El choque cultural vino poquito tarde

(od 27. 3. 10, 23:00 – 28. 3. 10, 3:30)
BTW: Sharpy, si estas leyendo esto, Josué dice, que eres un velký opilý.
Po kraťoučké době jsem zase tady. Se školou pořád nepřicházím, ale mám tady také zajímavé věci. Jak vám asi název neříká „Kulturní šok přišel maličko pozdě“, znamená, že již přišel. Na předodjezdovém soustředění s AFS nám říkali, že kulturní šok je to, že najednou zjistíme, že se nám vůbec nelíbí, jak to chodí v té zemi, kde jsme a budetme si říkat, že je to úplně na hovno. Normálně prý přijde po třech měsících. Vzhledem k mé mentální pomalosti a k tomu, že Merida je – když se nejdete blíže kouknout na vesnici, což já jsem nešla – úplně stejná jako Praha, přišel až teď. Po přestěhování do D. F., žití již s celou rodinou a studování ve škole a přitom rozumění tomu, co mi říkají, kulturní šok přišel. A přišel moc pěkně. Tak bych vám to zase shrnula v bodech. Patrně nebudou mít moc společného a budou plácány bez hlavy a paty tak, jak to nejdu v mobilu. (Ale nepřijdou jen věci z kulturního šoku, budou to prostě moje typické poznatky, va?)
·     Matka nemá ráda kočky. Řekla, že z Meridy si z našich šesti přivezeme jen 3. Teď už máme jedno nové koťátko. Nikdo se o ně moc nestará, nikdo jim nedává najíst a nečistí bobky. To samé je s našimi dvěma divnými čivavami, kde je teď matka těhotná od svého syna. Když mi to řekli, já udělala znechucený obličej myslící na incest a na retardované děti. Oni ne.
·     Nevím, jestli už jsem to psala nebo ne, ale Mexikáncům (nebo aspoň mé rodině) připadá odpornější škytat než krkat. Prokrkají celý sváteční oběd a všem to připadá normální. Kdybych neměla matčinu školu shnilých, černých a upadaných nohou v koleni a k tomu obrázky z časopisu „Sestra“, který rozhodně k nikomu ke špagetám se sýrem nedoporučuji, už bych zvracela…
·     Ačkoli maličká Česká republička, jsme známí a něco z Česka vidím skoro na každém kroku. A všichni znají aspoň jednoho českého fotbalistu. Já už taky.
·     Pokračovala bych v dalších slovech, u kterých byste řekli „to se řekne podobně, jako v češtině“, ale pak zjistíte, že je to divné. Teď mě napadá ale jenom
komplex, který se neřekne comlexo, jak jsem si myslela a jak jsem říkala a myslela jsem, že mi všichni rozumí, ale complejo, což také znamená složitý nebo celek.
·     A pes znamená česky ryba.
·     V Mexiku můžete souložit, až když jste plnoletí, což znamená 18 let. Viděla jsem to a protočily se mi panenky při vzpomínce na návrh, že v Česku už od 14. A teď jsem v rozpacích; kdybych si navzdory tomu, že nejsem očkovaná proti rakovině děložního čípku, chtěla trošku zasouložit v mých šestnácti až skoro sedmnácti letech na mexické půdě, je to nelegální nebo na mě – jako na Češku cizinku – platí zákony v Česku?
·     PS: Ve chvilce volna jsem zjistila, že máme patrně více než 13 slov – na které jsem přišla já – pro sex. Viva checo!
·     Když jsem řekla kamarádovi z minulé školy, že jedu do Mexika, řekl mi, že je to ráj Marihuany (mimo jiné). V Meridě toho moc nebylo, tady je toho dost. Na Tecu už mi byla jedna nabídnuta a ukázána. Když jsem se zeptala kamaráda ze CCH, jestli tam kouří hodně lidí (myslící cigarety), odpověděl mi „Marihuanu? Jsou lidi, co ne.“
·     To mě přivádí na mé oblíbené téma. Opravdu se omlouvám, patrně o tom mluvím pořád a už nevím, co jsem napsala a co ne. Nějak to vypadá, že Mexiko je na tom politicky špatně. Mám kamarádku, které zabili před rokem tátu, bratra mého kamaráda také před rokem unesli únosci a požadovali výkupné, které nakonec dostali a nechali ho jít a v pátek jsme měli mít všichni bílé oblečení na protest, že se nám nelíbí bezpečnost na Tecu, protože v jiném campusu zabili 2 studenty. A hle, prostě už si zvykli. Berou to skoro jako normální věc. Prostě se to děje. Nemají skoro ani dokonce vtipy na politiku ani na policisty, což u nás patří k těm nejzákladnějším. Na facebooku jsem narazila na skupiny „D.F., město, kde přijede pizza dříve než policie“ a také v „Nekraď! Politici nemají rádi soutěže!“. Tak aspoň, že těch pár vtípků.
·     Hodiny etiky jsou strašně zajímavé. Na jedné jsme vypočítávali, na kolik pesos na měsíc vyjde jedna normální rodina dítěte z Tecu se třemi dětmi. Všem vyšlo tak kolem 100 tisíc prsos. (Moje maminka vydělává asi 30.) A pak říká, že minimální příjem pro jednoho Mexikánce na měsíc je 1500 prs. A tak jsme zase museli vypočítávat, kolik peněz utratí jeho rodina za jídlo, oblečení, bydlení, transport a hromadu dalších věcí stejně tak jako když jsme vypočítávali, kolik vyjdeme my, aby si s penězi vystačili. Aby neumřeli hlady, museli pracovat oba rodiče i děti a krást elektřinu, vodu a tak a když by nevyzbylo, tak i krást věci a okrádat lidi. A pak přijde učitelka a říká, že těchto lidí, co mají minimální příjem je v Mexiku 80% (80%!!!!!!!!!!!!!), 1% má ještě míň a těch zbylých 19% jsme my. Tedy oni. A když jim říkám, že jsou to bohatý kreténi, tak se tlemí a říkají „já a bohatý“? Což by možná mohla vysvětlit následující hodina angličtiny, kde nám pí. uč. dala jeden obrázek, kde byly vidět, jak je to se sociálními vrstvami v dobře ekonomicky zajištěných zemích a v těch, které na tom tak dobře nejsou. A těch chudších lidích je v chudších zemích pořád víc a víc, protože oni mají patnáct dětí, zatímco ten bohatší má 2. A také jsem potom přemýšlela, proč chudší země jsou šťastnější. Není to třeba tím, že my, jak si žijeme dobře, a víme, že když už jsme se dokázali vyšplhat tak pěkně nahoru, tak můžeme dokázat ještě víc a chceme dokázat víc, což stojí práci, nervy a nejsme nikdy absolutně spokojení? Zatímco ti chudší, co si nežijí tak dobře, jsou rádi za to, když přežijí další den bez relativního hladu a oddychnou si a ani je nenapadne myslet na to, že by chtěli mít stejnou MP3 jako spolužák?
·     Přejdeme k něčemu více oddechovému. Mají tu japonské restaurace. Přijdeš, řekneš jméno a kolik vás bude, oni tě dovedou ke stolu do čtverce bez jedné strany. Ve prostřed je jako takový plech, horký, na kterém kuchař stojící z té strany, kde se nesedí, vaří. Dělá s jídlem různé tríčky a nakone
c zapálí maso až vám to oddepiluje chlupy na rukou. Sedíte tedy okolo a říkate, co jíst chcete a co ne. Jídlo již není tak zajímavé, protože jsou tam věci z moře a vařená zelenina nebo sushi. Tak si tam moc nepochutnám, ale to, co je dobré je rýže s vajíčkem a zeleninou všechno rozsekané na maličké kousíčky a pak maso s bílými kořínkovitými věcmi, mňam! Jí se to hůlkami a je s tím sranda. Popojedem zase na Mexiko.
·     Mexikánci skoro nepoužívají pásy v autech. Jen na předních sedadlech a to jenom proto, že musí, protože jestli ne, tak jim to pípání auta vyklove díru do hlavy.
·     Nikdo nepije alkohol, nikdo nikdy nesouloží, ale všichni jsou věčně opilí a najednou i těhotní! S tím alkoholem je to opravdu sranda. Normálně v půlce vyučování se seberou a jdou chlastat a pak se vrátí do školy. A skoro každý pátek všichni jdou zase chlastat a pak domů a pak na zase zase fiestu chlastat. A rodiče? Musel jsem zůstat dýl ve škole, protože jsem musel dělat jeden projekt. A přesně proto smrdím po cigárech, mám loket od tequily a voním po winterfresh s příchutí piva. 
·     Mexikánci jsou hodně živý. Myslím, že takové lidi, co jsou tady, byste rozhodně v Evropě nenašli. Jsou prostě hrozně trhlí. Zpívají, řvou, tančí a hýbají se, jak jen můžou. Je to strašně sympatický a asi mi to  bude scházet. A nevím, co budu v Česku dělat bez tortil. 😦
·     S tím také souvisí jejich fiesty. Tady je nejvíc lehké někam jít, protože jak jsem moc otevření a tak, tak máte miliony kamarádů a všichni vás zvou na fiesty. A tohle znamená, že je někdo pozval na nějakou párty u sebe doma (nebo tu osobu pozval někdo) a ta další osoba zve vás. A jdete. Nemáte tušení, kdo přijde, jestli tam budete znát ještě někoho nebo koho je to dům. Přijdete kolem 11 večer, někdy něco platíte, někdy ne. Většinou tam řve muzika, kterou spravuje nějaký DJ, jsou tam světla a alkohol. Tancuje se, povídá se, pije se, směje se, flirtuje se, líbá se a někdy dojde i v parčíčku, kde je na všechny vidět, i na něco víc, že. Třeba když zrovna jede vaše matka pryč od toho, jak vás tam nechala a zapne světla u auta a pak se zjistí, že to byl ten kamarád, co vás pozval s nějakou holkou, kterou poznal na tý fiestě. Legranda.
·     Když už jsme u toho, tak ještě zmíním další tipy, jak strávit víkendový večer. Ještě můžete v nějakém baru, které jsou pěkné a mají zajímavé a míchané druhy alkoholů, hraje muzika, prostředí elegantní, moc pěhný a nikdy tak zakouřené jako v Česku. Také můžete jít do antra, což je jako diskotéka, kterou už jsem tu jednou popisovala (asi v září), ale v D.F. je ten problém, že vás tam pustí až od 18. Teď si budu dělat falešnou občanku. Strašně mě to baví a už asi vím, čím se budu živit, až budu velinká. A nebo další místo, kde strávit večer je doma. A to buď doma s kamarády nebo doma s rodinou nebo ve svém pokojíčku. Ale to se tak moc nestává… 
·     Když už jsme u těch fiestách, tak bych ještě něco řekla. My, Češi, máme plus mínus jeden styl oblečení a gradujeme to podle toho, jestli jsme doma odporní v domácím oblečku, jdeme do školy, na ples nebo na diskotéku. Ale pořád se tak nějak na fotkách poznáme a vypadáme pořád stejně. Tady? Když jdete do školy, jste tak nějak normálně, aby se vás lidi nelekli, a když jdete do antra, máte naprosto jiný oblečení, obří podpatky, vlasy super upravený a natočený a upravujete se něco kolem třech hodin. Já jsem vždycky maximálně během půl hoďky. Oblečení si půjčuju od sester, boty na podpatku mám jedny. Ty, co mi koupili na svatbu. Mexikánci mají prostě jedno oblečení na takovýhle akce a druhý na normální nošení. A vždycky jeden pokoj extra na svoje oblečení.
·     Mexikánci se s vykáním nijak neserou. Někdy vyknou, někdy tyknou, učitele nevyjímaje. Já, vždycky traumatizující se tím, že nevím, jestli říct „jste“ nebo „seš“ se už s tím také neseru! A ani nevíte, jaká je to pohoda. Ty, vy… koho to zajímá?
·    
Miluju mexické SPZ! Jak je jich hodně, tak mají v každém státě jiný typ s jiným obrázkem a jiným nápisem. Což znamená, že většina aut taky v D.F. má tři písmena (jako jsme to měli my) a vedle nějak čísla. Ty tři písmena mě dostávají! Dnes jsem viděla jeden SEN, dál  SPZ a pak TMA a sestra má s WTF a to mě dostává prostě nejvíc! A je jich mnohem více. Vždycky vidím ty 3 písmena a vybaví se mi nějaké slovo nebo jméno ať v češtině nebo španělštině.
·     Ach… a když už jsme u aut. Zamilovala jsem se do Hond. Všech. Takže mami, dej sbohem Edíkovi a kup jednu pěknou Hondičku. Nejlépe Honda Civik. Šup, šup! Máš na to 3 měsíce!
·     Vymyslela jsem: Tresty jsou úplně na hovno. Protože něco provedeš -> rodič tě seřve -> Cítíš se provinile a to, že je rodič nasrán, je tvůj trest, protože jsi z toho smutný. VERSUS Když něco provedeš -> rodič tě seřve -> cítíš se provinile -> rodič ti řekne, že nemůžeš jít zítra na fiestu -> je ti u prdele, že je rodič smutný či nasraný a ty jsi nasraný na rodiče. A už tě ani nenapadne, že to vlastně byla tvoje vina. Věřte mi, je to tak. Z vlastní zkušenosti.
·     Druhá věc z domu: Matka v domácnosti = problémy v rodině. Proč?
·     1) Ruku v ruce s tímto článkem jde má teorie. Představujte si situaci: Jste celý den doma, uklízíte, vaříte, koukáte na telenovely, manžel furt v práci, vrací se pozdě a v nedobré náladě a děti pořád ve škole a na uklízení opravdu nemají náladu. Problém: matce se zdá, že manžel nemůže mít tolik práce a že nemůže být tak unavený pořád a chce, aby se jí manžel taky věnoval. S dětmi je to tak, že matce se zdá, že jsou to největší prasata, co ve škole nic nedělaj a ani si neumí poskládat to debilní prádlo, co už jim vyperu, vyžehlím a složím! Žena, co je pořád doma nepochopí, že dítě přijde domů mrtvé a na nějaký zasraný oblečení fakt nemá náladu. Chce jíst, učit se a umřít. To samé manžel.
·      2) Normální pracující nebo studující člověk má 2 možnosti na úspěch. Když se nevede v práci, alespoň se může vést v rodině, když se nevede v rodině, alespoň se vede v práci. Ten v domácnost
i má ale jen jednu možnost na úspěch. A když se nevede, je to problém, protože on už nemá čím si to kompenzovat. Takže, jestli mě teď čte můj budoucí manžel: Já pracovat budu vždycky!
·     Jiný kraj, jiný varm. Je to tak i s osobností lidí a přístupu k lásce. Mexičtí muži mají ještě v krvi gentlemanství. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem si naposledy otevírala dveře… Takže také ještě pamatují to, že žena se musí dobývat. Oni Mexikánci jsou takoví, že se nebojí tolik selhaní, neúspěchu, jako my, Češi. Takže vás pořád někam zvou, pořád chtějí být s vámi a pořád vás pronásledují na každém kroku. Někteří. A to je to anglické slovo skalker, které tady tak hojně používají, které se španělsky řekne acosador. Měla jsem 3 hodně intenzivní, a jednoho polointenzivního. Tady je to ale úplně normální. Když jsem jim řekla, že v ČR je nemáme, tak si mysleli, že jsem špatně rozuměla otázce. A když jsem jim řekla, že se mi to nikdy v životě nestalo, tak už se se mnou nebavili, protože mysleli, že jim lžu.
·     Další slovo z angličtiny je free, což znamená amigo con derechos, friend with benefits. Pro co patrně v češtině název není, nebo ho alespoň neznám. Pro ty, co pořád neví, je to v otrockém překladu kamarád s právy/výhodami. Myslím, že v ČR jen tak neřeknete, že máte takovéhle kamarády. Tady se to říká nahlas a je to normální věc brána beze studu.
·     Jak jsem začala mluvit španělsky, začala jsem postrádat nějaké slova v češtině.
·     Například novio se řekne v češtině jako přítel nebo holka/kluk, které ale mají i jiné významy a nepoužívají se jen pro novio a není to tak jasné.
·     Guapo je handsome je… pěkný? krásný? sexy? kunda? nic nevyjádří přesně „guapo“! Leda tak pohledný, ale to rozhodně říkat nebudu.
·     Také nemáme slovo fajar, což je jako… prostě slovo na to nemáme! Na Zsv nás učili, že je to petting. (Teď doufám, že jsem si to nespletla s peetingem, eh.)
·    
Dále, když jste opilí, ta fáze, kdy se tlemíte všemu a máte dobrou náladu, na tu používají zase slovo happy (vyslovující se s ch, ach…).
·     Takže, děti. Rychle se naučte tyhle slovíčka, ať mi pak rozumíte, protože je hodlám používat! Pěkně si je počeštíme a naše děti už je budou mít ve slovníku spisovné češtiny! A stalker taky!
·     Muži tady také dají hodně důležitosti svalům a síle. Porovnávají mezi sebou a smějí se těm tlustějším. Jsou to porchvní smradi! Ale kdo ví, jestli všichni, já znám jenom těch 19%, že jo…
·     A já jsem krásný klasický Evropan a ještě k tomu Čech, takže si pořád jenom stěžuju, takže mě nemůžete brát vážně, protože jsem tu spokojená! (Což ale neznamená, že bych se na vás už strašně netěšila!!)
PS: Doufám, že jste všichni na hodinku včera v 20:30 vypnuli světla a jiné elektrické spotřebiče!
PS2: Jak jste si mohli všimnout tam nahoře, už je po třetí hodině ranní, takže mě moc mrzí, jestli jsem napsala něco špatně nebo něčemu nerozumíte. Adios!

16 komentářů: „El choque cultural vino poquito tarde

  1. Se moc netěš z toho, že seš první, měla jsem tam ten článek asi den. Tyhle poznatky prostě nikdo komentovat nechce! Tak víte, co si můžete! Já se s tím dělala asi 3 hodiny! Gingen su madre! Hehe, vtip, já to chápu 🙂

    To se mi líbí

  2. Já to četl dlouho, něco radši třikrát, znáš mé komentáře … Zákony platí tam, kde jsi. V čr taky nemůže Angličan jezdit vlevo. Politicky na tom nejsme moc dobře, zhnusení lidé po pár letech začnou něco brát jako fakt (poplatky u lékaře, daně, stav silnic …) U pyramid s bohatými bych pošoupnul čáru ještě víc nahoru a to v obou případech. Co znamená střední? 2/3 obyvatel nemají průměrnou mzdu, (včetně mě s VOŠkou pracujícího v Pze).

    To se mi líbí

  3. My jsme chtěli vypnout, ale Ája se nechtěla vzdát noboku. Psala bakalářku, tak jsme ji to odpustili a tvářili se ekologicky pod rozsvícenou žárovkou! Honda se mi nelíbí. A taky se mi nelíbí, že nejsi doma. Okamžitě domů!!! Pus, i

    To se mi líbí

  4. Zkritizoval článek? Pohled „toho nespokojeného Čecha“ vs. „vysmáté Mexičanky“ Si to přečti po půl roce v Česku znova (a za 10let zas). „Zamýšlecí“ článek hold vyvolá i kontroverzní reakce. Mně taky jeden napíše dobrý, smekám a jiný co z toho máš, magore, že jedeš 300km na kole …

    To se mi líbí

  5. Honzis: jak tě tak čtu, přijde mi, že bejt chudej v Mexiku a nemít ani na základní potřeby a bejt "chudej" u nás, protože nemám průměrnou mzdu, budou asi dvě různý věci. Proti 80% Mexičanů jsme bohatý všichni.

    To se mi líbí

  6. Kájí, jsi zvááánááá!!! Pozvi si tam koho chceš, zapaříme moc!! Pro tebe připravím i tequilu, aby ta zpětná aklimatizace byla stylová! 🙂

    To se mi líbí

  7. To mě taky dostalo, jak se všichni tři hodiny připravují na antro, já tam poprvé do antra přisla v teniskách a v tričku a vůbec jsem se mezi nima necítila dobře 😀 a do Hond jsem se taky zamilovala, moje mamina měla černou novou Hondou Accord, tady v Česku se moc nevidí. Vůbec jsou tam nádherný auta hlavně bochito:)

    To se mi líbí

  8. jo 80% Mexikánců je na tom hůř než průměrný Čech. A co by dalo 80% nejchudších obyvatel Afriky mít se jako spodina v Mexiku … člověk vidí problémy tam, kde je. Mně je zemětřesení na Haiti nebo výbuch v Moskevském metru buřt, klidně to přiznám. Dnes bych např. blil z cesty z Újezda nad Lesy do Hostivic a to jsem byl jen spolujezdec. To by nezachránila ani tvoje Honda 🙂

    To se mi líbí

  9. Honzis: Vždyť o tom to je. A já jsem teď v Méchiku a vidím to tady. A sere mě to. 🙂 Teď jsem se ale u tvého komentáře pěkně zasmála 😀 Na mojí Hondu bys neblil! A jestli jo, bylo by to tvoje poslední zvracení, potrože bych tě umlátila železnou tyčí!

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.