Dětská zkreslení aneb creciendo como nubes en el cielo

Na začátku je vajíčko a spermie. Potom přijde oplozené vajíčko, které pomaličku roste, zrodí se ruce, nohy, hlava, dítě vyleze, řve a vylučuje, batolí se, sedí, chodí na záchod, jde do školky, jde do školy – na první stupeň, na druhý, na střední… a během celého tohoto procesu se rozvíjí jeho osobnost, vznikají traumata, úplně bezdůvodně máte chuť vyrvat oči tomu, kdo vám říká kazisvěte, zažíváte zklamání i radosti, což si z poloviny vaše vědomí nepamatuje, ale v podvědomí je to navždy. Tu polovinu, co si pamatujete máte zkreslenou a nebo si ji pamatujete špatně. Po dvou letech jsem navštívila základku.
Byla jsem překvapená z nové barvy stěn, nových plakátů, starých plakátů ještě po sestře (nejméně 9 let), nových účesů, starých účesů, vykáceného pralesa… ale tak to jsou naprosto normální věci, že. Člověk se podiví, ale to se prostě stává. Tyto věci se mění pravidelně a zcela běžně. Problém byl ale v tom, že se začaly dost zásadně měnit i věci, které by se podle normálních fyzikálních zákonů moc měnit neměly. Kromě výšky učitelů, kteří se všichni zmenšili, se také zmenšili předměty ba i celé třídy.
Třída, kde jsme měli chemii a matiku byla vždycky obrovská. Seděli jsme za velkými stoly po čtyřech, naproti nám stál na stupínku obrovský stůl, na němž byly nejrůznější lektvary, baňky, zkumavky, krychle a ve prostřed měl dvojité velké umyvadlo. Za stolem byla obrovská dvoukřídlá tabule, kde nás paní učitelka mučila. My jsme byli v devítce již skoro dospělí, vysocí, uvědomělí a s mužnými rysy.
Přišla jsem tam teď.  A myslela jsem, že vyměnili stoly. A žila jsem v tomto přesvědčení až do okamžiku, kdy mě učitelka vyvedla z omylu tím, že tam jsou ty stoly asi 30 let. Stolečky maličkaté, stůl malý a nízký, vraždící tabule drobná a neškodná?! Děti sedící v lavicích taky malý, drobný, živý až přeaktivnělý a dětskýí.
„My jsme byli taky tak malí?“, prý ano. Jakto? Kdy? Proč?
A za pár let se budu divit a pak smát sama sobě, že už jsem si při psaní tohoto článku myslela, že se víc už nijak extrémně nezměním a že mentálně už jsem dospěla. Ach

7 komentářů: „Dětská zkreslení aneb creciendo como nubes en el cielo

  1. Když jsem byl ještě na základce, tak v sedmý, jednou nás přesunuli do třídy, kde se normálně učila čtyřka, to bylo dost podobný 😀 Dneska by mě to asi takhle přišlo všude, snad kromě devátý 🙂

    To se mi líbí

  2. Pred dvema lety jsem se na dva roky na zakladku vratila, po osmi letech – ucit. Krome toho, ze vsechno bylo zmodernizovane a uzasne, zidlicky se zdaly tak prtave a tridy skoro utulne. Nikdy jsem nebyla zrovna vysoka, to ne, ale ze jsem az tak mala, to by me nenapadlo, kdyz na me vsichni devataci koukali z vysky. =D

    To se mi líbí

  3. Já si pamatuju na ty pidi židle pro 1.-4. třídu a když nás tam někdy poslali na 2.stupni, tak to bylo pro kámoše co měl v 7.třídě asi 190cm docela stísněné 🙂 Taky si pořád nezvykám, že do starších domů i s 180cm musíš sklánět hlavu do futer.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.