Karo López Arce K 2009/2010

Jednou takhle kouknu na můj mail a vidím e-mail od AFS. Tak si říkám Ježiši Kriste na nebesích, co to na mě čeká? Už se dozvěděli, že jsem řídila již 2x loď? Ale ne. Byla to česká AFS a žádala nás, jestli jim napíšeme nějaký pěkný článek o našem pobytu, odpovíme na nějaké otázky a pošleme pár foteček s popiskem. Již mě znáte, takže víte, že srdce mi poskočilo a v záchvatu nudy jsem to běhěm pár hodinek celé sesmolila. Chtěla jsem sem dát jenom odkaz na ten nový web, jak to tam dají, ale teď mi řekli, že to tam šoupnou asi až na nový rok. A tak to zveřejním teď, ne? Doufám, že se tomu rozumí, že to nemá moc španělského přízvuku a je to s minimem gramatických chyb. PS: Už jen něco kolem 20ti dnů!
AFS – Karo – México – 2009/2010
  • Jednu větu, kterou shrnete Váš AFS rok
Na předodjezdovém AFS kempu nám jedna dobrovolnice řekla, že doufá, že tento rok bude náš nejlepší rok v životě. Já jsem se v duchu zasmála a pozvedla obočí. Teď ale již vím, že měla důvod to říct.

  • Vaši odpověď jen jednou větou na otázku:
    Proč bych měl vycestovat
    právě do země XX?
Protože Mexiko je plné přátelských lidí, plné krásných památek, krásné přírody, krásné kultury, vynikajícího jídla, zábavy a je to neuvěřitelná zkušenost, na kterou nikdy nezapomenete!

  • Článek:
V březnu loňského roku v prvním ročníku střední školy jsem jednou v noci nemohla spát a přemýšlela. Druhý den ráno jsem se probudila s myšlenkou „tento rok chci odjet studovat do zahraničí“. Během jednoho týdne jsem se poradila s rodinou a s kamarády, kde většina byla proti. Během druhého týdne jsem se rozhodla pro španělsky mluvící zemi a během třetího pro Mexiko. Na poslední chvíli jsem vyplnila všechny papíry v přihlášce a v den, co jsem to poslala, přišli zprávy o prasečí chřipce. A jak to tak bývá „zakázané ovoce chutná nejlíp“, začala jsem se těšit víc a vyžadovat Mexiko, Mexiko a žádnou jinou zemi, ačkoli předtím by mi bylo bývalo jedno, kdybych jela do Argentiny, Kolumbie nebo Chile.
Na konci srpna přišel den, kdy jsem si najednou balila kufr a kdy jsem se objevila na letišti. V letadle jsem si říkala: Co to dělám? Proč to dělám? Co mě tam čeká?. Nemohla jsem uvěřit, že já – ta tichá malá holčička, co nesnáší rozhodování a dělá všechno proto, aby mohli lidé okolo rozhodovat za ni – se rozhodla studovat na rok v jiné zemi, o které neví naprosto nic.
První měsíc jsem opravdu žila jako v neuvěření. Mluvila jsem mou špatnou angličtinou, snažila jsem se španělsky, nechtěně jsem někdy něco žblebtla i česky a dokonce jsem se do těch řečí někdy zamotala i francouzštinu, což nemám tušení proč! Nechutnalo mi jídlo, nerozuměla jsem ničemu, nikdy jsem nevěděla, co budu dělat a co po mně chtějí, ale přesto všechno jsem si to užívala. Časem jsem si začala zvykat, přemluvila jsem všechny, aby na mě mluvili španělsky, i když je to pro obě strany těžší, ale že se to MUSÍM nějak naučit a že takhle anglicko-španělsky žít nemůžu, začali mi chutnat i tortilly, které mi na začátku připadaly jako podrážka, našla jsem si kamarády, rodina mi pomáhala ve všem, začala jsem rozumět mexickému humoru, trochu i kultuře a můj hostitelský táta mi připevnil na mnoho předmětů doma papíry se jménem ve španělštině, angličtině a já jsem připsala v češtině.
Teď už jsem tady 9 měsíců a za méně než 40 dnů již budu ve zpátečním letadle do mého domova. Samozřejmě se těším, ale také se mi bude po Mexiku strašlivě moc stýskat. Mexiko má obrovskou kulturu, která je vidět na všech místech a pořád se udržuje. Skoro v každé restauraci vám tančí tamní tance v tamních krojích, vidět jejich pyramidy a všechny jejich památky je něco neuvěřitelného a myslím, že za celý život nemůžete objevit všechny krásy Mexika, protože jich je na milióny!
Mexičané na rozdíl od nás jsou mnohem více otevření a přátelští, proto jsem neměla moc problémů se zapadnutím do kolektivu a rodinu jsem si zamilovala. V Česku už se vidím, jak ze zvyku, budu všem na pozdrav dávat pusu na tvář, všechny objímat, zpívat uprostřed vyučovací hodiny, řvát přes celou ulici nebo tykat učitelům. Poznala jsem mnoho moc zajímavých osobností a udělala jsem si hodně dobré kamarády. Prožila jsem neuvěřitelný rok, na který nikdy nezapomenu a který mi dal strašně moc a rozhodně stál za to, že jsem rok neviděla moje rodiče ani kamarády a dokonce i za jeden ztracený rok ve škole. Pro mě to ale rozhodně ztracený rok nebyl.
Ze zmatené holčičky se stala cílevědomá samostatná slečna, která si poradí s problémy, umí říct svůj vlastní názor a navíc může říct, že byla na rok v Mexiku (skoro během prasečí chřipky!).

7 komentářů: „Karo López Arce K 2009/2010

  1. Týjo, Kájo, nemůžu uvěřit, že už jsi tam tak dlouho. Pamatuju na minulý léto, jak jsme ti pod jiným jménem psala, že netuším kam jedeš a že se za to stydím. No a ty už se zase vrátíš. A já vždycky hltala každý tvý slovo, tolik zážitků na celý život, brala jsme to jako knížku an pokračování. Ale zase jsi napsala plno výhod co to mělo to žití v Mexiku, ale zároveň tě chápu, že už se chceš vrátit domů, vidět rodiče, ségru..  Užívej si poslední chvíle !!

    To se mi líbí

  2. Infantality! Ani mi neříkej! Když tomu ty nemůžeš uvěřit a to mě ani neznáš, jak tomu potom můžu uvěřit já, když se znám a žiju to? Fakticky to uběhlo neuvěřitelně rychle!

    To se mi líbí

  3. Kájo, nádhernej článek!!!!!!! Taky jsem se celý den válela…. Jen jsen dělala drobné pěstební práce na balkóně! Moc se na tebe těším, moc, moc, moc!!!! Pus, i

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.