala vždycky:D
To se mi líbíTo se mi líbí
Fobie z jídla. To jsem ještě neslyšela. Nějaká foodfobie?
To se mi líbíTo se mi líbí
To přejde jedině časem 😉 je tady ale taky možnost, že ti to jednou bude chybět 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Nevím, jestli se po přečtění tohodle článku mám smát, nebo tě litovat. Znám to. Takovou fobií sice zas tak netrpím, ale taky se někdy bojím, že někdo řekne tak srandovní věc, že se prostě začnu smát a bude mi jedno, že právě jim 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Já mám už od první třídy fóbii z pití. Tehdy se mi povedlo vyprsknout na družinářku, která mě už v tý době nesnášela, malinovku. Největší průser byl, že měla svoje bílý oblíbený tričko. Zbytek školního roku sem proseděla každý odpoledne na trestný lavičce.
To se mi líbíTo se mi líbí
Kája: Foodfobie, jasně 😀 Děkuju a taky doufám ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
Mima: Máš mě litovat! ;o) A jakou fobii máš? Svěř se! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka: ale zase se zas už tolik nezasměješ,aspoň za střízliva už ne 😀 sestra už o tom taky určitě něco ví ;D
To se mi líbíTo se mi líbí
No, tak to já to mám jednoduchý, protože před pavoukama utíkám a nikdo mě je nenutí jíst.
To se mi líbíTo se mi líbí
kájik-ale to se prostě stává každýmu (a navíc je to vtipný a oživí to časwtro hnesný oběd:D )
To se mi líbíTo se mi líbí
Maartin: No, poslední dobou fakt nevím, jestli mi to za ten smích stojí. Asi jo 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to jsem ještě od nikoho neslyšela :). Hmmm.. 🙂 Tak ať to přežiješ :D.
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuju, taky v to budu doufat ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
moje kamarádka má skutečně fobii na knoflíky… v jejím šatníku nenajdeš jedinej… a já? nemám rád starý ženský, jejich mentalitu obecně 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Pavel: Ježiši! Jednou taky budeš stará ženská! 😀 A jak se ta fobie na knoflíky projevuje? A jak k ní přišla??
To se mi líbíTo se mi líbí
[33]: mám kliku že stará ženská nebudu… mám jenom s nimi špatné zkušenosti… 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Pavel: Ty jo, a byla u psychiatra?
To se mi líbíTo se mi líbí
😀 Inu, těžký to máš, milej tuleni. Ale jestli tě to potěší, tak já zase dostávávám záchvaty smíchu při větě "Nedala by sis koláč?" 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Rybička: A nedala by sis toust? 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
ahoj, taky mam neco takového jak Ty. jen jsem měla asi jiny šok a uz jsem se zasprajcla a nechci jist na verejnosti. Nevim… docela to je blby. Ale Ty to do sebe nasoukas ne? me je na zvracení a radsi se tomu vyhýbám a jím pekne v klidu doma
To se mi líbíTo se mi líbí