Un paquetito!

Tak, dámy a pánové, budete se divit, ale dnes mi přišel balík z Vánoc. Ano, je 24. března, ale tak co, ne? Pošty totiž nejsou nefunkční jen v Česku, ale v Mexiku také. A také je obsluhují jen kyselé ksichty. Moje dva balíky, co mi poslala maminka na začátku prosince k Vánocům a k Mikulášovi se vesele vrátily do České republiky a vzhledem k mému stěhování mi ho musela maminka znovu poslat (mínus mnoho věcí, co se rozbily, již nebyly k užití nebo už se nevešly) až 25. února to poslala a dnes byl poslední den na vyzvednutí (přišel 20. března) na poště, jinak by se zase vrátil. Tak jsem měla stáhnuté půlky, aby to vyšlo. Vyšlo a mám svůj balík! Můj balík, na kterém je napsáno PRDÍK
Na jako první věc jsem narazila na hromadu kalhotek, které si ihned bratr pověsil na zrcátko u auta. Dále na mě koukaly také ponožky, to vše ve Vánoční a Mikulášské nadílky, jak to vždycky my v naší rodině máme. S Mikulášem přišly ještě dvě punčochy s bonbony a moc moc moc čokolády, což mi ještě připomíná, že jsem taky narazila na VŠECHNY 4 DRUHY STUDENTSKÉ PEČETĚ a JEDNU MILKU! K tomu ještě bonboniéru, takže umřu nádhernou smrtí ujedení se čokolády. Promiň, maminko, dopis jsem si přečetla až po rozbalení (ach, já materialista), takže jsem smíchala obě punčochy se sladkostmi od Mikuláše dohromady… Ale Marisol jsem to vysvětlila. Vysvětlila jsem to špatně, takže nerozuměla, ale budu se snažit dál.
Dále české časopisy a noviny (které byly bohužel z dob ZOH a jeden říkal „Bude druhé Nagano?“); knížky v češtině, v níž byla jedna i od Edgara Alana Poua; také 4 instantní sněhy, které jsem hned šla ukázat; versatilky, které tady neznají; maličkou praktickou cvičebnici španělštiny, kde pořád vypráví o Rafaelovi, jak se jmenuje můj bratr (Aunque come mucho, Rafael no engorda – Ačkoli hodně jí, Rafael netloustne); plyšáka myšky, abych se k ní mohla – až mi bude smutno – přitulit; svíčkovitou velkou růži; kuličku z adventního věnce; naušničky; klaunský červený nos, z kterého byla mladší sestra na větvi a musím si ho hlídat, aby mi ho neukradla; mobilní telefon, ze kterého jsem měla radost ale jenom chvilinku, protože on takhle daleko od své země nefunguje (tak si někdy říkám Proč já? a pak vzpomínám na to, co mi říká maminka Proč jsi nejela radši do Kolína?); drát do mobilu, který se mi utopil v záchodě ve škole; asi tisíc jednokorun; kalendář s fotkami České republiky s názvem „Obrázky z domova“, ze kterých jsem poznala asi 3, při čemž se pak po přečtení jmén zjistila, že je neznám; antiperspirant, protože maminka si myslí, že smrdím, při čemž mi smrdí jenom nohy (ale to zase pořádně!); řasenku na oči, která jde odstranit pouze kladivem; dvdčka s českými pohádkami s anglickými titulky, aby se na ně mohla kouknout i rodina; a také přišly dárky k Vánocům pro rodinu, které vypadají, že se líbí; a samozřejmě to nejdůležitější: dopisy.
To jen tak v hrstce, abyste tak nějak měli představu. U dopisů jsem si pěkně zavzpomínala, zasmála a dokonce i zabrečela, což je u mě poslední dobou opravdu výkon. Myslím, že nikdy a nikde víc, než tady v Mexiku jsem si neuvědomila, jak strašně mám ráda svou rodinu a své přátele a co pro mě znamenají. Všechno, co jsme spolu prožili, jejich humor, jejich chování…
Děkuju moc za to, že jsi mě pobavil, dědečku, ačkoli již bylo vidět něco z tvé oslavy a z tvé řebříkové národnosti, protože zpívat se píše se z. ;o) Mám tě moc ráda.
Děkuji moc za pozdrav, Péťo :). Nechápu, jak vždycky můžeš vědět všechno, a slibuju, že jestli mě s Kristýnkou ještě někdy vezmeš k soudu, tak už se nebudeme klátit smíchy.
Děkuji moc Ájince za kreativní obrázky jako ze Sluníčka a za to, že jsi mě ujistila, že se v rodině nic nemění. Hodně štěstí u zkoušek a už se nehádej s matkou! Nebo aspoň kvůli mně ne, protože si nějak poslední dobou připadám, že všechny problémy dělám jenom já.
Děkuju Tatínku, zjistila jsem, že jsem ti podobná víc, než jsem si myslela. Až mě to někdy i děsí, ale za ty vlasy jsem ráda! Mám tě ráda 🙂
Kristý, děkuju ti strašně moc za to, že mě máš pořád ráda i přes ty kraviny, co dělám (my víme) i přes to, že jsem nezodpovědná blbka neschopná odpovědět a dělám divný věci, které nedokážu vysvětlit. Mám tě strašně ráda a bude to tak na vždycky.
Drahá matinko, nedovedeš si představit, jak sem ráda, že ty jsi moje matka. Čím víc času jsem tady, tím víc si uvědomuju, jaký to bylo štěstí. Omlouvám se za to, že jsem tě srala s uklízením a tak. I když nemůžu říct, že bych po tobě mohla přečíst všechno, co jsi napsala, děkuji ti moc za dopisy a za všechny věci, co pro mě děláš. Příště do Kolína, slibuju!
Anet, u tebe jsem si brečela. Ty jsi pro mě vždycky byla ten největší vzor. A to ze všeho, co se dělat smí a co nesmí. 🙂 Děkuju ti, že jsi. Že jsi moje sestra a až přijedu, tak budeme spát jenom spolu a je mi jedno, jestli příští den nebudu most hnout s krkem nebo jo! A opovaž se jít za mužem!
V dopisu mi Anetka napsala, že i přes ten internet je vidět, jak rostu, že se měním. Jsem za to ráda, myslím, že je to rozhodně moc pozitivní změna. Ale na druhou stranu z toho mám strašný strach. Strašně se bojím, že až přijedu, ti, co mě znali, řeknou „Žiši, co se to s ní stalo?“ a odsoudí mě dřív, než stačí poznat to nové, dobré. Prosím, dejte mi šanci!
A jdu se přitulit k myšce! Pozdravy z Ciudad de Méchiko. Fotky nemám, protože pořád nemám foťák. Ale jsem teď na posteli se všemi těmi věcmi. Un grande beso!
Hasta luego, Karolína Blanca López Arce Covadonga Kubínová. ;o)

15 komentářů: „Un paquetito!

  1. Já jsem si taky pobrečela!!! Kájo, pojď už domů, čekám na tebe s kýblem zmrzliny a bramborovou kaší a mám všechny seriály!!! Jsi nejlepší prdelka a máš nejhezčí prdelku! Přitul se k myšce a nasaď sestře klaunskej nos,o)

    To se mi líbí

  2. Řvu tak, že nevidím přes slzy, takže to dočtu až za chvíli.. Ježiš, slíbila jsem, že to už psát nebudu, takže nepíšu, ALE TY VÍŠ SAMA..  😦   už se prosím … !!!!

    To se mi líbí

  3. Četla jsem článek včera ráno, druhý čtenář hned po Kristýnce, ale byla jsem v práci a tak jsem si poplakala, že můžu reagovat až teď, když už konečně vidím na oči. Pusuju tě moc a okamžitě domůůůůůůůů! Poslala bych ještě jeden, ale nevím, stojí to za ty nervy? Jestli jo, tak už balím!!! i

    To se mi líbí

  4. Jsem se ti mrkal na balíky do Mexika, když teda dělám na poště (v kanclu v Malešicích). Prioritní balík (letecky) by tam měl být za 7-9prac dnů, obyč 40-70 … Třebas 6kg balík stojí ovšem 2litry. Kámošovi jsem takhle posílal kolo do Austrálie a došlo za týden, akorát ten ranec …

    To se mi líbí

  5. Ty nebreč! Víš, že pepino ve šp namená okurka? hehe. A kamarádi viděli ten můj kondom v peněžence a říkali, že je to nějakej fake, že nemá značku… a pak zkoumali jeho příchuť. ;o) Já tebe taky! hrozně!! 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.