Ecología y México aneb když se učitel zeměpisu zblázní

Náš učitel na zeměpis je povahy velmi zvláštní, ale i přesto ho máme rádi. Alespoň někdy. Na studijní volno nám dal vypracovat 4 listy A4 o ekologické situaci v nějaké zemi. Mně hned vyplanulo na mysl samozřejmě Mexiko a už jsem neposlouchala zbytek věty; tedy že to má být asijský stát. Nevadí. Něco hezkého jsem sesmolila a vám dám přečíst úvod, který není moc ekologického a ani asi moc vědeckého rázu. Ale psala jsem ho srdíčkem a ze zkušeností. Byla jsem tam jen rok, takže nepředpokládám, že by můj pohled byl nejlepší, nejpravdivější a nejobjektivnější a ani nepředpokládám, že toto bude jeden z mých nejlepších článků, který si budete pochvalovat roky, ale třeba vám trošku mé drahé Mexiko přiblíží tak, jak jsem ho viděla já. Budete seznámeni jen s první částí referátu, protože ta druhá je moc věděcká, z poloviny není moje a můj překlad ze španělštiny není moc pochopitelný. Bude ze mě ale asi druhý Čapek, protože jsem vymyslela pár nových slov!
:
Mexiko je nejníže položeným státem Severní Ameriky. Je 24x větší než Česká republika a má o 87 milionu více obyvatel. Na rozdíl od nás se tam můžeme vykoupat v moři a to na západě i na jihu a můžeme si být jistí, že v zimě rozhodně ve městě neuvidíme sníh. Každý kout Mexika je specifický, můžeme cestou potkat mnoho kultur a mnoho jazyků, všude se uctívá tak zvaná Virgen de Guadalupe (Panna Marie), jistě také se také setkáme s hady, s dost chlupatými a velkými pavouky či jakýmikoli druhy solifug. Mexiko je plné protikladů; na jedné straně můžeme vidět krásné kaňony, gigantické lesy a starodávné pyramidy, na druhé ale stejně tak zahlédneme mrakodrapy, moderní domy, továrny a automobily. V této rozvojové (ale v porovnání s jinými zeměmi Jižní Ameriky nebo východní Evropy spíše již rozvinuté) zemi mají mnoho problémů mezi které významně patří boj s korupcí, se kterou jde ruku v ruce drogový průmysl, chudoba a životní prostředí. Já budu mluvit o tom posledním; životním prostředí.
Jak je známo, Mexiko si nežije nejlépe a chybí mu střední třída. Něco kolem 10% lidí žije pod životním minimem, ostatních 70% to životní minimum mají, 0.01% jsou ti extrémně bohatí a 20% jsou ti bohatí. A každá vrstva ničí vzduch či vodu jiným způsobem. Ale ničí. Ti chudí žijí v plátěných domečcích, kanalizace je u nich nesplnitelný sen a tak všechno padá na ulici. Asi těžko budou třídit odpad a starat se o stromy. Ti, co jsou maličko bohatší (v té chudé vrstvě) a koupí si, zdědí či ukradnou nějaké auto, v něm jezdí a vzhledem k věku a kvalitě se nedá mluvit o neškodných výfukových plynech. Hodně z nich také pracuje jako taxikáři. Na den si pronajmou za 200 pesos smradlavý starý taxík a jezdí s ním po městě dokud neukecají nějakou osobu jdoucí po ulici, aby nasedla nebo na ně někdo nezvedne ruku. Znáte ty americké filmy, kdy jen žena naznačí zvednutí ruky nebo najednou na ulici zařve „taxi“ a hned jí jedno zastaví? To není jen filmem. Je to fakt, aspoň v D.F. (Distrito Federal, Ciudad de México). Není práce, nejsou peníze, jsou miliony taxikářů, kteří vyžívají ze dne na den a za směšné ceny vozí lidi z místa na místo, jsou miliony lidí, kteří vám umyjí auto, zatímco čekáte na červenou. Nebo v zácpě. Nebo v zácpě na červenou. A špinavá voda teče proudem po silnici…
Velké procento bohatých by zase mohli třídit, být ekologicky aktivní, ale vláda to nepodporuje tak, jak by se mělo. I když kdo se jim může divit, když tam nevládnou lidi, ale jen ta již jednou zmíněná korupce a už tak mají dost starostí s jinými problémy. A však existovali by lidi, kteří třídí. Ale zase problém, chybí popelnice. V České republice potkáte barevné kontejnery na každém místě, tam byste to však snad museli odvážet do sběrného dvoru a to při těch zácpách na silnici rozhodně nechcete. Ve větších městech můžete jet autem osmiminutový úsek klidně i více než hodinu. V Mexiku můžete řídit od šestnácti let. A když jste bohatí, proč nepořídit svému dítěti autíčko? Protože MHD se v lepších poměrechmoc nenosí. Je to nebezpečné (okradení, znásilnění, zbití, unesení – v metru máte oddělené první dva vagóny jen pro ženy), špinavé a nedá se říct, že by jezdili podle jízdních řádů (možná proto, že někdy ani žádné nemají, už zastávka je vrchol luxusu). Takže svým třem až čtyřem dětem koupí auto. Všichni tedy jezdí v autech, takže doprava se pohybuje od stupně 3 ke 4 a kolem jedničky se vyskytuje jen ve 4 hodiny v noci. Další problém jsou školy, soukromější. Vyučují, dávají studijní materiál a strašně často je to klidně 10 papírů potištěných jen z jedné strany, samozřejmě. Dále studenti píší eseje, píší si poznámky, všechno chtějí mít hezké, takže když to napíší ošklivě, vytrhnou a píšou dál. Po využití vyhodí štos papírů do koše, který jde samozřejmě do směsného.
Ti, co už jsou nejbohatší, těm je většinou všechno jedno.

7 komentářů: „Ecología y México aneb když se učitel zeměpisu zblázní

  1. 4 listy A4 na zemák, fíha! S těma autama též občas nechápu – v Pze krom okrajů mi přijde furt lepší jet metrem a zbytek dojít než něco řešit. Ale jak známo lidi jsou líní a radši se zavřou do svý klimatizovaný plechovky na hodinu než použít něco jinýho než káru, vždyť bus je ve stejný zácpě a tramvaj taky rychlostní rekordy zrovna netrhá.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.