Všichni jste hnusní a smrdíte a nikdo vás nemá rád!

Jak stres odběhl, užívám si ty krásné a  nenáročné dny ve škole. Zase začínám řešit lidské vztahy a stávám se sociálnější. S tím také ale přišly problémy.
Já jsem se vždycky považovala za takovou tichou dívku. Nevím, jestli je to jen nějaký můj divný a zkreslený pohled na sebe samu, nebo jsem se opravdu nějak změnila, ale jisté je to, že mi připadám trochu změněná. Už  se nebojím TOLIK nových věcí, poznávání nových lidí a dokonce se i bojím míň těch starých, které už dávno znám, také už mi nedělá takový problém měnění plánů, organizování (to jsem ještě moc nevypilovala), rozhodování, ptaní se cizích lidí, kde je záchod a dokážu uprostřed roku změnit předmět ve škole. Také na mě skočil přístup k životu, který bych popsala jako velmi pozitivní a užitečný, realistický, plný, dobrý a ještě k tomu pak usínám bez výčitek a stejně tak se i probouzím. No není to sen každého z nás?
Abych se ale dostala konečně k tomu problému, který nazvu Sociální Problém (dále SP). Problém spočívá v tom, že naše škola je malá odporná krychle. To sem ale nepatří. V této krychli se znám s mou třídou (2. A), ve které jsem teď, s mou minulou třídou, ze které jsem propadla (3. A), s kusem 3. C, kam chodí kamarád už ze základky a s jednou holkou (Kravička) o 2 roky nebo o jeden mladší (nikdy si to nezapamatuju), se kterou se znám kvůli mé sestřenici, která nás představila. Toto znamená, že tam mám ráda moc lidí a chci se všemi trávit mnoho času. S mým debilně zasraným rozvrhem nejhorším na škole (ověřeno profesorkou třídní) trávím ve škole rozhodně mnoho času, ale ani to nestačí.
Rozhodla jsem se to řešit tak, že budu nejvíce s mou současnou třídou, protože je to nejpraktičtější a že budu všechny hezky poctivě zdravit a že s nimi prohodím slovo. Na problém se můžete kouknout v následujícím příkladu: Tuleň jde pro učebnici do skříňky doprovázena kamarádkou z 2.A. Cestou potká Kravičku, udělá na ní nějaký ksicht a doběhne kamarádku z 2. A. Najednou vidí kamarádku ze 3.A, na kterou také udělá ksicht a přihodí slovo, čímž se rozběhne konverzace a kamarádka z 2. A se ztrácí ve změti lidí a já už nemám šanci ji doběhnout a tak rychle ukončím konverzaci s kamarádkou ze 3. A a běžím za kamarádkou z 2. A. Konec: Kamarádka z 2. A je nasraná, že jsem ji opustila a kamarádka ze 3. A je nasraná, že se s ní nebavím.
Řešení:  1) Zaměřit se na jednu skupinu lidí (NE – nasrání ostatních skupinek a ztracení cenných kamarádů)
2) V pondělí jedna, v úterý druhá, ve středu třetí, ve čtvrtek čtvrtá a v pátek by bylo velké losování o to, kdo mě bude mít ( NE – nasrání všech)
3) Zastavit čas (NE – nereálnost)
4) Nebavit se s nikým (NE – zkažení života na střední škole a nasrání všech)
5) Všechny skamarádit (NE – nedostatek koulí)
Já už fakt nevím! Všichni si stěžujou, že na ně seru, ale to není pravda! Nejlepší řešení by asi bylo všechny je skamarádit, ale už jste slyšeli o mých organizačních schopnostech, já na to prostě nemám takový koule a ještě k tomu je jich strašně moc a nevím, jak bych to promíchala. V každém případě mám na to ještě rok a půl a budu to muset nějak zkoušet. 
SP se nevztahuje samozřejmě jen na školu, tuto strašnou věc pak mimo školní výuku zhoršuje ještě to, že mám také ráda svou rodinu, spolužáky ze základky, lidi z tábora, teď i chodím do práce atd. Všichni si stěžujou, že se o ně nezajímám. Někdy prostě ani pozitivní způsob života nemůže překonat všechny hory! Opravdu mě to strašně mrzí, ale nestíhám to!
Strašně mi to připomíná jiný můj SP, který je jen takovým zvětšeným obrazem SP zmíněného výše a to v poměru 2:5. Totiž SP mezi Mexikem  a Českem. Když sem byla v Mexiku, slyšela jsem pořád stížnosti, že neodpovídám na maily, nepíšu na blog, nejsem na icq a že prostě na vás seru. Teď naprosto to samé slyším z mexické strany! A k tomu ještě kamarádka odjela také na rok do USA a vidím úplně to samé, že taky na nás sere. To je prostě normální sakra! A neosočujte mě z toho! Jak jsem tam sakra měla žít normální život, kdybych pořád byla na compu (což jsem bohužel někdy byla a do teď toho silně lituju)?! A jak bych teď mohla žít zase normální život tady, kdybych byla jenom na počítači a povídala si s Mexikem, tady na vás srala ještě víc?
Než začnete někoho osočovat, představte si sebe v jeho situaci. Pro tohle všechno vám říkám, že jste hnusní, smrdíte a nikdo vás nemá rád!

5 komentářů: „Všichni jste hnusní a smrdíte a nikdo vás nemá rád!

  1. Zkus koukat optimisticky 🙂 Máš tu anketní otázku "Máte mě rádi?" (pominu-li to, že je tam jedna odpověď 😀 ). Buď šťastná z toho, že tě má rádo tolik lidí 🙂 , všem se nezavděčíš nikdy, ale zase se nesmíš divit, že všichni chceme aspoň kousek Tuleně 🙂

    To se mi líbí

  2. Buď ráda že stíháš co stíháš. Za pár let od školy možná ani nebudeš vědět kdo s tebou chodil do třídy. Za 8let od střední jsem 3/4 spolužáků ani neviděl. I spoluzaci.cz umřeli … Na VOŠce jsem jezdil 15-20tis km ročně na kole, 3hodiny trávil ve vlaku, ale to ještě nebyl fb atd. Takže času haba kuk 😀

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.