En una boda

Před dvěma hodinami jsem vstala. Spala jsem s botama na povlečené posteli. Ale ne celý den. Jen 4 hodiny. Rozhodně ale nemůžu říct, že by mi to stačilo. I když jsem asi ještě hodinu spala v noci bez bot a pak hodinu s botama v letadle.
Byla jsem v Mexiku. Mexico city a potom v Cuernavaca. Byla jsem tam od pátku do pondělí ráno. V celku něco přes tři dny, tak se do toho pustíme bez zbytečných detailů. Je mi to totiž vedro (v obýváku nefugguje klimatizace – que horror!) a mám na zítra muchas tareas (úkolů).
V pátek 25. 9. jsem vstávala v 4:30, v dobu, co vy už jste dávno běhali po škole nebo po práci. Tady však bylo ticho a pusto. Ach, ale jak jsem napsala, musím se do toho pustit bez detailů, sakra!
Dobalila jsem si tašku, kterou mi přidělili a jako vždycky čekala na impuntual rodinu. Řidič odvezl mě, mámu a sestru na letiště. Táta už v Ciudad de Mexico byl kvůli práci. Pro ty, co jsou tu noví nebo jsou na tom se zeměpisem jako já, dávám mapku. Letadlem jsou to z Meridy do Ciudad de Mexico 2 hodiny.
Přijely jsme na letišti, vystály jsme frontu, daly identifikace a pas, dostaly letenky, přišly do letadla, letěli, spaly, jedly, naschvál zívaly, aby nám – nebo spíš jen mě – odlehly uši, protože jak jsem zjistila, nepomáhá ani žvýkačka, držení nosu a dýchání ani sestřin oblíbený shark, přiletěly, čekaly, odešly, přišly, usínaly, čekaly na tátu, přály si, aby si mohly lehnout na tašku a proklínaly bolesti krku. Když přijel Melchor, nasedli jsme do Rafaelova – bratrova – auta, jak mi bylo řečeno, a vydali se na snídani.
Jak už jsem napsala v prvním článku z Méchika, Ciudad de México je strašně obrovský! Když na to koukám z letadla, vždycky jsem mimo. jak je velký, tak je pěkný. Nebo spíš, jak je velký, tak má krásný muže! V Meridě nic moc, ale tady!!!
Projížděli jsme ulicemi. Projížděli je napsáno kurzívou, protože tam je strašně moc aut a pořád zácpy. I když obdivuju jejich silnice! Taková nádhera! Úplně něco jiného než v ČR, ale asi to bude také tím, že v ČR jsem jezdila v autě, které muselo podplatit toho, co vydává technickou.
Všude v Mexiku jsou nějaké upomínky na to, že jste v Mexiku. Milióny vlajek a modrá, bílá a červená jsou na každým rohu. Tady byli na ulicích obrovsky obří vlajky, které byly opravdu strašně obří. Popojedem, ne detaily.
Asi za hodinu nebo víc nás Melchor vyklopil někdy na snídani a musel do práce. Za chvíli ale přišel, protože ho z práce uvolnili či co. Byly jsme ve velmi elegantní restauračce, ve které byla hromada knih a hromada spisovatelů. Snad vám ani nemusím říkat, jak jsem se tam cítila. Objednala jsem si poprvé v Mexiku čaj a oni mi přinesli velkou dřevěnou krabičku s mnoha čaji, že si mám vybrat.
Poté jsme se odebrali nabrat Rafaela, což byla další hodina, protože jsme si šli dát ještě nějaké málo hygienické jídlo u stánku, kde jsem našla brouka a tak jsem to pak odmítla jíst. A nabrali jsme bratra. Dámy a pánové, vy ani nemáte tušení, jak je černá košile sexy. Anebo to možná nebylo jen košilí. V každém případě je Rafa muy muy guapo!
Dojeli jsme k oranžovému domu a několika patry. Vyšli jsme do druhého patra, kde nám otevřela slečna. Problém byl, že já nevěděla, jestli je to moje sestra nebo ne. Nebyla, ještě, že jsem ji neoslovila, to by bylo rozhodně trapné… Byla to rodinná chůva, která vychovávala dětičky jako menší a teď se starala o ty dva sourozence v Mexico city. Rafa, Mariana y Yoya jsou moc moc sympatický a mrzí mě, že žijí tam, kde žijí. Dvojnásob.
Byt je moc pěkný a moc pěkně zařízený. A mají přenádhernou a přehebkou bílou kočku, kterou chci jako příští k nám do bytu, protože ona vydává takový strašný klid a pohodu! Možná je to taky tím, že je líná jako prase a i když mě nemá ráda, tak u mě zůstala, protože se jí nechtělo vstávat.
Najedli jsme se, já jsem dorozdala dárky z Česka, pokecali, snažili se složit hlavolamy a všichni bez Yoyy a Mariany odjížděli do Cuernavaca. Prý romantické a krásné místo, kde je hromada svateb. Nekecali. Fakticky nádhera!
Po asi hodinové cestě se samými kurvami, u kterých jsem je klátila smíchy, protože každá druhá cedule ukazovala „Curva peligrosa“, což přeloženo do mé češtiny znamená nebezpečná lehká děva, jsme přijeli k nějakému hotelu, kde jsme se setkali se svatebčany a pár příbuznými. Pro vaší informaci: ženil se můj bratranec z tátovy strany. Melchor má 6 sourozenců.
Hotel byl moc pěkný. Jediné, co mě zaráželo, byla mapa světa v nějakém krámu. Prošla jsem kolem a zjistila, že tam Česko není. Když jsem procházela podruhé, prohlédla jsem si ji pořádně. Někde se stala chyba. A ne jedna.
Po té, co už se setmělo, jsme odjeli na jídlo. Na mě ještě více zaútočila má bolest hlavy a k tomu i má psychická choroba, která byla patrně vyvolaná nervozitou. Chvilku jsem necítila nohy, chvilku ruce, chvilku obojí, byla mi zima, bolelo mě břicho a chuť k jídlu jsem moc neměla, znáte to.
Dojedli jsme do našeho hotelu, kam rodina jezdila na víkendy, když ještě bydleli v D. F. Hotel se skládal z několika budov, dvou bazénů, hřiště na tenis, stolní tenis, hřišťátko pro děti, saun a pár, posilovny, jídelny, masážích, kadeřnictví a parkoviště. Nevím, jak vy, ale já jsem usnula v oblečení, ve kterém jsem byla. Whatever.
Probuzení bylo třeba někdy kolem devátý, kdy mě vzbudila nemocná sestra, jestli nechci jít do sauny. Po pár problémech jsme se dostaly do páry. Hihi, to zní divně. Byly jsme v páře. Zajímavý zážitek! Fakt se tam špatně dýchá!
Poté, co jsme se vysušily a převlékly, jsme navštívily kadeřnice. „Tak co chceš?“ zeptali se mě a Marisol odpověděla. Musím vám říct, že takhle ztuhlý vlasy jsem neměla ještě nikdy!
Dále následovalo převlékání do vestido, nazutí botiček, namalování se, vyměnit náušnice, nasadit řetízek, strčit foťák do podprsenky, odstranit ramínka od podprsenky a nezabít se na botech. K mému překvapení jsem se dlouho dobu nevymázla a dokonce mě ani nijak zvlášť nebolely nohy.
A zapomněla jsem říct, že v noci přijela Mariana se svým přítelem, se kterým chodí už 3 roky! Taky sympatický muž. Všichni jsou tady sympatický…
Vyjeli jsme tedy na svatbu. Nervozita vzplála, takže jsem byla ráda, že můžu chodit. Břicho, nohy, ruce… Se mnou je zábava.
Tato katolická svatba měla 2 části obřadu. Jednu na zahradě, kde se dělaly hromady fotek a podepisovali se papíry a druhá v kostele. První část byla první a stala se tak, že si toho někdo klidně nemusel všimnout, protože to bylo takový tichý a poloformální. Druhá byla o půl hodiny později. Mnohem formálnější, mnohem filmovější, mnohem katoličtější a mnohem delší. Zmínila jsem se, že toto byla má první svatba?
Kostel ale nebyl kostel. Alespoň podle mého, ostatní tomu kostel říkali. Bylo to místo uprostřed stromů beze stromů se spousty židličkami, uličkou ve prostřed, napravo lidi, co hráli na basu, klávesy, flétnu, housle a hlasivky, ve prostřed véélký kříž a s ním farář a mladší farář v růžovém.
V průvodu jsoucí uličkou šly děti, ženich, kterého někdo podpíral, bratři, matky a otcové, družičky, mezi kterými byly obě moje sestry atd.
Nemůžu říct, že bych viděla všechno… Přede mnou byla hromada lidí stejně vysokých jako já, tak jsem s tím měla dost problém. Farář něco říkal do mikrofonu a jako při mé návštěvě v kostele ostatní opakovali a pak říkali něco jiného a dokonce byla i nějaká modlitba! Vstávali jsme, sedali si… pravdu jsem toho moc neviděla… 😦 Na konec si podali ruce, farář jim přes ně uvázal fialovou šálu, pak ji odvázal, prstýnky a pusu!
Dále se gratulovalo, dělali se fotky, jedlo se a potom fiesta! Fiesta mexicana! Bratranec – primo – mě naučil tancovat. Myslím, že na konci mi to šlo! Jsem šikovná holčička, ale začátky byly opravdu perné! Nemám tušení, jak se primo jmenuje, protože mi bylo trapné se potom ptát. V každém případě je mu 22 a je stejně velký jako já na podpatcích, což bylo fakt divný, ale jinak muy sympatický! Stejně jako další.
Zpívala a hrála nám tam nějaká skupinka lidí. Bylo to hrozně pěkný, protože nám rozdávali různé kraviny jako závoje, velké čepice, balónky, klobouky, jiné klobouky a hromadu dalších věcí. Také tam mezi námi chodili a tancovali lidi na chůdách a byli fakt dobrý! Byly tu také takové ty tradice, jako házení kytkou (nechytla jsem!) a házení něčeho jiného, což byla jakoby kytka pro muže! Je zajímavé, že byly vždycky 2.
Také jiné věci jako tanec, kdy všichni tancovali stejně a zrychlovalo se, při čemž jsem se v jednom kuse ztrácela. Nebo, když se všechny ženy museli chytit za ruce a běžet v hadovy. Strašná sranda, ale já jsem se při tom přizabila.
Focení na trávníku byla rozhodně taky legrace, protože to bylo na trávníku. Kdo měl někdy podpatky na trávě ví, jak moc jsem se musela smát a máchat rukama.
V jednu fiesta skončila a lidi se rozprchávali do svých hotelů a nebo na jiné fiesty. My jsme měli namířenu na jinou fiestu, ale nakonec z toho nic nebylo, což mi ale zas tak moc nevadí, protože jsem byla mrtvá a moje nohy… é.
Vraceli jsme se na hotel a usnuli. Poté se přesunuli do správného pokoje a usnuli ještě jednou.
Neděle: Vstávání ve 12, umytí se, zabalení a šup šup pryč.
Stavili jsme se na obědě a teď už mě to vážně sere. Potřebuju si udělat ty úkoly do školy a to blbý vedro!!
Na jídle jsme se najedli, při čemž nám zpívali a hráli, pak tam také přišel pán s ptákem v kleci, vytáhl mi 2 předpovědi v angličtině, kterým jsem nerozuměla a pak předváděl i jiné kousky. Také tam přišli a tancovali lidi ve velkých oblecích.
Koupila jsem si tam náušnice s opičkami a jela domů. No, domů. K sourozencům domů. Tam mě Mariana učila zvířata španělsky a já jí česky a pak jsem koukala s kočkou, Rafaelem a chvíli s Melchorem na fakt špatný akční filmy, Růžového pantera, 2 a půl chlapa a BabyFirst (hihihi). Na hodinu jsem se odebrala ke spánku v posteli a pak už mě budili, že jedem. A tak jsme asi ve 4 hodiny rozloučili se skorospícími obyvateli bytu a jeli na letiště.
A ten den nešli do školy…

16 komentářů: „En una boda

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.