Pan Guetta

Článek jsem si po sobě nečetla. Jsem líná. Omluvte tudíž některé dramaticky gramatické chyby a slohové chyby. Někdy si to prostě budete muset přečíst několikrát a zapojit hodně fantazii, abyste to pochopili.
Jak čas běží, stávájí se věci. V mém věku se stává hromada věcí. Člověk je unaven, vystresován a ve volném času si přeje jen spát nebo hrát spidera na compu. Tak se nedivte, že píšu na blog s takovým krásným zpožděním.
Tento týden byl pln událostí! Událostí, na které jsem čekala strašlivě dlouhou dobu a nakonec nemohla uvěřit, že už je to tady.
Abych vás uvedla do situace. V Mexiku se poslouchal hodně takový ten styl popu, který se u nás poslouchá v létě, španělské sprosté písničky, ale také ty diskotékové, mezi které patřil také David Guetta. Já si ale většinou ničeho moc nevšimnu, písničky neřeším a jména si nepamatuju. Guettu jsem si ale zapamatovala krásně, protože mnoho mých kamarádů bylo na jeho koncertě a to v D.F. i v Méridě. Šli tam, já jim záviděla a hltala každé slovo, které o koncertě řekli a tak se nemůžete divit, že když jem se dozvěděla, že Guetta přijede i k nám, tak jsem neváhala ani vteřinu; skočila jsem na internet, všechno ohlídla, zvážila svých 980 korun, zjistila, jestli by tam se mnou někdo šel a lístek na druhý pokus zakoupila! Dvacátého pátého září to mělo vypuknout! Pořád to bylo za dlouho, pořád, pořád a pořád a najednou jsem se koukla na datum a vyděšeně vykřikla UŽ ZÍTRA!?!?!?!
Přifařila jsem se k sestřenici a její kamarádce, která shodou okolností chodí se mnou na školu. Sešli jsme se někdy kolem deváté hodiny večerní a mašírovali si to za deště do Tesla Areny. Já krátce po krátké nemoci jsem na sobě měla kabát, netopýra a triko zatímco ostatní tam byli někdy i jen v tričku.
Vystoupily jsme z tramvaje, vešly vchodem na pouť, kde nás zvali na autodrom. Jako správné ovce jsme šli za chumlem. Jak se to ale tak někdy stává, chumel šel špatně, což sme někdy v půlce zjistily a vracely se zpět. Po dlouhé rozpačité chvíli jsme našly vchod, kde na nás řvali „lístky za litrrr na stááánííí“. Byla tam hromada postávajících lidí a tak jsme nevěděly, co máme udělat proto, abychom se dostaly dovnitř. Nakonec jsme zjistily, že ty postávající lidé opravdu jen postávají a nečekají žádnou frontu, takže jsme prošly kolem mladého pána v oranžové forforeskující barvě, kterému jsme řekly, že v kabelkách nic nemáme, ke slečně ve stejné vestě, které měla v ruce elekrtonický přístroj, kterým si ověřovala pravost lístku. Venku bylo celkem prázdníčko, ale za to jsme si to vykompenzovaly ve vnitř, kde bylo lidí hromada. Ta kamarádka tam poznávala milión lidí ze školy, z nichž jsem nepoznala ani jediného, ale za to jsem tam potkala 2 kamarády z mé nové třídy!
Procpaly jsme se tam, kam nám ukázala jiná slečna v oranžové vestě, které jsem vykla, protože jsem nevěděla, že je jí možná méně než mně. Šatna byla venku z Tesla Areny. Vyběhly jsme na déšť, za 30kč odhodily kabáty a slyšely, jak obsluha nešťastně říká „Já nevím, jak to dát, aby to všechno nezmoklo, tyvole!“. Hned máte lepší pocit.
Plán hraní:
20:00 – 21:00 DJ I-One 
21:00 – 22:30 Braňo Dj & Carlo
22:30 – 00:00 Muzzaik 
00.00 – 03:00 David Guetta
03:00 – 05:00 Lucca
Což znamená, že jsme nějak musely přečkat 3 hodiny, které zbývaly do Guetty. Jak víte, jsem tak trochu ujetá na hokej a to, že jsem se ještě nikdy nebyla kouknout na žádný hokejový zápas, mi trošičku kazí život. Teď jsem byla v Tesla Areně, kde byly všude plakáty hokejové Sparty a stálo se na tom, kde hokejisti normálně hokej hraní. Byla jsem z toho naprosto mimo! Hihihihi
Prohlížely jsme si Tesla Arenu, zjistili jsme, že jsou tam dole klece pro polonahé paní, které se tam kroutili, že tam jsou bary 2 obrazovky, které ukazovaly program, neznámí hrající DJ, pár opilých lidí, pár lidí, co přijeli až z Ostravy a mají s sebou velký baťoh, pár starších lidí, pár nepříjemných lidí a slečen, kterým jsme nejen mohli vidět číslo podrpsenky, barvu, vzor i tvar, ale také, že jednou rodila císařským řezem a vyndavali jí slepé střevo.
Také tam byly stánky Lemondu, kde dávali panáky Becherovky, o kterých jsem se dozvěděla od kamaráda až den potom. Paní, co to rozdávaly, byly krásné nohaté modelky a měli na hlavě citron takže vypadaly jako Clif z Futuramy. Také tam stanovali z Axe, kteří rozdávali slečnám takový zámeček a pánům klíček. Hra spočívala v tom, že pán měl najít co nejvíce slečen, kterým by se – po zasunutí klíčku do zámečku – zámeček rozsvítil, patrně vyhrát něco většího a po každé, když se zaregistrovali, dostávali slečny potítko a pánové deodorant. Takový menší potom i rozdávala jiná značně nasraná paní.
Byla tam hromada lidí a tak dostat se z místa A na místo B bylo prakticky nemožné a nebo to zabíralo celou věčnost, při které jste byli naplácnuti na lidi před vámi a posouváni po proudu.
Ještě bych se zmínila o tom, jak jsem záviděla paním a pánům pracujících u baru. Vidí koncert z úžasných míst, někdy za čas tam udělají někomu pití a ještě za to dostanou zaplaceno, můj sen!
Půl hodiny před tím jsme si řekly, že už bychom měli jít na místo setkání s pár ostatními. Úplně u stage pod pravou obrazovkou. Já jsem malá lekavá se slečna a tak jsem šla poslední z hadovi zatímco odvážná sestřenice prorážela lidi, abychom se dostaly dopředu. Bylo tam husto. A to doslova.
Nakonec jsme přišly, potkaly se a čekaly. Už jen půl hodiny. Dav začal vypískával pána před Guettou a řev „Guetta, Guetta!“ se určitě dostal až k němu. Politovala jsem si ho, ale taky jsem se přidala do řevu. Byla to nejdelší půl hodina mého života. Třicet minut, dvacet šest minut, dvacet jedna minut, sedmnáct minut, patnáct minut, deset minut, 9 MINUT, 7 MINUT! 6 MINUT! 4 INUTY! 2 MINUTY!!! JÉÉÉDENÁÁ! UŽUŽUŽUŽU!
Mínus jedna minuta. Mínus 2 minuty… Minus 5 minut? MÍNUS 20 MINUT?!?!?!?
Čekání bylo dost překvapivé a musím uznat, že mě to vůbec neudělalo šťastnou. Nakonec ale pan Guetta přišel. Celou halu naplnit strašný řev! Začal nám něco vyprávět svojí francouzskou angličtinou, takže nemohu říci, že bych mu rozuměla naprosto všechno. Zeptal se nás, jestli jsme při
praveni, že jsme skvělí a začalo to.
Behěm začátku se kamarádce udělalo blbě. Držela se držela, ale nakonec jsme si to mašírovaly dozadu, kde nebyl takový hluk a kde bylo trochu více kyslíku a místa. Lidé byli moc příjemní, samozřejmě. Venku – tam, kde nebylo na Guettu vidět – postávalo nebo posedávalo pár lidí, kteří nevypadali nijak nadšeně. Tak jsme k nim krásně zapadly. Hihi. Šly jsme na záchod a pak jakože se vrátíme. Já bych zůstala někde v zadu a z koncertu bych měla +- prd. My se ale musely dostat k sestřenčinému kamarádovi, který byl na tribuně úplně ve předu. Procházely jsme kolem lidí stojících na sedadlech až úplně ve předu. V tom vidíme, že bychom se tamtudy mohly dostat zase dolů pod stage. Sestřenice zůstala nahoře s kamarádem a my jsme nenápadně seskočily dolů a procpávaly se. Já jsem šla zase druhá.
Byly tam místa, kde bylo nedýchatelno a nehýbatelno, ale taé byly místa, kde bylo trochu místa a někdy se tam mohlo i dýchat. Po dlouhé stresující době plné nasraných xichtů jsme se dostaly tam, kde jsme byly nazačátku. A tam jsme už zůstaly až dokonce.
V průbehu se k nám přidala i sestřenice, která měla svou cestu mnohem dobrodružnější, ale to už bychom tu byly měsíc.
Za Guettou, před Guettou (tam si na ně počíháme) svítili obří tabule, kde se rytmicky pohybovaly věci za ním. Hromada světla, hromada blikajících věcí, hromada hluku. Člověk s epilepsií by si tam dlouho nepobyl.
Pan Guetta pouštěl písničky známe i neznámé, což lidé i noviny odsoudili, ale jestli někdo čekal, že tam celé 2 hodiny a půl bude pouštět těch 5 písniček, co známe z rádia, tak bych dost pochybovala o jeho duševním zdraví.
Na pana Guettu jsme mohly ještě koukat z těch dvou obřích tabulí. Komunikoval s námi. Koukal se na nás, ukazoval, co máme dělat s rukama, a nebo ať vytáhneme mobily a strčíme je nad sebe. Dlouho jsem nechápala, co tím sleduje. Jestli nám jako chce číst na dálku sms nebo chtěl zjistit jaký typ mobilu máme. Nakonec jsem zjistila, že je to nádhera, jak v celé hale je zhasnuto a svítí jen ty mobily.
Dva krát jsme viděli svítící pány na chůdách. Dělali show s ohněm a laserama. Óóóó!
Vše to zkrátím, už mě to psaní začíná lézt na hrb. Končili jsme o půl hodiny později, prodělala jsem během toho několik křečí v chodidle, natelka mi lítka, pán se rozloučil, řekl, že nás miluje a že za rok zase přijede, sedly jsme si na nějakou dobu na tribuny a odpočívaly, vydaly se pro kabát, kde jsme na dešti čekaly frontu a samozřejmě naše věci byly mokré, jely jsme metrem na Nám. Republiky, nestíhaly vlak, vylezly na druhém východu, běžely triskem ke druhému, seděly ve vlaku, zjistily, že jede až za 40 minut, spaly ve vlaku, byly seřvány od průvodčí, že si nemáme strkat nohy na sedadlo, viděly kamaráda Vojtu, který dělal, že mě nezná, konečně se rozjely, vystoupily za ranního světélka v půl sedmé z vlaku, došly s pepřákem do domu, snědly čísnkou polévku, šly spát, vzbudily se, jela jsem domů, bylo hnusně, mně bylo krásně a za 2 krásné dny jsem dohormady naspala 9 hodin.
Nakonec mé videjko:

5 komentářů: „Pan Guetta

  1. jéé hezky popsanej koncert, já byla v tesle jednou a to na tokiáčích a bylo to tam taky dost těsný, nedalo se vůbec dýchat ani nic, pár holek tam aji zkolabovalo no …Ale nevim jestli bych na ten Guettův koncert šla, páč by mě to asi furt nutilo tancovat, ale v takovým malym prostoru by to asi nebylo možný xD

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.