Zítrá jé škólá!!!!!!

Vzhledem k tomu, že sem klasický student s klasickým blogem,musím mít v těchto dnech článek o začátku školy. Všichni moji kamarádi z ostatních zemí už se musí válet celé dny v knihách a začali je stresovat testy a zase se viděli se svými kamarády a když se mě ptali, jestli už jsem také ve škole, vždycky jsem mávla rukou a řekla, že mi ještě chybí aspoň měsíc. Tento pátek na mě někdo vybafl s tím, že už za 4 dny ta škola začíná. A já jsem zjistila, že mi nekecá.

A tak se vídám s lidmi a zjišťuji, jak to mají s touto – asi hned po Vánocích – největší událostí v životě studenta do dvaceti let. A zjišťuji něco, co již všichni vědí, ale jak to tak bývá s naprosto jasnými věcmi, dělají se automaticky a nikdo nijak nepřemýšlí, že nejsou sami, co to dělají a že je to takhle automatické, každoroční nebo i každopříležitostní. Vzhled.

Přijde poslední prázdninový týden a všichni usilovně přemýšlíme, co si vezmeme na sebe. Musíme udělat, co nejlepší dojem, protože naše spolužáky vidíme po dlouhé době a musíme být nejkrásnější! Musíme si umýt hlavu, načesat se, vyškubat obočí, vám již známý odbeďarovávač použít 2x, přemalovat oči, ale už hlavně týden dopředu přemýšlíme, co si vezmeme na sebe. Řveme na matku, že nemáme nic na sebe a že nám musí HNED vyprat ty nový nejhezčí jeany s červeným knoflíkem, co není vidět. Dlouho předtím nosíme ven nejhnusnější věci, co máme, abychom si do školy neumazali to pěkné, v čem budeme nejkrásnější a budeme dělat nejlepší dojem, všichni se s námi budou chtít zase bavit a pokud kolektiv neznáme, všichni s námi budou chtít být kamarádi.

Většinou to pak v realitě vypadá úplně jinak, než jsme si představovali, protože se načešeme až moc, přemalujeme oči, nové jeany nám nesedí a do školy nejdeme tak, jak jsme zvyklí a necítíme se dobře a jsme ještě nervóznější.

Tak to jde prvních pár dnů. Postupem času přechází nezvozita na stereotyp a do školy se pomalu ani nemejeme a je nám tak nějak jedno, jestli má mikina na sobě flek od předtýdne nebo jen odevčera.

Zítra už přijdu do jiné třídy. O rok níž než jsou moji bývalí spolužáci. Podle toho, co jsem slyšela, je ta třída prý strašná, ale to se říká vždycky o jiných třídách než je ta vaše. Hlavní je, nechodit tam s předsudky a poznat je. A hlavně boty s kočkou, šála a jeany s červeným knoflíkem, co není vidět to jistí. Ještě musím vymyslet, co si vezmu na horní část těla, protože kdybych tam přišla jenom v šále, asi by se hodně divili.