Pan Kocour

Mikeš s námi žije již 12 let. Našli jsme ho na chalupě v keři ještě se svým bratrem Černouškem, který bohužel v těchto dnech nepřežil zápas se psem. Mikeše jsme nechali prohlédnout lékařem, vykastrovat, u čehož málem zemřel, a když jsme ho na chalupě na vesnici neudali, matka svolila, aby u nás byl na chvilku doma a až se uzdraví z kastrace a zesilní, vrátíme ho zpátky do divočiny. Mikeš s námi již žije dvanáct let.
Když spíme a náhodou vystrčíme nohu z postele, velmi rychle se probudíme s řevem, strašnou bolestí a krvavou nohou. Když ho hladíme a hladíme ho víc, než by si přál, jdeme příští den do školy a všichni se nás ptají, jestli jsme si včera nepodřezaly žíly. Někdy se stane, že když někdo vchází či vychází z bytu, nenápadně proklouzne a pak za zběsilého mňoukání trčí za dveřmi, a když se soused vrací domů z hospody, vezme jejich černou kočku, co mňouká u nás před dveřmi sebou do bytu a ráno se diví, jakto že pořád vidí 2x. V kocouřím raném dětství jsme zjistili, že pro něj rozhodně není nejlepší jíst granule pro kočky, protože se potom nevykadí a my musíme platit drahé čípky při drahých návštěvách zvěrolékaře a ještě k tomu je přitom kočka nervózní a ani nás neškrábe. Již jsme ji zvykly na kocouří zvracení a tak nás poblitý domácí úkol plný chlupů, mrkve a Kitkatu nijak nerozhází. Když spíme, šlape nám tenkými packami po prsou a lehne si nám na obličej. Asi jsem mu za ten rok moc chyběla, protože začal strašně línat a táhne mu z kotle tak, že nejdřív přijde smrad a pak dlouho dlouho za ním až kocour. Chlupy máme všude. Na podlaze, v koši, na stolech, na křeslech, na židlích, postelích, taškách, kabelkách, v talířích, v jídle, v puse, v nose, v uších a dokonce i na takových místech, kde byste je rozhodně nečekali (oblečení, heh). Když si sedne kocour na židli, nemůžete ho vyhodit a musíte prostě postát. Když na učení, nemůžete se učit, když na klávesnici musíte psát lafns,dfjeinaldíáýžřčšřžýáíiouztgfhvbn svým kamarádům, když na postel, musíte si velmi opatrně lehnout vedle, abyste ho nevzbudili. Teď je to ale ještě horší, protože i přes tu obrovskou autoritu, co kočka má, má i vlastního bodyguarda. Když si na vás kočka z ničeho nic lehne, přijde sestra a nakáže Vyhladit! a vy musíte poslechnout a hladit, hladit a hladit, jinak vás čeká velice tvrdý trest!
Mít doma kočku je radost. 

9 komentářů: „Pan Kocour

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.