Poslední dobou mi úvahy o jídle rozhodně nejsou nijak vzdálené. Uvažuji o tom, co budu jíst, uvažuji o tom, kdy budu jíst, uvažuji o tom, jestli mám dost jídla na den, kdybych neměla, kde bych si opatřila víc, kolik hodin či minut mi do jídla zbývá, na kolik procent se může stát, že si sním vlastní uši a teď se objevila i myšlenka, odkud se jídlo vzalo.
Když nám paní učitelka na základní škole řekla v hodině chemie, z čeho jsou párky, věřila sem jí jen na půl, protože po nějakých letech s ní už jsem si zvykla, že nekteré věci trochu zveličuje. Vyprávěla nám, že v párcích jsou vlastně jen odřezky a zbytky z masa, rozemlété kosti, barviva, sádlo, sůl, soja, kořeníčko, škrob atd. Od této doby jím párky pořád, ale rozhodně ne v takové kvantitě a s takovou chutí.
Teď mě sestra upozornila na článek na novinkách.cz Pokrm z rychlého občerstvení ani po 137 dnech nenapadla plíseň, jehož název situaci dost vystihuje. Abych nezapomněla, rychlým občerstevním je myšlený McDonald’s.
Paní si koupila Happy Meal (slyšíte tam tu radost) a 137 dní se toho ani nedotkla. Píše „Po této době jsou hranolky jako čerstvé, žemle trošku ovadlá a maso jen trochu seschlo. O plísních a rozpadu tohoto „biologického“ materiálu nemůže být ani řeč. Každý jiný organický materiál položený volně na vzduchu by přitom po tolika dnech byl jen hromádkou hnědočerné mazlavé hmoty obalené různými druhy plísní.“
Toto prostě znamená, že to neobsahuje ani zbla něčeho normálního a přírodního a že chápu, že chápu, proč Američané umírají tak mladí a Dr. House má pořád tolik zajímavých případů!
Už se to ale ví, že jsou to sračky a že výživná hodnota tohodle se rovná výživové hodnotě postarší igelitové tašky z Lidlu. Ale stále to jíme. Jíme ty chutné párečky, zahřešíme si jednou týdně u Meca, dáme si ta neuvěřitelně obrovská rudá krásná jablka, tu polívku z pytlíku, kterou máme doma už 2 roky a smlsneme si nad Kolou, ve které vypijeme 36 kostek cukru na litr.
No, tak dobrou chuť. Z čeho asi bude to gigantické grilované kuře, které si teď dám k večeři?
Jediný kočičí tuleň na světe 
Jsou věci,které je lepší nevědět.V tomto případě určitě platí,že nevědomost jest krásná. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Hehe, jak nám dala Vydrová ten papír s tim složenim párků… vidim a slyšim to uplně živě 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Tos mi připomněla, že jsme tu měli někdy mezi únorem a srpnem pár pomerančů ještě po zimě, kdy už to nikdo nechtěl jíst – vyhrabal jsem je z tý hromady prachu, co se na nich zatím usadila, zjistil, že se jenom trochu seschly, a když už tak dlouho čekaly, udělal jsem z nich šťávu…co by člověk neudělal pro zdraví, že 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Pravda, kuřetem hřeším velmi často, jiný maso ani nejím. Ale za sebe musím říct, že potom, co jsem se dozvěděla z čeho jsou gumový medvídci, nějak na ně už nemám chuť 😀 A k Mekáčovi jsem si nikdy nevypěstovala vztah, byla jsem tam jen jednou na hambáčovi a vůbec mi to nechutnalo. A pak mě ukecala kámoška jednou na cheese a to jsem si do toho taky jen kousla. Prostě fuj fuj 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Kájo, co děláš u Meka??? Udělala jsem někde ve výchově chybu??? A kuře v lednici je standardní běhavec, možná trochu víc atb a hormonů, ale českej a celej!!! i
To se mi líbíTo se mi líbí
Karaipuku: Rozhodně. Ale v této době techniky už to není tak lehké
To se mi líbíTo se mi líbí
tuleň: nee, rok ne, jenom asi od března do srpna 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Ať je to, co je to… Chutná mi to a to je jediné pro mě důležité měřítko :-)))
To se mi líbíTo se mi líbí
joo o tom jsem už taky slyšela o tom pokusu s jídlem od meka…prvně jsem se divila, jak je to možný, ale teď si mi to potvrdila no 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Martyny: V tom případě je vše v pořádku!
To se mi líbíTo se mi líbí
To bysme za chvíli nejedli skoro nic, kdybysme se zajímali o původní výrobu^^
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale tak alespoň ty největší a nejjasnější hnusi omezím… .D
To se mi líbíTo se mi líbí
fuj! *hnusy! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí