I want to be famous

Jistě jste všichni chtěli být slavní. Buď jako malí nebo i jako větší. Každý si snad alespoň jednou přál být jako John Lennon nebo Princezna Diana, což ale však nemá poukazovat na jejich tragickou smrt, ale jejich slávu. Herec, zpěvák, princ, král, prezident, hlasatel, moderátor nebo klidně i rytíř, superhrdina nebo hlavní postava z románu. Cokoli. Tím, že jsou slavní, se ukazují nám – dětem – nejvíce a tak vlastně známe, kromě našich rodičů, nejvíce jejich profese. Líbí se nám, že jsou slavní, jsme si jistí, že všichni jsou bohatí a mají bezstarostný život přesně tak, jak to vidíme v televizi. Mně je teď šestnáct a vím, že ne všichni, kdo se rozhodnout být slavným hercem, zpěvákem nebo podobně, jsou tak spokojení, jak si někdo myslí.
Tím, jak to vím já, jsem si myslela, že je to normální a že to tak vidí všichni. Dnešní hodina angličtiny mi to však vyvrátila. Když jsme měli říct plusy a mínusy slavného života, na tabuli je napsáno pod velkým plus „bohatství“ a pod velkým mínus „žádné soukromí“. Vzhledem k tomu, že hodiny angličtiny zásadně sabotuji spánkem, koukala jsem na tabuli a jen v duchu kroutila hlavou. Tohle jsou přeci ideály z první třídy!?
Představíte si pod pojmem „Slavný“ jen herce nebo jím podobné? Jen Brada Pitta, Johnnyho Deppa a Angelinu Jolie? Žádný Caesar, Aristoteles, Bach, Dalajlama ani Usama bin Ladin? Jste hrozný!

Jsou všichni, kdo jsou slavní, bohatí? Připadá vám, že se Kájínek topí v penězích? Že Mozart zemřel udušením stovkami stovkami? Připadá vám, že všichni herci hrající v seriálech mají hromady domů a prostitutek? Kecy! Samozřejmě, že ti hodněhodně známé osobnosti mají dost peněz, protože bych dala cokoli, abych s ním udělala rozhovor do svého časopisu, nebo aby dělal reklamu na mou ústní vodu, ale rozhodně to není tak velké procento slavných, jak si někteří patrně myslí.
A že když jsem slavná, tak nemám žádné soukromí? Zase jim mozek zatemnily americké hollywoodské hvězdy, které opravdu žádné soukromí patrně nemají, ale naši herci? Naši politici? Čas od času na vás skočí bulvár, vyfotí vaše nahé fotky na dovolené, ale za chvíli se o tom ani neví a máte zase na nějakou dobu klid.
Svět se až moc globalizuje. V dnešní době nenajdete místo, kde není aspoň náznak McDonaldu, angličtina na vás skáče i z okurek a nenarazíte na kino, kde není alespoň jeden americký film. To je ale život. Rozhodně lepší než fronty na pomeranče a dělání referátů z knížek. Jsem ráda, že žiju v dnešní době. Viva la vida.

30 komentářů: „I want to be famous

  1. Kdo chce kam pomoz me mu tam. Rozhodně slává je skvělá. Spousta lidí je či bylo slavnejch a nebylo bohatejch. Když už mám bejt slavnej imperátos světa tak abych byl sakra nechutně bohatej.

    To se mi líbí

  2. Já nikdy slavná být nechtěla. Ani v dětství, ani teď. Být středem pozornosti mi vždycky dělalo dost problémy a slávu bych brala určitě jako přítěž. Bohatství by mi ale vůbec nevadilo. 😀

    To se mi líbí

  3. Slovo "slavný" by bylo třeba upřesnit. Opravdu bych chtěl být "slavnou" celebritou, kterou proslavily jen její skandály a propadákové filmy? Slavný je jistě i Adolf Hitler, ale ani tento druh slávy mě nijak neláká. Je dobré rozlišovat mezi celebritami a skutečnou slávou, která je podle mě přece jen něco víc než tvář na několika titulkách bulvárního plátku.

    To se mi líbí

  4. Autorka: já totiž vždycky přemejšlel spíš o těch výhodách, jako bohatství, oblíbenost mezi lidma…i když mladé faninky by mě asi taky brzo omrzely 😀 druhá stránka je ztráta soukromí, to bych musel být něco jako Marilyn Manson nebo tak, aby mě normálně lidi nepoznali 😛

    To se mi líbí

  5. Tak kupříkladu u nás v třídním kolektivu to je jasná známka vyšinutosti (kdyby aspoň známka punku!!!!:D) Ale o tom někdy jindy… To je na dlouhé povídání:) A stejně příjemné jako je cestování MHDečkem:D

    To se mi líbí

  6. Já osobně sem nikde slavná bejt nechtěla. Když jsem byla malá tak moje vysněný povolání bylo popelář nebo bezdomovec. Dodneska si vzpomínám, že sme se na nějakou akci v družině měli oblíknout, aby to znázorňovalo to, čím chceme být a pak se nás družinářka ptala, co chce být. Všechny holky byly oblečený jako princezny a odpovídaly, že chtějí být herečky, zpěvačky, princezny.. a já se oblíkla jako bezdomovec a řekla sem, že chci být popelář nebo bezdomovec. Tím sem naštvala učitelku a zbytek dne sem strávila na trestný lavične za kažení dne ostatním.

    To se mi líbí

  7. Lidi si hodně myslí, že když budou slavní, tak jim to pomůže hodně. Pomůže ale do jaké míry? Musím souhlasit, že někteří lidi jsou slavní až po smrti a za svůj život nijak slavní nebyli. Ted si vzpomínám na jeden film a v něm byla věta: Hej viš, že spousta umělců byla slavná až po smrti?? Nechtěla by ses třeba zabít? .. Tak z tohoto nemůžu.. I když film nic moc.. (trocha touhy po popularitě ve mě přece jen je)

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.