Tuleň postižen zákeřnou chorobou

Jak jste si mohli všimnout v záhlaví blogu, jsem nemocná. Mojí imunitu to velice překvapilo! Kromě rýmy a bolestí hlavy od dehydratace jsem nebyla nemocná už asi rok. Ať jsem byla polonahá v zimě, dlouho ve vedru na slunci nebo na mě flusala nemocná kamarádka. Pořád nemoci moje sexy imunita odrážela a najednou zvrat!
Kamarádka byla nemocná a chvilku s tím chodila do školy a je možné, že to na mě přenesla. V sobotu mě začala bolet po celý den hlava a v neděli mě hodně bolelo v krku a bolest hlavy neustupovala. Chvíli mi byla zima, chvíli vedro. Něco na mě lezlo a nemůžu říct, že bych z toho byla extrémně zděšená. To byla asi první choroba, u které jsem se usmívala a měla dobrou náladu.

Přijela jsem domů z víkendové předodjezdové orientace (kvůli Mexiku). Doma jsem se zabalila do peřiny a četla si. Jenže jsem musela kolem páté hodiny vyrazit na táborovou schůzku. Normálně bych se na to v takovém stavu, jako jsem byla, vybodla – i máma mě přemlouvala, ať zůstanu doma – ale ony se měly rozdělovat děti do oddílů. Vždycky mě hrozně zajímalo, jak to vypadá a slyšela jsem z toho hromadu zábavných historek. Takže jsem s teplotou 37° a s Ibumaxem vyrazila.
Celou akci bych hodnotila jednou holou větou „Jsem kráva“. Celou dobu jsem tam pokašlávala, návaly tepla a zimy mě navštěvovaly často a byly chvíle, kdy jsem vůbec nemohla mluvit, což hlavně nešlo ani nijak kontrolovat. Někdy jsem vydávala pisklavé zvuky, někdy jsem mohla jen šeptat, někdy vůbec nic, někdy zase normálně a někdy ze mě vycházel chrapot sedmdesátiletého kuřáka a opilce. Prostě zábava. Ještě k tomu rozdělování dětí ani trochu nesplnilo mé očekávání. Jediné pozitiva na celém tom výletu bych viděla jen v tom, že jsem i přes chorobu byla celkem celou dobu v dobré náladě, že jsem viděla ježka a zjištění, že psychicky labilní pán, který mě chtěl znásilnit, mě nechtěl znásilnit a nebyl psychicky labilní, ale chtěl jen chránit svého psa a mě před pádem. Jinak to mělo ale katastrofální následky…
Když jsem přišla kolem desátý hodiny domů, šla jsem za nějakou dobu spát. Za pár hodin jsem se ale probudila (3:32) a neuvěřitelně odporně strašně moc kašlala. Vyflusla jsem všechny věci, co jsem měla v krku a nakonec ještě i ten krk vykašlala naruby. Byla to opravdu strašná bolest, a když jsem se chystala jít spát a uložit se do horizontální polohy, zase jsem musela kašlat. Nakonec jsem se musela zabavit nějak jinak. Udělala jsem si čaj a vodu a vzhledem k tomu, že máma měla dneska denní, což znamená, že z bytu odchází kolem 6 ráno, napsala jsem na lísteček, jestli nemáme něco na krk. Bohužel jsem měla zrovna chvíli zimy a ruka se mi při psaní strašně moc klepala, takže to nakonec vypadalo, jako kdybych to psala levou rukou nebo nohou.
Byla jsem na počítači a asi ve 4:20 šla spát. Usnula jsem, ale za pár minut jsem se zase probudila. Zase kašel a zima… A zase jsem si došla pro pití a šla spát. Pak jsem byla ve škole. Na hodině matematiky, kterou nás učila profesorka na španělštinu. Nechtěla jsem být ve škole. Bylo mi špatně. Myslela jsem, že je to jen sen a tak jsem sebou při hodině asi 2x trhla, abych se probudila. Nic. Tak jsem si pak rychle stoupla a vyběhla ze třídy na záchod. Tam to bylo nějaké jiné. Ale byla jsem celkem v klidu. Pak tam přišla jedna kuchařka a říkala, že nemám nic na práci a že jim mám pomoct. Nechtěla jsem jim ale pomáhat, chtěla jsem domů. Jsem nemocná. Utekla jsem jí, jenže ona mě chytila. Řvala jsem, že to není skutečné, že je to jenom sen a snažila jsem se najít co nejvíc věcí, které by se v reálném světě nestaly. Byla jsem úplně šílená! Musela jsem pryč! Jenže ony mě hlídaly! Několikrát jsem se snažila jim utéct, ale říkaly, že jsem blázen a kamarádky to taky potvrzovaly! Ale já nejsem blázen! Nejsem blázen! Opravdu je to jen sen!
A otevřela jsem oči. Byla jsem úplně zpocená. Měla jsem pravdu, byl to sen. Ale bylo to strašné. Nikdo vám nevěří a vám to také nedává smysl a nemůžete se odtamtud dostat… Probudila jsem se tedy a zase kašlala. Snažila jsem se to omezit. Bylo mi hrozně špatně. Bylo asi 5 hodin a máma se za chvíli měla probudit. Zase jsem šla do kuchyně, pila a dýchala jako lidi s rakovinou těsně před smrtí. Myslím, že se tomu říká sýpání. Hrozné. Seděla jsem tam a čekala, až přijde máma. Uvidí mě, bude mě litovat a budu se cítit líp.
Jenže, co když kvůli mně nepůjde do práce? Nebo mě vezme na pohotovost? A bude na to pořád myslet? Asi není moc příjemné, když vidí tak nezdravě a nešťastně vypadající dceru.
Zahodila jsem sobeckost a šla si lehnout. Probudila jsem se, když už máma odcházela a to už to bylo lepší. Horečka 38° snad. Měla jsem si vzít prášek.
Nějakou dobu potom jsem se přesunula k televizi, dala si něco k jídlu a je to lepší. Už nemusím chodit pomalu, už můžu trochu víc hýbat hlavou bez náhlých záchvatů kašle a už nejsem teplejší než můj notebook.
Vždycky mi připadalo divné být nemocná a usmívat se. Přišlo mi to, že když už se usmívám, tak tedy můžu chodit do školy a jinam a že ta choroba tedy nemůže být tak strašná. Když je člověk nemocný, měl by být smutný. Už si to nemyslím.
Choroba je nepříjemná věc a je škoda, že si zdraví tolik lidí neváží. Včetně mě…

18 komentářů: „Tuleň postižen zákeřnou chorobou

  1. Přidávám se k přání brzkýho uzdravení.A hlavně se neleč stejně jako já:D Já se léčila tím stylem, že jeden týden jsem sípala mezi lidma a ve škole,furt mě bolela hlava a já měla chuť vyhnat ty skřítky se zbíječkama z mojí hlavy hooodně daleko:D Druhej tejden jsem se už naštěstí léčila práškama,postelí a čajem.

    To se mi líbí

  2. Já bych si došla k doktorovi. Minulou neděli mi začalo to samý, ale říkala sem si, že k doktorovi nepůjdu, že to nic není a za chvíli to přejde. V úterý ráno sem se sotva doplazila k doktorce a ta mi sdělila, že mám angínu, dala mi antibiotika a od tý doby je to mnohem lepší. Nic mě nebolí a už mám jen kašel. Zejtra jdu na kontrolu a možná už budu moct jít do školy.

    To se mi líbí

  3. Já jsem taky nebyla nemocná asi rok. Zrovna minulou středu jsem taky byla nemocná, sice se to zlepšilo ale pořád žádná sláva. Jinak, jak píšeš v záhlaví: plačte!….klidně budu plakat protože mám i jiný důvod. Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli ti nevadí, že jsem si tě na svůj blog přidala do těch, co mě fascinují. jestli ti to va, tak mi to tam někam napiš.

    To se mi líbí

  4. Není za co. Mně se choroby nějakým záhadným způsobem vyhýbají, takže bejvám jen nachcípaná, ale ve skutečnosti mi ani nic není. Nevím jak to dělám a občas je to dost nabudkózní.

    To se mi líbí

  5. Já poslední dobou docela jo. Ale věř mi že tohle je z těch lepších slov co říkám. Jsou i jiná, kde pátrání po původu trvá podstatně déle a podstatně hůře se to vysvětluje:D

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.