Já jsem jeden z lidí, který se snaží být k lidem, které nezná, vždy alespoň usměvavá, aby si nezkazila první dojem a někomu zbytečně třeba nekazila den. Jinak to však chodí k lidem, která už znám a to potom zaujmu antisociální postoj. Nikdy ale nedělám držky, neodsekávám, když o nic nejde a většinou aspoň trošku pohnu koutky nahoru. (To si o sobě myslím, pokud máte jiný názor a já žiji v mylné představě, nebudu ráda, ale budu ráda, když mi to řeknete, třeba bych to mohla ještě změnit; puberta – doba poznávání)
Tak si takhle jednou jdu Prahou. Jsem polomrtvá, přes nudle, které si v mém nosu pěkně užívají a množí se, nemohu dýchat, a proto musím mít otevřenou pusu, což nesnáším, protože mi to táhne oči dolů a pak mám nepřítomný pohled. Mám zalehlé uši a tak nic neslyším, jsem unavená, mám pěkné slušivé kružnice pod očima, vedro se střídá s chladem, potím se jako prase, mé vlasy již nemají takovou úpravu, jakou měly, když jsem se vzhlédla naposledy doma v zrcadle, mám těžkou tašku, mokré boty, vypadám jako feťák a bolí mě v krku. Naštvaná, že vůbec musím opouštět můj pěkný byteček, kde podle libosti a návalech tepla a zimy ze sebe můžu rvát domácí obleček a pak si ho zase nandat.
Jdu s kyselým a dosti naštvaným výrazem. Vlezu do metra (v metru je vždycky největší zábava) a tam je sám jeden pán v růžové košili, který sedí na sedačce a klepe nohou do neviditelného rytmu (neviděla jsem žádná sluchátka), kouká na všechny strany a na všechny strany se také usmívá. Tak na něho tak koukám a srdce mi poskočí! Vylezu z metra, jdu k zubaři a po cestě vidím nějaký pár manželů s dítětem v kočárku a dítě úplně vysmátý. U zubaře jako vždy sympatičtí, vylezu z Vinohradské nemocnice a plížím se metrem směrem Flora pro můj twistroidní B-Smart, na který jsem se těšila asi týden. Vzhledem ke včerejšímu stresu jsem mohla sníst jen půlku* a tak sem si to nesla v ruce v té krásné krabičce, která už mi stojí na knihovně. Při chůzi do španělského institutu jsem se asi 5x ztratila a v institutu byly obě dvě paní takové odměřené, což jsem si takhle nepředstavovala. Jedu domů a cestou se stavím na poště. S paními na poště se to má tak, že ani jedna není sympatická, všechny řvou, všechny odsekávaj, všechny jsou nervózní a nebaví se s vámi. Teď jsem přišla na svou neoblíbenou pobočku na Černém mostě a překvapme se! Paní nebyla sympatická… byla TAK sympatická, že mi až vypadlo číslo pinu mé karty a musela jsem na něj asi minutu vzpomínat. A paní mě podporovala! Tak mě dostala, že jsem až musela říct nakonec „Nashledanou, hezký zbytek dne!“. Ale tímto ještě nekončí! Jdu užaslá pro kolu (ne
colu) do Alberta nebo Billy nebo Penny, kde to vždycky také zrovna není pravé místo na pozvednutí nálady a prostě se stalo něco neuvěřitelného. I ta prodavačka se na mě usmívala! Náhoda nebo jsem vypadala tak hrozně, že všem připadalo akutní podpořit mě aspoň úsměvem? To se dozvíte na konci pořadu… Věřte nevěřte!
colu) do Alberta nebo Billy nebo Penny, kde to vždycky také zrovna není pravé místo na pozvednutí nálady a prostě se stalo něco neuvěřitelného. I ta prodavačka se na mě usmívala! Náhoda nebo jsem vypadala tak hrozně, že všem připadalo akutní podpořit mě aspoň úsměvem? To se dozvíte na konci pořadu… Věřte nevěřte!
V celku to byl tedy moc hezký den. Ačkoli s nudlemi a nedýcháním, tak mě mnoho lidí překvapilo (a když do toho ještě vmetu sympatického policistu z jiného dne?!), řekla jsem to, co mě včera tak dostalo kamarádkám a matce a oni řekly „No a co?“ a nakoupila jsem si něco, abych tu neumřela hlady, když je sestra a matka pryč. Jsem ráda, že jsem žena. I když musím týden v kuse hostit tetu Irmu, můžu se svěřit s čímkoli mým kamarádkám, kamarádům nebo rodině. Chlapy to v sobě dusí a třeba z toho dělají ještě většího velblouda, než je. Což ale neznamená, že bych na tu odpornou osobu od včera změnila názor.
*Vždy, když prožívám nějaké stresy nebo mám problémy, tak už od Mexika nemám průjem (to jste rádi, že to víte), ale nejím. Není divu, že si mnoho lidí myslí, že jsem anorektička. A jestli to takhle bude pokračovat, tak ze mě budou jen kosti!
PS: Teď tak na to koukám a je pátek 13.! Kdo by to byl řekl?!
Jediný kočičí tuleň na světe 
Tak bacha. Já to věděla hned od začátku. O tom pátku. Nejspíš proto, že vypadám podobně a podobně se mi občas blbě dýchá, ale většinou mě také stejně zaskočí, když jsou pošťačky a prodavačky v supermarketech na mě milý. Co jsem zase napáchaqla, že je to na mně vidět a ony sdílejí mé pocity soucitem?????
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to divné,že věci které by měly být samozřejmé,lidé by se na sebe měli usmívat,se nám zdají podezřelé.Díky za všechny vyjímky,za nás všechny,kteří se umějí na svět usmívat i když jim třeba do zpěvu není.Asi se stále držíme onoho vousatého KAŽDÝ KDO TO S NÁMI MYSLÍ DOBŘE,JE PODEZŘELÝ.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ina: Já si vždycky říkám, že to jsou náhody. Opravdu divný náhody… hehih
To se mi líbíTo se mi líbí
Ty tak dobře píšeš, že jsem si uplně vžila do tvého dne 🙂 paráda, sem ještě někdy zajdu 🙂 *smile*
To se mi líbíTo se mi líbí
Taky jsem z Prahy =) Teda ale nikdo se na mě takhle neusmíváí:D Jen pár číňanů xD 😀 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Pěkný blog
To se mi líbíTo se mi líbí
J: To jsem moc ráda! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Také nejím, když jsem nervózní a něco mě stresuje. Proto jsem dost často o hladu a vypadám díky tomu jako chrastítko 😛 Ale nemohu si pomoct, jakmile jsem ve stresu, je mi divně od žaludku, mám stažené hrdlo a nedokážu vůbec nic polknout.
To se mi líbíTo se mi líbí
Lidi někdy dokážou překvapit 🙂 a úplně stejně taky přemýšlím jako ty na začátku 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
španělský institut?! francouzský institut?! proč nemáme nikde anglický..!:(
To se mi líbíTo se mi líbí
Lištička: Přesně! Ale při tom já mám to jídlo tak strašně ráda! 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to možný, ani teď už při stresu nemívám průjem, spíš mě bolí hlava 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Máme tu dokonce i institut německý a italský 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
No já byl v Penáči v pátek večer a můžu říct, že příště už radši nee 🙂 Nějakej týpek si tam nechal zavolat vedoucí, že prý je prodavačka drzá, když chce nahlídnout jeho ženě do kabelky. A jako nevim kdy byla v posledním měsíci zima, ale budiž, asi ti je 17C málo 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
jsem velikou fanynkou QUE fotky!
To se mi líbíTo se mi líbí
fakt ale fakt ma tvoj blog zaujal 🙂 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Martyny: Bolívá tě hlava? tak to já mám ještě k nejezení normální migreny… hahah
To se mi líbíTo se mi líbí
Až tak? 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Martyny: Je to zábava se mnou! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí