Co se děje, když nevíte

Sedíte v metru, otočíte hlavu k oknu, které teď slouží jako zrcadlo. Potom, co se prohlédnete, začnete zkoumat i spolucestující. Váš pohled uchvátí mladík dosti silně pohupující hlavou dopředu a dozadu patrně v rytmu hudby jdoucí mu ze sluchátek. Paní o před ním má nepřítomný smutný pohled a šahá si na prst v místě, kde je vidět opálení prstýnku. Otočíte hlavu od okna a vidíte postaršího pána, jak si žmoulá cíp trika.
Neverbální komunikace vám toho řekne mnohem víc než verbální. Je to povětšinou podvědomá složka a tak se dá mnohem obtížněji skrýt. Jak ukrýt něco, o čem nevíte. Ale věděl tedy ten první, že si poklepává hlavou do rytmu? Věděla druhá, že si sahá na místo prstýnku. Věděl pán, že jeho triko bude za chvíli vypadat, jako když ho vytáhnou krávě z úst? A co z toho můžeme vyvodit? První byl pohlcen muzikou, druhá patrně myslela na manžela či snoubence a třetí byl z něčeho nervózní. A to vše utváří váš první dojem.
Je to každodenní záležitost a hodně nás ovlivňuje. Každý to více méně známe, ale co ty věci, které o sobě zjišťujeme až po delší době života?

Já například pořád hýbu jedním chodidlem o druhé chodidlo, o postel, tyč, skříň nebo cokoli jiného, co se naskytne. Je to celkem drobné, takže si toho každý na první a možná ani na desátý pohled nevšimne. Já však pořád čím dál tím víc v pořád divnějších a častějších situacích zjišťuji, že moje nohy nejsou tak v klidu, jak si myslím. A nestačím se divit.
Já to mám ale ještě dobré. Bratr mé kamarádky prý vždycky, když usíná, nehýbe jen chodidlem, ale celou nohou, takže když spali na palandě, celá postel se otřásala. Což nemá žádný erotický podtext, prasata.
Jak tak projíždím myslí, už mě nenapadá nikdo, o kom bych věděla nějaký jeho podvědomý zlozvyk. Má ho každý? Zaměřte se na sebe! Staňte se sami sobě otázkou.

25 komentářů: „Co se děje, když nevíte

  1. 😀 To je náhoda..zrovna dneska sem jela metrem sama domů a najednou sem viděla holku (20let) která se furt ošívala (je sice pravda že možná napomohl i haloefekt(nové slovíčko z arabský :D) protože měla rudej nos od kapesníku. Ale řikala sem si že chudák je jí asi blbě a už by chtěla bejt brzo domů…

    To se mi líbí

  2. Taky občas přemýšlím o tom,jaký by to bylo, vidět se "zvenku" z odstupu…když jsem nervní, je to na mě hrozně vidět, stejně jako když jsem v pohodě 🙂 Ať už se ta postel hýbe z jakéhokoliv důvodu, není nic horšího, než když vrže 😀

    To se mi líbí

  3. [3]: Já bych se snad radši vidět nechtěla 🙂 Jsem si plně vědoma toho, že když jsem nervózní, přemýšlím, nebo se prostě nudím, začne se mi klepat pravá noha. A odmítá to přestat, což vede občas lidi v mém okolí k zoufalým činům, jako třeba okopat mi kotníky, případně mi chmatat na koleno. Což mě velmi drasticky vrátí do reality a na dotyčného tvora se velmi ošklivě dívám, případně obrátím čenich ku obloze (nebo stropu) a začnu tklivě výt. A vůbec nejhorší je, když se zamyslím v blízkosti nůžek. Chytnu nůžky a pomalu si stříhám konce vlasů. Naposledy jsem dokonce nepotřebovala nůžky, ale stačila mi řezačka na papír… 🙂

    To se mi líbí

  4. Já klepu jak Kryton nohama! :DD furt, nevím proč! 😀 A taky si furt jazykem přejíždim rovnátka! 😀 Kroužky v zadu! : DD Nevím, co budu dělat, až mi je sundaj! 😀

    To se mi líbí

  5. Jejda, to je ale fakt zajímavý článek! Tyhle věci mě taky fascinují! Strašně ráda pozoruju lidi, neverbální projevování je úžasná věc a má obrovskou sílu, jak odradit, tak přitáhnout a okouzlit, moc bych tomu všelijakému lidskému hýbání a naznačování chtěla někdy OPRAVDU rozumět. Je ale fakt, že hodně věcí asi čteme naprosto instinktivně, aniž bychom si to uvědomovali, o to je to ale větší síla!

    To se mi líbí

  6. Já, když jsem nervózní nebo se nudím, tak si začnu kousat rty. Úplně do krve, pak se mi to tři dny hojí, ale stojí mi to zato. 😉 Ani nevím proč to dělám. Zkrátka mě to asi baví. A potom si taky hrozně mos koušu nehty. Kdykoliv a kdekoliv.

    To se mi líbí

  7. Téda, ať přemýšlim jak přemýšlím asi tim důkladným promýšlením jsem nepřišla na nic co bych dělala. Ale všímám si toho dost u druhých lidí. Kámoška si o hodinu třese celou nohou a když má chodidlo položený na takový tý tyči dole u lavice tak brní noha i mě. Nebo si jedna kamrádka pořád uhlazuje vlasy, nebo spíš porčesává prstama a to kldině deset minut v kuse. Čert ví jestli si toho ještě všímá. A další kámoška když něco říká učiteli, když je vyolaná tak si u toho furt pokmitává rukou. Naše p. třidní si škube ramenem, mlaská a vytahuje hodinky což ybch ovšem už přiřadila k tikům ,kterých si nejspíš už ani nevšímá…

    To se mi líbí

  8. Myslím, že to tak má každý. Když je nervózní, dělá takovéhle věci a třeba si to ani neuvědomuje, stejně tak když je naštvaný, nebo se na něco těší … Ale klidně jen tak, když nemá co dělat 🙂 U mě by se toho rozhodně našlo hodně 🙂

    To se mi líbí

  9. jo fakt… 😀 vždycky se snažim přestat a celkem mi to nějakou dobu de… jenže pak se stane něco a já si je nevědomky začnu kousat 😦 … no neva… 😀 zatím čus a těšim se na další článek…

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.