Voy a vivir en México

Pero ustedes dicen „Wei? Que es eso? Ya esta en México, que quiere entonces?“. Palabra „México“ ahora no conta como un país, pero ciudad. Ciudad de México, Distrito Federal – DF.
Jak jsem již několiksetkrát napsala, bydlím v Meridě. Je to na Yukatánu a to je malé městečko se 700 tisíci obyvateli. Já jsem si nevymyslela, že je malé. To říkají tady všichni okolo. Protože žiju se zbohatlíky, kteří se kamarádí jen se svou vrstvou a chodím na drahou soukromou školu (kterou já ale neplatím), kde jsou na tom podobně. S Meridou se to má totiž tak, že je jen o maličko menší než Praha a má jen o 300 tisíce obyvatel míň, ale já žiju jen v jedné části velké asi jako Praha 9 s třemi obchodními domy, kam se chodí skoro denně (2 kina, kde jsem byla za tu dobu asi stejněkrát jako za celý můj život před tím), dvěma většími supermarkety, pár restauracemi, dvěma a půl bary a dvěma a půl cluby. Tady se totiž žije jen na severu. Všude je to jinak strašně nebezpečné a strašně nepohodlné a špinavé a rodině dá „mucho asco“. Takže proto je – pro nás – velká Merida brána jako vesnice. Já si nestěžuju. Někdo říká, že je tady strašná nuda, někdo, že je tu vedro, někdo, že není yuca, já jsem spokojená. A ani neznám nic jiného. Byla jsem v DF, kde nejsou hvězdy a takový smog, že mě dokonce i bolela hlava a milióny aut, milióny lidí a strašné zácpy. Byla jsem v Acapulcu, kde mi to přišlo špinavé, byla jsem v Cancunu, kde mi to přišlo super. Ale nemůžu říct nic, protože jsem vždycky poznala jen jednu část, takže mě neberte vážně. Jako student žijící v rodině, +- studující, žijící v jiné zemi s jinou kulturou mám většinou šanci právě poznat jen ten jeden kousek.
Moje rodina je šílená. Ta tady. Nerozumím jí a ani jeden den se neobejde bez překvapeného výrazu, udiveného výrazu, znechuceného nebo vystrašeného výrazu a myšlenky na „tak tohle by se u nás nestalo“. Přes všechno je mám ale strašně ráda a věřím, že to jsou dobří lidé a bude se mi po nich strašlivě moc stýskat. A tak se jednou stalo, že mi řekli „Otec má lepší práci v DF, budeme se tam stěhovat, chceš jít s námi?“. (Takhle to samozřejmě nebylo, nejdřív řekli „jdeme, pak nejdeme, pak není to jistý, pak 100% jdeme, začněte si balit!, tak už ne, je to na 70%, 50%, 99,9%, jdeme, chcete jít?, matka nechce jít, sestře je to jedno, půjdeme až dodělá prvák, začni TEĎ hledat dům, jestli nenajdeme dům, nejdeme, jdeme, nejdeme, jdeme, někoho už nakopu do prdele, jdeme, nejdeme, jdeme, nejdeme, jdeme“).
Když mi to řekli, napůl jsem se zhroutila a chtěla zůstat v Meridě, kde už jsem si zvykla, kde mám přátele, kde vím, kde mám ve škole záchody. A pak se mnou mluvila teta, která mě natěšila na DF, pak se mnou mluvila matka, sestra a vši byli nadšení, že je to dobře, že toho poznám mnohem víc a nebudu měnit rodinu.
Takže věc se má tak, že kolem 20. září se stěhuju do DF. Do obřího města bez hvězd, do nějakého domu, který ještě nemáme s dvěma psy a třemi kočkami a mými třemi sourozenci, půjdu zase na UVM, sestra možná na jinou školu jmenující se TEC. Překvapení?

13 komentářů: „Voy a vivir en México

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.