-Takovouhle akci by vymyslel snad jenom Mickey Mouse. – Mickey Mouse? To by nenapadlo ani Rampu!

A je tomu tak. Ani Rampa! To byl tedy den…
Jak jsem psala, problémy s komunikací jsou ten nejvážnější problém zde. Dnes se tento problém proměnil v 2 smutné akcidenty, které mě celkem vydeptaly!

Dneska jsem měla jít na svůj první kurz roztleskávaček a myslela jsem, že to bude v půl třetí a také jsem to ráno oznámila rodině. Hned po té jsem si ale vzpomněla, že jsem si vlastně zapomněla svůj cvičební úbor. Ale vzhledem k tomu, že už bylo pozdě a my jsme zase nestíhaly, tak matka řekla, že mi to přiveze máma jedné mé kamarádky ze školy.
Ve škole jsem se však dozvěděla, že to začíná až v půl čtvrté. Odpojila jsem se od svých kamarádů a běžela jsem to říct kamarádce, která tam měla chodit taky. Když jsem se vrátila na místo, kde na mě moji kamarádi měli čekat (ó, jak je to složité), tak jsem je ale nenašla a tak jsem rychle šla před školu, kde jsem si myslela, že by byli. Nebyli. Tak jsem se zmateně rozhlížela na všechny strany, jestli je někde neuvidím. Vy, co mě znáte, víte, jak to vypadá – ještě více beznadějně než to doopravdy je. A tak se tak rozhlížím a najednou vidím, že z auta na mě mává nějaká paní. Vy, co mě znáte, víte, že já mám naprosto nulovou paměť na obličeje. Není to jen, že bych občas nějaký obličej zapomněla. Ne. Já poznám lidi podle červeného trička, kostkované tašky do školy (rrr!), blonďatých zakroucených vlasů a obřích slunečních brýlích, ale když to změní, jsem nahraná. Nepoznám naprosto nic a musím osobu vidět tak aspoň 3x a to na jiných místech, v jinou dobu a v jiném oblečení. Opravdu je to smutné.
A teď si vemte, že na mě mává nějaká paní, která možná vypadá jako máma té kamarádky, která mi měla přinést kalhoty a je také v bílém autě jako máma té kamarádky, která mi má přinést kalhoty. Ale nevím. Tak se ptám na dálku „To je na mě?“ a ona ukazuje „Sí!“ a tak se otočím, jestli za mnou nikdo není. A není. Tak je to asi na mě. Jdu k bílému autu, kde je paní a nějaký kluk mladší než já. Opravdu to bylo na mě.
Přivítali mě, něco jsme si řekli a pak čekali na další, co by je kamarádčina máma hodila domů. Přišel Eric. Potom se nevědělo, jestli pojede i moje sestra nebo ne. Nakonec se jí někdo dovolal a ona řekla, že ne. Začalo mi to všechno zapadat dohromady a vypadalo to v pořádku. Když mi měla Kamarádčina Máma přinést kalhoty, tak to znamená, že moje máma nepřijede a tak mám jet s K. M. a sestra se mnou nejede, protože ji vezme nějaká jiná kamarádčina máma. OK.
Nebylo to tak. Když mě hodili domů, už jsem měla jeden nepřijatý hovor, a když jsem ten druhý zvedla, začalo to otázkou „Kde seš?“. Trapas. Naštěstí (nebo možná naneštěstí, to je sporné) čekalo auto K. M. dokud se nedostanu domů. Předala jsem tedy mobil K. M., která mě potom zase naložila do auta a odvezla neznámo kam, kde bydlela a kde na mě čekala moje máma se sestrou. Bylo to o to horší, že v autě byl i již zmíněný Eric, který je moc sympatický (a má krásnou zelenou mikinu), a který je z mé třídy.
Omluvila jsem se obou maminkám a tvářila se kajícně. Oni to však brali s humorem. Aspoň přede mnou.
Když jsem přijela domů, vzalo mě to víc, než jsem čekala. Najedla jsem se s pár Hmm a a pak odešla do svého pokoje, kde jsem ihned zaútočila na svou farmu na facebooku.
Za chvilku se zavelelo vamos a jeli jsme na parritas. Zapomněla jsem se zmínit, že moje kalhoty na cvičení dala sestra někomu ve škole a moc nevěděla komu. Ani nevíte, jak mě to potěšilo! Ale za všechno si můžu sama. Měla jsem počkat nebo zavolat nebo se zeptat.
Přijeli jsme tam a to už na mě čekala kamarádka. S ní a se sestrou jsme našli mé kalhoty a já jsem se šla převlíknout na záchod. Jak mi bylo pokynuto, šla jsem do kabinky a začala si svlékat kalhoty. Vedle záchodu. A v kapse jsem měla mobil. Ten vyklouzl a nebudete věřit kam. Ano, přesně tam. Uvítala jsem ho v záchodové míse. Co dělat, bleskově jsem tam strčila ruku a vytáhla ho. Je zajímavé, že mě nějak nesere, že jsem musela strčit ruku do záchodové mísy a to ještě k tomu ve škole. Není to jako u nás. Tam bych tam ten mobil klidně nechala. Popojedem…
Vysušila jsem co se dalo, ale ať jsem se snažila sebe víc, ta druhá strana, kde jsou tlačítka a displej nešla nijak rozebrat. Řekla jsem si, že to bude dobrý a šla na roztleskávačky. A koho najednou nevidím? Je tam blue eyes, jak mu pracovně přezdívám. Ó! Dělá přemety! A je vtipný! Ó, jak je dokonalý! Pak jsem ale zjistila, že bohužel i přes ty oči dokonalý není a je to ten typ kluka, který si o sobě strašně moc myslí a musí být vidět vždy a za každou cenu. Jinak mě roztleskávačky rozhodně nenadchly tak, jak jsem čekala. Byla to strašná nuda, protože 5 lidí tam dělalo něco zajímavého a všichni ostatní na ně jen koukali. Doufám, že to ale mou kamarádku, co tam chodí se mnou, nenaštvalo a neznudilo tolik, že tam přestane chodit, protože by to třeba mohlo být dobré a mě by to bavilo!
Potom jsme museli jít. A hele. Můj mobil je celý orosený. A nefugnuje. Jak si teď zavolám odvoz? Jak zavolám mámě, ať si pro mě přijede? Máma, která si přijela pro kamarádku, si hodila mojí simku do svého telefonu. Ale já tam neměla žádná čísla, což naprosto nechápu, protože to mám vždycky v telefonu i na simkartě. Co teď, sakra, co teď?? Když jsem začínala propadat beznaději, přišla ze zadu moje máma. Naštěstí přijela a pak si mě odvezla.
Jak dopadl můj snad půl roku starý mobil? Nefunguje mu displej. A asi všechny moje čísla jsou v hajzlu. A to doslova.
A věta, která dnes byla za každým druhým slovem? No preocupa! Ale… někdy to už nejde!

15 komentářů: „-Takovouhle akci by vymyslel snad jenom Mickey Mouse. – Mickey Mouse? To by nenapadlo ani Rampu!

  1. A to poslední dobou jsem s tím neměl problém – protože jsem si dal, aby si články ukládali automaticky po 3 minutách, když je píšu, ale tenhle byl fakt megadlouhej, takže se to uložilo, ale asi jen půlka… I když sem ještě pár dalších částí dokázal zachránit, tak konec už ne…

    To se mi líbí

  2. Tjo takovejch zážitků. Ale já bych byla ztracená, a asi bych to nezvládla, zpanikařila a bud utekla, nebo začla brečet:D Ale myslím, že se za chvíli sžiješ s místníma:-)

    To se mi líbí

  3. počkej mam v tom trošku bordel 😀 …tebe ta ženská v bílym autě odvezla na hodku domů a pak tě zase přivezla zpět na roztleskávačky? … a Proč tvoje sestra dala ty kalhoty někomu úplně jinýmu když je měla dát tobě??…

    To se mi líbí

  4. Eliška: Ne, ženská mě odvezla ke mě domů, kde ale nikdo nebyl a já nemám klíče a v tom mi volala moje máma, že kde jsem a když jsem řekla, že doma, řekla, že má jít zase k té ženské, která mě odvezla k sobě domů, kde na mě čekala v autě moje máma a odvezla nás do našeho domu. Comprendes? 🙂 Je to složitý…

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.