Como estas? Bien, aquí, mudandonos…

Jsem šestnácti a půl letá dívka z České republiky žijící již více než 5 měsíců v Mexiku, za 2 roky pětkrát se stěhující a během těch pěti měsíců více než šestkrát letící letadlem.
Tak jsem se tak jednou sprchovala a přemýšlela nad tím, co se stalo s mým životem. Celkem nic, ale tohle mi přišlo zajímavé a tak jsem se chtěla pochlubit.
Ačkoli jsem slíbila článek o škole, budete si muset ještě chvilinku počkat, protože teď je tu víc aktuální článek o stěhovaní. Již nevím, co jsem vám napsala a co jsem vám zatajila a co jsi pamatujete, takže si to ještě jednou shrneme.
Moje rodina López Arce, se kterou tady v Mexiku žiji, má 3 děti, 2 rodiče, bezpočetně koček, 2 divné čivavy a jednu slečnu bydlící s nimi již 13 let, která jim uklízí, vaří atd.
Před čtyřmi lety se všichni přestěhovali z D. F. (Mexico city) do Meridy. Během jednoho roku se vytratil bratr studovat do Neměcka a Yoya pracovat zpět do D.F. Bratr se vrátil asi po roce a půl, ale chtěl studovat v D.F., takže bydlel u svého kamaráda. Toto léto dokončila starší sestra střední školu v Meridě a také šla studovat do D.F. a aby neotravovali kamaráda a měli blíže školu, pronajali si jeden byt, kde až do teď bydleli bratr, sestra a Yoya (hospodyně), která se k nim vrátila. A mladší sestra, matka a otec (a já) jsme zůstali v Meridě.
A najednou jeden den řekne otec „Nabídli mi lepší práci v D.F., v lednu se stěhujeme. Ty tam, chceš jít s náma?“. A tak jsme si zabalili drobné tašky a věci, co budeme potřebovat a všichni jsme se nahrnuli k sourozencům do D.F. Do bytu pro tři nás bylo 7.
Teď si představte sebe na mém místě. Spím se starší sestrou v posteli, což mi již po dvou týdnech dávalo jakousi klaustrofobii. Všichni chodí do školy ráno a nemůžu říct, že by tato rodina věděla něco o slušném chování ke spícímu člověku. Jak všichni chodí do školy, vy ne, takže celý den jste doma, protože ani nemůžete jít ven s kamarády, protože žádné nemáte, protože nikoho neznáte. Musíte mít sakra štěstí, abyste narazili na tak nějak horkou vodu na mytí. A všichni vždy přijdou domu super šťastní a vy se svým notebookem na klíně koukající na telenovely (ano, už jsem začala, jmenuje se Zacatillas a klidně to přiznám!) nebo kreslené seriály, na které když jsem koukala ve 13ti letech, máma se sestrou se na mě koukaly divně a chtěly po mně, ať to okamžitě vypnu anebo ať se nechám menálně vyšetřit. Ale za tohle nemůžu! Mně se to nelíbí, ale sestra to zbožňuje (ta starší sestra, co je jí 20). Já když sem doma sama, tak zapnu Two and a half men nebo Friends a ostatní americký vtipný věci, co jsem znala z Česka. Nehledě na to, že můj obličej vypadá jako po výbuchu několik atomových bomb zanechající s krátery všude.
A teď si představte, jak dlouho tohle může taková divná holka jako já vydržet? No, minulé pondělí jsem nasadila takový obličej, že se na mě báli promluvit a odešla se svým talířem s banánem a medem na chodbu, kde jsem si sedla na schody a snažila se brečet. Nejde to. Něco se stalo. Já, co jsem brečela skoro každý týden, jsem si ubrekla v Méxicu asi dvakrát. A to, když mi řekli, že se stěhujeme.
No, stalo se ale něco neuvěřitelného. Co se mi asi nikdy nestalo a bylo to tak pěkný! Zatímco jsem byla s banánem venku, sourozenci vevnitř s Yoyou se radili, co udělají. Sestra mi navrhla, ať s ní jdu zítra do školy. Bratr se zeptal, co budu zítra dělat a otec, když přišel z práce, mi řekl, že už volali z TECu, což je škola, kde je sestra a bratr a kam mě chtějí také strčit, že ve středu tam máme rande.
Tak jsem se na chvilku uklidnila. Což rozházely ZOH, ze kterých jsem neviděla ani cachito, i když jsem to oznamovala asi 3 měsíce předem, že to chci vidět a jak se na to těším. A hele, máme už 2 medaile a já nevím nic. Uvidíte, že přijde den a já tu mojí rodinu zabiju!
Tak jsme tedy žili v tom bytečku asi 3 týdny, než jsme objevili dům, který já již znala z mého deja vu, pronajali si ho a rozhodli se, že už se nastěhujeme. A v pátek – začátek ZOH – přijeli dva obrovsky obří kamiony z Meridy se všemi věcmi a už se začalo nakládat. My jsme se moc nenadřeli, ačkoli matka celou dobu naříkala, jak je unavená a co všechno jí bolí a co všechno za ten den udělala. No, pracovala jsem jen já s Yoyou, ačkoli přítomni byli všichni z rodiny kromě starší sestry, která se zdržela ve škole, což znamenalo šla se opít s kamarády za bílého dne, ale nikomu to neříkej.
Ale práce to nebyla nijak těžká, všechno přinesli stěhováci a my jsme jen odškrtávaly čísla z papírů, co všechno se přineslo a co ne a říkali Kuchyň! Pokoj de Mariana! Recamara principal!.
Druhý den už to bylo horší, vybalování, uklízení… Ale přišli nám na pomoc lidi z rodiny, kamarádka Mariany a pracovali jenom oni s matkou. Jinak všichni z rodiny někde zašití. Ach. Ale člověk si prý zvykne.
Včera nám dali internet, mám postel, moje všechny věci uklizený. Budu spát s Marisol, což je ta mladší sestra, a patrně celý náš pokojíček bude plný růžových infantilních věcí. Už jsem zvracela předem, ale co s tím udělám. Já mám své dvě poličky, které růžové nejsou.
Dům je v jedné kolonii, jak jsem již psala, že se tam musíte dostat přes policii a přes velké vrata, takže prý bezpečno. Je tu ticho. A sousedi vám vidí do všech místností, tak jako vy jim, a to i na záchod. Když už se mluví o záchodě. Když vykonáváte potřebu, můžete se vidět v zrcadle. Přesněji řečeno musíte se vidět, což mi připomíná mou brigádu 2 roky zpátky.
Dům má jakože dvě patra. Když vejdete, čeká vás velký otevřený prostor. Velký otevřený prostor velký asi jako náš byt v Praze nebo ten, kde jsme bydleli teďka v D.F. Tento prostor je rozdělený na předsíň, něco, co jsem myslela, že bude bazén, ale oni tam dali sedačky, další předsíň, kde jsou 3 zrcadla nakloněná k sobě tak, že se můžete vidět ze všech stran, velký obývák s televizí a kulečníkem a druhý velký obývák, kde je stůl na jedení. Vedle tohoto je kuchyň a špajz a odtud vedou zatočené schody z kovu, které vypadají, že se zanedlouho rozpadnou. Nahoře je jakože předsíň, kde se bude prát, vedle jeden pokojíček, který bude patrně sloužit jako pro úschovu všech věcí, co se jim do normálního užití nevešli (a že jich je!), vedle je koupelna a vedle další pokoj pro Yoyu. A z té předsíně vedou dveře
na střechu, takže asi již víte, kde budu trávit nejvíce času.
Z kuchyně vedou také dveře na zahradu, kde je malý domeček sloužící jako záchod.
Na druhé straně jde z toho velkého prostoru chodba do „studia“, kde bude počítač a knihovna, a pokračovat dál chodbou narazíte na dveře pokoje bratra, který tam má – stejně jako my v pokoji hned vedle – svojí místnost na oblečení a koupelnu (s vařicí vodou! nevíte, jak mi to zvedlo náladu!!). Na konci chodby je další pokoj bez koupelny a oblíkárny (jak se to jmenuje? nemůžu si vzpomenout!), ke spí Mariana a napravo dveře do pokoje rodičů také se svou koupelnou a closetem.
Myslím, že už to vypadá, že přijde má škola. Tak asi přijde i článek s dobrým koncem. No, uvidíme. Radši nejásat.
Hasta luego! 🙂

13 komentářů: „Como estas? Bien, aquí, mudandonos…

  1. Buď v klidu, čekala jsem takové obtíže, to se nedá nic dělat, hlavně abys už měla tu školu, jinak se bojím, že po návratu budeš koukat se mnou na Růžovou zahradu a bude se ti to lííííbit!!!! Pus, i

    To se mi líbí

  2. O stěhování mi ani nemluv, páč v práci se máme nastěhovat všichni do jedné kanceláře, aby se ta druhá vymalovala a pak zase naopak. Když jsem tam vedle ve stole našel knihu, kde stálo v názvu ČSSR nebo asi 10let neumyté talíře a skleničky, tak se mi protočily panenky. Rád vzpomínám na časy, kdy mi bylo asi 12 a na satelitu jsem furt čuměl na Toma a Jerryho v anglickém znění – Listen, pussy cat! … Tím, že i teď umím stejně blbě německy jako anglicky (nechápu, jak jsem doďál VOŠku s dvojkou z NJ), bych se nepodíval ani na tu telenovelu, páč bych tomu jaksi nerozuměl …

    To se mi líbí

  3. Česky dabované mám série 2-6, první anglicky s anglickými titulky. Takže když koukám na první sérii, mám to puštěné do televize a host dad přijde domů, sledujeme strašně dlouho. Už mě i obvinil, že ho tím odvádím od práce, kterou by jinak měl dělat místo čučení na bednu. =)

    To se mi líbí

  4. Kamarádka se teď přestěhovala do domu, a mají tam dva záchody. Jedne má nezavírací dveře, a druhý je nemá vůbec. A když člověk před tím záchodem stojí na chodběm, tak na člověka na záchodě vidí krásně, protože je tam taky zrcadlo 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.