Za můj krátký živůtek jsem většinou měla všelijaké výhrady ke svému tehdejšímu věku. Moc malá, moc stará… Pamatuje si, že před rokem jsem byla zcela zoufalá, protože mi za chvíli mělo být 15. Že už definitivně nebudu ta malá roztomilá s dlouhými vlasy a že už mě automaticky nebude omlouvat můj věk a když ne, tak se na něj budu moct vymlouvat já. Že ještě nemám rozum a jakékoli minimální zkušenosti, z kterých bych čerpala. Dostanu občanku, za chvíli práci, manžela, děti, důchod a pěkný malý obřad.
Myslím, že už jsem sem jednou psala, že přišla patnáctka a najednou na mě skočili jiné názory a celý život se plus mínus změnil. No, zas tak moc ne, ale musím to trošku zdramatičit, ne? Až na jednu věc, o které se bavím jen v úzkém kruhu kamarádů, jsem naprosto spokojená s tím, co dělám.
Miluju tenhleten můj styl života… Poznávání nových věcí, chození s kamarády na diskotéky, kdy mám před začátkem vždy trapné fyziologické obtíže, které mi působí nervozita; chození s kamarády na vodnici, což jsem vyhodnotila jako nejlepší relax a nejlepší způsob na povídání; chození s kamarády na koncerty; chození ke kamarádům domů; přespávání s hromadou lidí, které mám strašně ráda; to, že si neustále stěžuju na nedostatek peněz, protože je pořád někde utrácím, ať už za to chození do klubů nebo zpříjemňování cesty domů nějakou drobrotou (drobná dobrota); poznávání Prahy a bezcílné chození při jejím poznávání; bytí v útulném panelákovém bytečku; psaní článků atd. Nevzpomínám si, že bych někdy byla takto spokojena.
Jsem dosti výbušný člověk a naštvat mě může cokoli (což ale nikdo z vás nemůže znát, protože pravé výbuchy nastávají, když jsem sama nebo mezi hromadou lidí, které neznám – nechtějte mě potkat v MHD). Poslední dobou se ale na svět dívám pořád víc a víc se vztyčenou hlavou a úsměvem na tváři! Ach!
Nedokážu si představit, že mi jednou bude 15 let a už nebudu tím malým dítětem. Ikdyž pro moje kámoše asi pořád jo. Pořád mě berou jako malé děcko, někdy to naštvě, ale na druhou stranu si říkám, jak je to skvělé mít tolik roků před sebou a že můžu ještě všechno změnit. Nedokážu a ani nechci, si představit, až mi bude 18 a budu za všechno zodpovědná.
To se mi líbíTo se mi líbí
pohled na svět se mění pořád a i já, ač si říkám že jsem pořád spokojená, za ta léta, tak se pořád něco mění a přehazuje..
To se mi líbíTo se mi líbí
já jsem taky za tenhle nový život ráda. Spousta srandy a zážitků…..a mimochodem…přestaň furt všude tvrdit, že jsi konfliktní typ. To všichni dávno víme :DDD
To se mi líbíTo se mi líbí
Ach jo, Tuleni, netrap mě. Posalední dobou jsem u sebe shledala hodně podobný příznaky (čeho?) – neovladatelná až zvrácená láska k vodnici a chození kamkoli s kýmkoli… problém je, že kromě peněz se mi nějak nedostává ani nikoho, kdo by tam chodil se mnou, takže ve výsledku stejně trčim doma… 🙂 Život je krutej.
To se mi líbíTo se mi líbí
taky sem začala mít ráda chození po praze… 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
No hurá! Ještě sexy, drogy a rock n roll a bude to hotovo!,o)
To se mi líbíTo se mi líbí
Mima: Tak to jsme na tom byly stejně. Taky jsem si to nedokázala představit, ale teď najednou už ano. Kolik ti vlastně je? Já myslela, že kolem pastnácti. ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
Rybička: S penězi je to teď teda fakticky hrozná tragedie… Ale většinou s lidmi zas tak velký probém není. No, vlastně někdy jo… ;o))
To se mi líbíTo se mi líbí
ty nikdy sex mít nebudeš…. ,o)
To se mi líbíTo se mi líbí
No vidíš, a to bych tě tedy chtěla potkat v MHD s úsměvem na tváři! 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
jooo… přesně 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Nora: Já vím, drogy jsou mnohem větší šance.
To se mi líbíTo se mi líbí
tulen – to poznáš na první počet (to je jako pohled ale psaný) 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Klári: Opravdu? Tak to je mi teď trapně, že to všem zase cpu… ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
malý připomenutí neuškodí 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
fuuj ty tvoje "dobroty" už nejíím!:D
To se mi líbíTo se mi líbí
Verunka: Prosím?
To se mi líbíTo se mi líbí