Prokrastinuji, tedy jsem

Tuleň měla psát dnes 2 testy. Včera však zjistila, že je psát nebude, protože jde na oční. Psychicky se připravila na dlouhou dobu strávenou v čekárně a problémy, které vždycky na očním oddělení na FNKV jsou. Měla tam být mezi 9 a 11 hodinou ranní. Vyšla tak, aby tam byla tak v 9, aby se to rychle vyřídilo a ona eventuálně ještě mohla dělat nějaké užitečné věci. Přišla v půl desáté, zeptala se, jestli pořád patří mezi děti, i když již může legálně pít. Patřila a tak se odebrala do čekárny pro děti. Normálně je tam plno. Teď tam bylo asi 2x tak plno. Vytáhla si jedno sluchátko z MP3, aby věděla, kdy se budou ohlašovat lidi a pokračovala ve čtení článků z anglické učebnice. Slyšela, že rodiče nahlašují do elektronického nahlašovátka své děti, vstala a nahlásila i své jméno. Po otázce, jestli je tam ještě někdo dodala, že asi ne a sedla si zase na své místo. Otevřela tentokrát sešit z dějepisu.

Děti řvaly, ječely, vřískaly, křičely, mlátily se, mlátily sebou a hrály si s již jednou zmiňovaným cinkacím vláčkem. Já s dobrou náladou jsem si seděla, učila se, snažila se učit, klimbala si nohou do rytmu, přešla k četbě Saturnina, četla na obrazovce titulek s novinkami, četla o maturitách, viděla díl Opice Žofky i kusu o vodnících, spala, snažila se rozhýbat krk, slyšela o odběru krve na FNKV, rozhodla se konečně ukojit své dlouholeté přání a po očním zajít darovat kus své nuly mínus, musela poslouchat rozhovor mladých maminek o krásných jménech jako Filián, Kilián, Vilemína, Albert a Rozárie, která by mi asi vadila nejméně a dalších nádherných jmen, kterými se chtěly pomstít a nebo pomstily svým nebohým dětem. A bylo 11:30 a moje flegmatická duše vybouchla. Z prázdné čekárny tam zůstaly jen tyto maminky, při čemž jedna tam byla s Mínou a Rózou, protože Mína bodla Rózu vidličkou do oka. Šla jsem do ordinace. NEBYLA JSEM NAHLÁŠENA.

12:16 si mě konečně zavolali. Přečetla jsem L J O P J H M N B O…D! a za 2 minuty, během kterých mi paní doktorka rozmlouvala darování krve, jsem šla domů. Těšila jsem se, že udělám dobrý skutek. Přeběhla jsem celý areál a našla pavilon Y, transfúzní oddělení. Měli do 12:00. Neumíte si představit jak jsem byla nasraná. Zápas CZE-RUS je proti tomu hovno.

Za různých obtíží jsem konečně přijela domů, řvala jsem na matku, hodila jsem čokoládou, kterou jsem pak musela sbírat, převlékla se do domácího oblečku, sežrala půlku čokolády, pak sežrala půlku jiné čokolády, divila se nad tím, jak někomu může chutnat bílá čokoláda a jak někomu nemůže chutnat Studentská pečeť, dala si kapučíno a zakotvila to s matkou u televize snažíc se uklidnit a myslíc na to, že zítra píše z chemie, fyziky a asi i matiky a nemá s kým jít na Staromák na hokej. Měla jsem hodně věcí na práci, tedy. A tak jsem si sedla. Poté lehla. Usnula. Koukala na debilní seriály, vdechla banán, byla na počítači, psala smsky, ale pořád to nevykazovalo nějakou práci. W se rovnalo 0. Možná i -1, protože svou činností jsem přidělávala práci při uklízení, nakupování, vynášení smetí, balení deky atd. Možná to bylo ještě zápornější číslo. Ale já nejsem fyzik, že.

Tak si tak ležím, nenávidím se, jsem přežraná, pořád nasraná, shazuju ze sebe kočku, píchám do kočky, schovávám se před agresivní kočkou, házím hnusný pohledy a stěžuju si, že nic nedělám. Najednou matka říká, jestli znám slovo „prokrastinace“. Neznám. Ona ho prý poznala minulý krok, když dodělávala školu. Prokrastinovala na internetu místo učení se a najednou na ni vylezlo toto slovo. Definice na ABZ.cz zní: výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu, rizikový fenomén pro duševní zdraví. Jistě to všichni znáte. Děláte COKOLI jiného než to, co vážně potřebujete udělat. Uděláte si čaj, utřete prach v pokojíčku, v obýváku, v kuchyni, v celém bytě, utřete to i pod nábytkem, kde je to nemožné, nábytek různě přerovnáváte, uděláte si něco hezkého a pracného k jídlu, zkontrolujete maily, promažete je, po tisícáté kouknete na facebook, abyste se ujistili, že se nic nezměnilo, seřadíte si knihy v knihovně podle abecedy, zkoušíte si všechno své oblečení, zkoušíte si všechno sestřino oblečení, dáte kočce najíst, vymyjete jí obě misky, převlíknete postel, promažete si smsky, sháníte nové vyzvánění, nové tóny a nové tapety, měníte tapety, nejde vám vyměnit tapetu, vzdáte práci s telefonem, uděláte si kafe, vypleníte tu jedinou kytku, co máte v pokojíčku, kytku přendáte na jiné místo, kytku přendáte do jiného květináče, kytku přendáte do -jiného- květináče, kytku vrátíte do původního květináče, ale zase na jiné místo. Prohlížíte si fotky, zkontrolujete, jestli máte dobře srovnanou knihovnu, ještě jednou přerovnáte knihovnu, otevřete sešit z matematiky, vzpomenete si, že musíte umýt okno. I zrcadlo, i druhé zrcadlo, jak to asi vypadá na balkóně?… Myslím, že už jste pochopili, co tím myslím… a že to rozhodně musíte znát.

Jsou to takové ty chvíle, kdy přijdete do školy a říkáte smutně: „Já se na to nenaučil!“, a všichni: „Néé! Jak to?“ a vy odpovíte: „Já neměl vůbec čas!“, a oni „Cos dělal?“, a vy se zamyslíte… a odpovíte, že jste uklízel… pak vám to přijde divné a uzemníte je tím, že jste pomáhal při hašení sousedčiného bytu hasičům, protože oni se tam nemohli dostat, vynesl jste psa, hořící kočku a nakonec i polomrtvou sousedku a prezident vám chtěl udělit Řád Zlaté Odvahy, ale vy jste to odmítl, že to byla samozřejmost.

Teď už si ale neuvěřitelné historky vymýšlet nemusíte! Nemusíte se stydět za promrhaných 24 hodin! Nejsou promrhané, nýbrž prokrastinované! A přeci pokud na něco existuje diagnóza, znamená to, že je to normálně rozšířené a že tím netrpíte sami. Že je to nemoc. Vážná psychická nemoc. Já jsem na to přišla díky mé matce. Nepropadnu, protože jsem líná, nemožná, hloupá nebo neorganizovaná. Ne, je to kvůli prokrastinaci. A té se nedá bránit… Nedokážu to… Jsem na to moc slabá… Ona je lepší než já… A vždycky to tak bude…

  • Prokrastinuji, tedy jsem.
  • „Prokrastinace je když, odkládáme na pozítří věci, které měly být hotové předevčírem.“ Napoleon Hill
  • „Odkládání dělá snadnou věc těžkou a těžkou nemožnou.“ George Horace Lorimer
  • Přemohl jsem touhu udělat své povinnosti

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.