Po mexicku se zavraždit nebo po norsku spáchat sebevraždu?

Začal únor, Pražákům začaly jarní prázdniny a s tím zcela nečekaně začalo svítit slunce a s trochou štěstí se mohlo vyjít ven jen v mikině a šále.

Karolína se probudila s otevřenou pusou a výjimečně dobrou náladou. Zase se jí potvrdilo, že počasí má obrovský vliv na psychiku a psychika dělá všechno. Nic ji nebolelo, neměla najednou žádné starosti, všechno bylo krásné a po zralé úvaze si i uklidila v pokoji. Byla akční, zařídila si v práci směnu navíc, zařídila si rozhovor pro Bravo (o tom se ještě dozvíte), začala se nehorázně až neuvěřitelně těšit na svou první lekci skoků na trampolíně, dojde si pro brýle (Tuleň má 1 a 0.5 dioptrie!) a vypadá to, že se koukne i na učení.

Jak už jsem 1000x zmiňovala, 500x si stěžovala a 100x psala; zima-mě-ničí! Čím dál tím víc se mi potvrzuje, že jsem ten druh letního tuleně. V Mexiku jsem byla jako tuleň ve vodě a teď už chápu celou tu věc s charakterem lidí ve svých zemích. Mexičani jsou horkokrevní, rádi gestikulují, řvou, jsou akční a během dne spí a v noci dělají všechno ostatní. Norové dělají vše přes den, tolik neječí a mají rádi svůj klid. Proč?

Teplo dává energii. Dobrá nálada. Všechny emoce jsou vygradované, což znamená, že se tam může stát mnohem častěji, že vás tam někdo zabije, než že byste se zabil sám, protože s dobrou náladou se člověk jen tak nezabije. V poledne se leží, protože vedro je neúprosné a neuvěřitelně vyčerpává a tak se všechno dělá spíš po nocích, kdy není takové horko. Vzhledem k optimistickému (slunečnému) pohledu na svět je všechno možné, teoreticky.

Zatím co za zimy je pořád tma, pochmurně. Lidé jsou zimou celí ztuhlí a tak se nemají do žádných větších aktivit, což souvisí také s jejich emocemi. Nemůžou se jet tak potloukat po parku, protože by jim umrzli zadky a tak musí pořád někam chodit. Ještě k tomu alkohol je strašně drahý. Není divu, že vás tam nikdo nezabije, protože se zabijete sám.

Toto je můj zcela zaujatý názor. Neberte ho nijak vážně. Mám jednu kamarádku Norku, kterou nemám ráda. Pak jsem také zaujatá proti Itálii a Španělsku.

V každém případě jsem ale šťastná, že bydlím tady (prozatím). Mám ráda Prahu, mám ráda naše 4 roční období, protože je vždycky na co se těšit, a co nejvíc miluju je, když je teplo a já se můžu sama procházet kdekoli chci. Můžu se sama dostat kamkoli chci a dělat cokoli chci. To bylo v Mexiku zcela nemožné, protože hrozilo nebezpečí, že mi někdo usekne hlavu. A v zimě se takhle procházet nedá, protože bych nerada přišla o končetiny.