Jak jsem již informovala, přestěhovala jsem se z města do města a věci se měly tak, že se něco stalo se školou a já jsem zůstala doma. Nemohla jsem s nikým jít ani ven, protože jsem neměla kamarády a všichni každý den odešli do své práce nebo školy a takže jsem zůstávala doma skoro sama samotinká v tom samém stereotypu den za dnem. Že vám to opakuju v každém článku, že. Ale tak víte, už vím, jak se řekne španělsky stěžovat si, takže si můžu postěžovat pořádně!
V Meridě jsem chodila na UVM, což je v celku dobrá soukromá škola. Měli studenty z jiné země na škole poprvé, takže moc nevěděli, co s námi dělat a známky nám dávali více méně zadarmo. Já jsem odjížděla s tím, že se přesunu s Marisol na UVM v D. F., ale co se nestalo. Na poslední chvíli (jaké překvapení) přihlásili Marisol na Tec de Monterrey a mně bylo řečeno, že aby se nemusely děti rozvážet moc komplikovaně do škol a ze škol, že mě taky zkusí strčit na Tec. Čehož já jsem se moc moc moc bála, protože to, co mi bylo vyprávěno mými kamarády, bylo opravdu strašidelné. Už na UVM jsem měla problém, že hodně lidí byli jiní než já. Superbohatí a supersnobský. A teď si představte Tec, který je tak o nivel – dva horší. Řekla jsem to koordinátorce, která se stará o ty v Meridě – nechtěla jsem přidělávat starosti, ale ona se mě zeptala, jak to vidím a já jí nechtěla lhát – řekla mi, že moje rodiče mě tam chtějí šoupnout, ale že na to koukne a uvidí. Tak už jsem se pomalu připravovala na to, že půjdu na UVM.
Přijela jsem sem a pořád žádnou školu neměla. Rodina mi sdělila, že mi AFS nabídla také státní školu CCH, ale že je prý moc špatná a že radši ne. Tak jsem si to představila jako největší učňák a řekla si, že lépe s „fresama“ (jahodama, což znamenají něco jako snoby) na Tecu.
AFS řekl Tec po dlouhé době, že všechno je již v pořádku, že mě mohou přijmout, že ale jen už chybí, aby to odsouhlasila ředitelka střední školy, ale ta že je teď na prázdninách, takže musíme počkat. O školách jako takových vám povím někdy jindy, teď to sem plácat nebudu. Ředitelka sice byla na dovolené, ale když jsme tam volali, tak nám rozhodně nic o dovolené nikdo neřekl.
A tak jsme čekali. A mezitím nekonečným čekáním nám říká koordinátor z lidí v D. F., že také je možnost jít na jednu střední školu jmenující se Colegio Madrid, co nikdo nezná. Tak mi to přišlo jak nejlepší řešení a už jsem řekla matce „Tak tuhle, ne?“.
Potom přišel dvoudenní výlet s těmi studenty, co bydlí v D. F. a jeho okolí, kde jsem poznala mimo jiné také Craiga z Nového Zélandu, který bydlí také na jihu se mnou a řekl mi, že CCH je super bueno a že se mi bude strašně líbit a co všechno má a co nemá a blablabla a tak mě to nadchlo a říkala jsem si „debilní snobský fresy z mojí rodiny, znají jenom jeden svět!“ a tak jsem se zase rozhodla jít na CCH.
Dva dny potom jsem se s Craigem a jeho kamarádkou ze CCH sešla a mimo jiné jsme se šli kouknout do té školy. Trošičku jsem se vyděsila. Viděla jsem hromadu normálních lidí, ale také hromadu lidí s piercingy všude, mastnými černými dlouhými vlasy zpívající v rokové kapele vysokým hlasem. Tak jsem přemýšlela a byla jsem asi ráda, když mi moje rodina řekla „jdeš na Tec“. I když asi by to byla velká zkušenost a asi bych viděla víc z Mexika, ale tak což. To nebo to. Tec a CCH jsou dva extrémy. Dvě věci naprosto odlišné. A jsem v Mexiku, ať si dělám, co chci, sakra!
A přišla jedna středa, o které už jsem psala, kdy jsme se vydali na Tec. Sešli jsme se s jednou paní od AFS a za hodinu přišel i pán z Tecu a říkal nám, že nemá čas. Tak nám řekl, že nám chybí nějaké papíry a že musíme přijít s nima a s oběma rodiči jiný den.
Tak jsme přišli dneska. Po týdnu a kusu. Ty papíry, co chtěl, už ani nechtěl, vyprávěl asi hodinu, co všechno Tec dělá a nakonec jsem se nějak dozvěděla, že přijdu v pondělí, ukážou mi první hodinu a dají mi – snad – můj rozvrh. Ale nebudu mít legitku TECu a ani nebudu moc navštěvovat tělocvičnu ani žádné kurzy ani jet ve školním autobuse ani mi nedají mobil s miliony funkcemi jako normálnímu studentovi. Ach.
No, v pondělí uvidíme. Bolí mě hlava a koukám na Hangover. Hasta luego.
Jediný kočičí tuleň na světe 
Takže v pondělí jdeš do školy? Hurá!!
To se mi líbíTo se mi líbí
Jeeeee! Ber jakoukoliv školu, hlavně ať se něco děje! Jen ta státní mě trošku vyděsila… Abys tamm nechytla vši, znáš se! Pus, i
To se mi líbíTo se mi líbí
Zkušenost je hezká věc, ale existují i zkušenosti, které je lepší nemít. A jak to, že máš na té škole jen omezená práva?
To se mi líbíTo se mi líbí
Podle toho co píšeš, tahle vypadá asi nejlíp, tak snad budou lidi taky v pohodě…se jim do tebe asi nechce moc investovat, když tam seš jenom na chvíli 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Káji, bolí tě hlava? A pila jsi?? 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Hermanita: Jsem emocionada! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
3skleničky lihu, to je slušný na začátek 🙂 A že se nebudeš líbit Čecháčkům bych se nebál, za rok se názorově těžko změníš. Jak se říká, punk's not dead 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
tak at se ti na škole líbí
To se mi líbíTo se mi líbí
Verunenka: Tenhle film jsem si nejvíc zamilovala!! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
jak se zbavit depky z hokeje? kouknout na tvůj blog 🙂 aspoň vim, že vy tam máte teplo
To se mi líbíTo se mi líbí
Petr: Tak až teď jsem se odvážila odpovědět ti. Ach, hokej… škoda, že já nemam žadnej blog takhle… ach :o/ 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
😀 jojo promyšlené 😀
To se mi líbíTo se mi líbí