Jsou všude. Zabraňují nám se naprosto nudit. Někdy zabraňují ve spánku, nějaké činnosti nebo i rozhovoru. Jsou všude, má je každý, hýbou světem a přesto se o nich tak nemluví. Myšlenky.
To, že se odlišujeme od zvířat tím, že myslíme, je fakt, který se učí už v první třídě. Nemůžeme však říci, že bychom to věděli na 100%. Proč se naše kočka snaží někam vyskočit tím, že skáče, a když jí to pořád nejde, stáhne se do ústraní, chvíli nehybně sedí a pak tam pomocí nějakého tríčku vyskočí? Co dělala? Myslela? Nebo se jen koncentrovala na skok? Přijdeme na to někdy? Je možné, že opice si v duchu říkají „huhu hu huhuhu huhhu“, což v překladu znamená „Hele, to je ale pěkná samička, asi jí půjdu vybírat vši z vlasů“? Kdo ví. Jediné, co teď v 21. století jasně víme je to, že lidé umí myslet a hojně toho využívají.
Já dělím myšlenky na pět druhů
- Účelové
- Vědomé
- Nevědomé
- Pocity
- Ty zadní, když se snažím spát, ale pořád to nejde
Účelové jsou ty, které nám vymýšlejí v rychlosti výmluvy pro zpoždění či pro to, když vás přítelkyně načapá s cizí ženou v cizí posteli nebo pro přemýšlení, co řeknete učiteli, když se vás zeptá na Punské války, když se učíte a přeříkáváte si to v duchu.
Vědomé jsou hodně podobné účelovým, akorát nejsou zas tak ušlechtilé a většinou se zabývají věcmi, které by se mohly stát; probíhají tam různé dialogy a jiné věci ve vašem životě. Pomalu přeskakují jedna na druhou a s nevědomými se potkávají, když jste sami; v dopravních prostředcích, venku, když jdete na nákup atd. Hýbou světem, představují si různé situace, ale jen tak z poloviny si je pamatujeme.
Nevědomé dokážou vlézt všude a jsou to ty, které nám vodí nepříjemné situace, kdy s námi někdo mluví, posloucháte výklad profesora, koukáte na film, čtete si knížku a najednou sebou trhnete a zjistíte, že jste chvíli byli úplně mimo a nepamatujete si nic. Nevědomé si ještě k tomu většinou nepamatujete. Nemám je ráda. Věc, která vás naprosto nevědomky vtáhne k sobě a pak vám částečně vymaže pamět.
Pocity jsou součástí každého dne, každé krize, každé změny… Nejsou to vlastně pořádné myšlenky. Měly by mít samostatné oddělení, ale kam je strčit? Pocity jsou nedílnou součástí všech myšlenek. Parádně je ovlivňují a neudělá s tím nic ani ten nejrozumnější člověk. Fakt, že prší, bude ve vaší mysli úplně jiný, když jste zrovna dostali 1 z matematiky nebo když vám zrovna umřel křeček. Pocity také způsobují to, že váš obličej má jeden tvar a i když se přetvařujete, jak chcete, nevymítíte ho. Stejně jako myšlenky, které ho doprovází.
Ty zadní, když se snažím spát, ale pořád to nejde. Myslím, že název mluví za vše. Patrně je nemá každý. U mě se objevily asi před 8 lety, kdy jsem vymyslela teorii, že člověk usne jen, když na nic nemyslí. Chtěla jsem ji všude prosazovat, vydělat miliony a dostat za ni Nobelovu cenu za mír, ale jaksi jsem zjistila, že už ji někdo vymyslel. Smutné, co ale dělat? Když jsem ji vymyslela, snažila jsem se samozřejmě pomocí supernové teorie usnout co nejrychleji, což znamenalo přesvědčit mozek, aby na nic nemyslel. Bylo to těžké. Fackování moc nepomáhalo a šeptání drž už hubu! taky ne. Vymítila jsem ty normální myšlenky ale ty vzadu, skoro neviditelné, se mi smáli a z těch vzadu vznikaly ty vepředu.
Tyto myšlenky nás paralyzují každým dnem a každou minutou. Přichází k nám většinou bez pozvání a honí se v naší hlavě jako o závod. Začnou u baroka, kde by měly i zůstat a kde působí účelové, přejdou volně k neumytému oknu doprovázející nevědomými, dále ke zvuku repráků, k hlasitosti, naslouchátkům, stáří, strachu, tmy, trubkám, Pražskému hradu, perpendikulární gotice, k minulé škole, k nynější škole, k fackování, k plácnutí, k vysoké holi, umění smíchu, nesnášenlivosti mimů a klaunů a najednou se probudíte a mlátíte hlavou o zeď, jaktože jste v cirkusu a ne učení se hudební výchovy v období baroka?!
na ten poslední odstavec sem se musela fakt soustředit a přečíst ještě párkrát abych ho pochopila ale máš pravdu!! 😀 při učení je to nejhorší… ale nejlepší (což je má teorie kterou budu tvrdě prosazovat ikdyž mamka říká přesný opak) Když se musim učit třeba chemii a fakt se mi do toho nechce, je toho moc a je to fakt děs tak se s chutí pustím do jinýho předmětu a učim se ho místo chemie..taik se aspon naučim i ten jnej předmět a k chemii se dostanu až nakonec kdy už je nevyhnutelná 😀 Mamka naopak řiká že tim co je nehorší a čeho se bojim tim se má začít jako první…fujky fujky–vůůbec!! 😀 kdybyste někdo nepochopil mou hlubokou hlubokou teorii tak se klidně ptejte 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
btw víš jaká mi vyvstane myšlenka když vidím nějaký tvůj článek s fotkama na kterých si ty? jestli sis dala samospoušť nebo jeslti řekneš někomu z rodiny aby tě vyfotil v takovýhle póze a nebo sem jenom dáváš ty fotky který tě nekdo vyfotil a ty o tom nevíš… 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Já nemyslím. 😀 Ale ano, myslím, snad i docela často. Nikdy mě nenapadlo takhle ty myšlenky "třídit".
To se mi líbíTo se mi líbí
Eliška: Taky jsem si některý úseky musela přečíst několikrát 😀 Já s tebou souhlasim. Když se něco učím a nechce se mi do toho a jsem otrávená, tak se stejně nic nenaučim, tak proč to zkoušet? 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
kajo ten clanek mi uplne mluvi z duse – fakt ze jo, do posledni myslenky si dokazu predstavit, ze bych ho napsala uplne stejne…
To se mi líbíTo se mi líbí
Nevědomé jsou fakt hrozné. Někdy přečtu celou stránku knihy než mi docvakne, že čtu pouze automaticky a vůbec nevím co. 🙂 Občas zkouším vůbec nad ničím nepřemýšlet, ale vydržím to tak maximálně minutu, pak mi začne zase něco lítat hlavou. A s tím usínáním: já měl za to že, jsem to vymyslel zase já, doopravdy. Tak jsme tedy oba setřeli. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
no jenže já už na začátku vim že se mi do toho nechce.. a nejsem otrávená.. tak se začnu učit neco jinýho.. ted je to jedno!! ted je hlavní Česko-Bělorusko!!! 😀 😀 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
To se mě taky někdy stává, že nemůžu usnout, protože na něco pořád musím myslet…naštěstí se mě to nestává často 🙂 Někdy se mě ale ale zase stane, že nemůžu usnout, a ani o ničem moc nepřemýšlím. Snažil jsem se už mockrát myšlení vypnout, a to i ve dne,ale asi to úplně nejde, když už na nic jinýho, tak člověk myslí na to, že nechce myslet na nic 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Myšlenky jsou všude. Někdy nechci na nic myslet a najednou s hrůzou zjistím, že jsem se zamyslela zrovna v méně vhodné chvíly. Jakmile se naskytne sebemenší možnost, myšlenka vleze do hlavy a my s tím nic nenaděláme …
To se mi líbíTo se mi líbí
Belinda: Tak to mě asi těši…. ;oD
To se mi líbíTo se mi líbí
Maartin: Právě to je ten největší problém. Myslí na to, že nemá myslet. Proto jsem vymyslela další teorii: myslet na dýchání. Výdech, nádech, výdech, nádech a spím ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
jj… a jak to teda je s tema fotkama? kdo te foti?? 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
dik doufam ze sis aspon ulozila diplomek XD !!!!
To se mi líbíTo se mi líbí
Eliška: Jsem to psala! [4]: Ono to moc není vidět… vypadá to, jako kdyby to bylo pořád ke Cassidy, ale je to k těm fotkám.. ;o/
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka: myslet na dýchání je dobrý 😉 Někdy taky nemůžu usnout, když se na něco hrozně moc těším, ale to už je něco trochu jinýho 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Ploutvonohá Autorka: no napadlo mě to celkem nedávno, cca 2 měsíce nazpět. Avšak o tom že bych za to dostal Nobelovku jsem neuvažoval. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
I když to bude znít jako vytahování a protiklad tvrzení, že dokazuji existenci absolutní nuly pohledem do zrcadla, přemýšlím pořád. Jsem si tím stoprocentně jistá. Pamatuju si o čem, i když se to většinou snažím zapomenout. A málokdo pochopí moje myšlenkové pochody, proto, že a) neumím nic vysvětlit; b) jsem divná a dle mínění většiny úplně blbá.
To se mi líbíTo se mi líbí
🙂 to je super, podobné dělení ikdyž celkem nevědomky probíhá i u mě 🙂 ale nedokázala bych to takhle super zformulovat 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Maartin: Myslím, že je to podobné. Prostě se ti honí v hlavě myšlenky, jaký to bude atd, ne? ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
aháááá už to chápu s těma fotkama.. dik 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Proč se vždycky u tvých článků směju jak pomatená?! hmmm? Já ti to řeknu!! Kdo jinej by napsal "huhuhuhu" 😀 to byl jeden z většách záchvatů a poslední odstavec už byla poslední kapka!! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Naopak. Vim jedno velký kekulový. Každýho by napadlo (kdyby dával pozor při bižuli), že když bakteriofág parazituje na bakteriích, stálo by za to ho vycvičit proti jednomu určitýmu druhu bakterie a používat ho k léčení. Už se to zkoumá. Dost dlouho… 🙂 A citovat Dostojevskýho po čtrnáctém přečtení není problém (jo, jsem magor a antropomorfní personifikace Tygřiny psychózy) Zvlášť když má člověk knígu před sebou na stole 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka: Hildegarda je naprostý magor a ještě ke všemu je to moje Psychóza. Léčit se dá jedině Fyzikem, a ten mi ji určitě přeje. Myšlenky, myšlenky… Nadprodukcí myšlenek trpívám při hodinách matematiky (dají se řadit i do kategorie "před usnutím"), žel žádná není k probíranému tématu. To člověk tak zírá do tabule a přemýšlí, jestli je nějaká logika v tom, že naše třída disponuje třemi odpadkovými koši.
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka: to jo, ale aspoň je to příjemný, člověk nemůže usnout, protože má už teďka hrozně moc energie, jak se těší 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Eliška: Příště to udělám tak, abys to pochopila na první pokus. Promiň ;o))
To se mi líbíTo se mi líbí
Hildegarda: Jak myslíš. Já na biologii zásadně pozor nedávám, protože kdyby ano, můj mozek by to nepřežil a při vyprávění naší profesorky usnul. Myšlenkama se aspoň člověk zabaví ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
tulen: to každopádně, jedinou výhodou skrčené polohy je jenom asi to, že se takhle člověk dřív zahřeje 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka: No fákt. A občas, ten přímo přede mnou, vykoná pohyb směrem dolů (prostě se mu urve pytel, či jak to mám nazvat)… a to je teprvá vzrůšo;D
To se mi líbíTo se mi líbí
Maartin: To jo, ale jinak nic moc! ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak jest 🙂 Jen mi ta adresa nevyhovuje, takže musím přijít na něco jiného… 🙂 Každopádně děkuji za návštěvu i milý komentář 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka: Mno, kam se hrabe matematika:)
To se mi líbíTo se mi líbí
Ahojky,
To se mi líbíTo se mi líbí
Tuhle jsem čet, že problémy se spaním, které mají dospívající, jsou způsobeny nadměrným sledováním televize nebo sezením u počítače. Tento problém prý jde vyřešit tím, že teenagerovi televizi nebo počítač hodinu před spaním prostě vypneme. Těm už pak asi nezbývá nic jiného, než si sednout nebo lehnout a koukat buď do zdi, z okna, nebo do stropu. Asi to mysleli tak, že většina do hodiny opravdu usne 😀 Spíš asi ale myslím, že milionům teenagerů by se v okamžiku vypnutí TV nebo počítače mohl začít valit kouř z nosu, což by asi nebylo vůbec dobré pro životní prostředí 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Maartin: To bych taky někdy mohla zkusit. Ale dneska to nevidím. To usnu hned, i když jsem byla u počítače nebo televize přes 4 hodiny. Jsem unavená jako prase… ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
Dneska je všechno jako prase 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Já měla ale dneska včera ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
Super článek,zajímavej…
To se mi líbíTo se mi líbí
Nemyslím si, že zvířata nemyslí(alespoň někteří). Psi jsou toho jasným příkladem. Ty přemýšlí až až. Jak by se jinak mohli naučit různé triky, cviky, povely. Třebas takový Shaping učí psa pomocí klirku myslet. Je to sice doluhodobá záležitost. Ale pes chce dostat kliknutí a následný pamlsek tak moc , že přemýšlí a hledá tu správnou chvilku kdy něco udělá dobře. Když před něj položíte třebas papír, nic neřikáte pouze držíte v ruce klikr. On chce aby jse klikli takže začne dělat všechno proto aby klik uslyšel.Zkošuí na papír pokládat packu, hrabat, bere ho do huby, posouvá čumákem. Jasný důkaz toho že PSI MYSLÍ a přemýšlejí. Inteligence psů se vyvíjí stejně jako u lidí. Pes který leží deset let svého života na gauči a pak po něm budete chtít shaping když v životě nikdo po něm nechtěl ani sedni je samozřejmě nemožné…Psi se pomocí agility, frisbee, dogdancingu, flyballu , obedience a tak dáel učí přemýšlet a používat mozeček..Ale to by bylo nadlouho. Myslím si , že i ta kočka přemýšlí a rozmýšlí to jak se tam kam chce vyskočit dostane..
To se mi líbíTo se mi líbí
Chtěl bych na to něco říct, ale vědomá myšlenka na jazyku říká jen: páni!
To se mi líbíTo se mi líbí
Benjinová: Nevím a nevím, jestli se to někdy dozvím, ale myslím, že u zvířat jde všechno o zvyk. Kdo ale ví? Hádat se s tebou určitě nebudu. Třeba máš pravdu. ;o)
To se mi líbíTo se mi líbí
Dobrej článek… Ještě nikdy jsem nezkoušela myšlenky nějak dělit… je to zajímavý nápad… Každý ale myslí úplně jinak…
To se mi líbíTo se mi líbí